Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 710/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy            JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí nezletilé oprávněné E. H., dítě matky Ž. H., zastoupené Ú. p. m.-p. o. d. v B., proti povinnému R. H., o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání nezletilé oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 28. 11. 2005, č.j -23 takto:

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech z 18. 4. 2005 č. j. -13, jímž byl zamítnut návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu v Humenném z 23. 10. 2003,    č. j. -72, kterým byl povinný zavázán k zaplacení dlužného výživného za období od 1. 7. 2002 do 31. 7. 2004 v částce 26.000,- Kč). Odvolací soud se se soudem prvního stupně ztotožnil v závěru, odůvodněném poukazem na čl. 66 odst. 1 N. R. (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „N. R.“), že na danou věc se vztahuje toto nařízení, a tedy i jeho ustanovení čl. 69, podle něhož nařízení nahrazuje (kromě jiných) i Smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou č. 209/1993 Sb., o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech. S poukazem na čl. 38 N. R. se pak krajský soud s okresním soudem shodl i v dalším (z uvedeného vyplývajícím) závěru, že podkladové rozhodnutí nelze považovat za vykonatelné, jelikož oprávněná nedoložila osvědčení o prohlášení rozsudku za vykonatelný (čl. 54 N. R.).

V dovolání (dovozujíc jeho přípustnost z ustanovení ) oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v právním závěru obou soudů o nutnosti aplikace N. R. a z něj dovozeném závěru o nevykonatelnosti exekučního titulu. Podle jejího názoru měla být aplikována Ú. o uznání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti uzavřená dne 2. 10. 1973 v H. (č. 132/1976 Sb.), která „je vůči N. R. č. 44/2001 speciální úpravou, má tedy před ní přednost a nadále se ve vztahu mezi členskými státy ES používá“. Tato Ú. N. R. nahrazena nebyla (viz v čl. 69 uvedený taxativní výčet nařízením nahrazených nástrojů, v němž Ú. uvedena není).

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ve spojení s ustanovením        , odst. 2 ), daný tím, že jím má být zodpovězena judikaturou dovolacího soudu dosud nevyřešená otázka ( ), jejíž posouzení má význam nejen pro předmětnou věc, ale pro soudní praxi obecně, totiž otázka, kdy je pro výkon rozhodnutí, případně pro exekuci, nutno aplikovat N. R., a kdy naopak H. Ú.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že bylo-li vykonávací řízení zahájeno 12. 4. 2005, tedy po vstupu obou zúčastněných států do EU, je nutno aplikovat N. R. platné od 1. 3. 2002 (pro ČR a SR dnem jejich vstupu do Evropské Unie, tedy 1. 5. 2004).

Podle N. R. toto nařízení se vztahuje pouze na řízení zahájená a veřejnéy vypracované po vstupu tohoto nařízení v platnost.

Podle odstavce 2 téhož článku pokud však bylo řízení zahájeno v členském státě původu přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost, rozhodnutí, která byla vydána po tomto dni, se uznají podle kapitoly III.

a) pokud bylo řízení zahájeno v členském státě původu až poté, co B. nebo L. ú. vstoupila v platnost jak v členském státě původu, tak i v dožádaném členském státě;

b) ve všech dalších případech za předpokladu, že soud byl příslušný podle pravidel, která se shodují s pravidly pro určení příslušnosti obsaženými v kapitole II. nebo v dohodě uzavřené mezi členským státem původu a dožádaným členským státem, která byla platná v době zahájení řízení.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – jak je tomu v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval     (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech       a povinnostech účastníků).

Soudy obou stupňů svůj závěr o nutnosti aplikace N. R. postavily na předpokladu, že pojem (užitý v čl. 66 odst. 1 nařízení) „řízení zahájená … po vstupu tohoto nařízení v platnost“ nutno vyložit jako – pouze – „vykonávací řízení … po vstupu tohoto nařízení v platnost“. Tento výklad však není správný. O tom, že pojmem „řízení“ není míněno pouze řízení vykonávací, nýbrž i řízení, v němž je exekuční titul vydán, tedy řízení nalézací, svědčí dikce ustanovení čl. 66 odst. 2 N. R., podle něhož se za určitých  (pod písmeny a/ a b/ vyjmenovaných) podmínek uznají a vykonají podle kapitoly III i rozhodnutí vydaná v řízeních zahájených v členském státě původu přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost, avšak jen ta, která byla vydána po tomto dni, tj. po 1. 3. 2002 (resp. v daném případě po 1. 5. 2004, kdy ČR a SR vstoupily do Evropské Unie). V souzené věci však jde o výkon rozhodnutí – rozsudku – vydaného 23. 10. 2003, tedy před vstupem obou zúčastněných států do Evropské Unie.

Z uvedeného tak plyne, že právní posouzení věci soudy obou stupňů je nesprávné.

Jelikož na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení tomuto soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný ( část první věty za středníkem ).

V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2007

JUDr. Vladimír  M i k u š e k , v. r.

předseda senátu