Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1657/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. srpna 2005, č. j. -77, a rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. října 2004, č. j. -49, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. října 2004, č. j. -49, zamítl žalobu, aby soud určil, že vlastníkem pozemku parc. č. 1328/3 ostatní plocha o výměře 25 m2 v kat. území H., zapsaného u Katastrálního úřadu v Š., je žalobkyně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu v Š. na LV č. pro obec R. n. M., kat. území H., a to domu č. p. 80 a mj. pozemků parcelních čísel  136, 85/1, 202/1, 202/2 a 879/2. Žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemku v tomtéž kat. území parc. č. 1328/1 – ostatní komunikace o výměře 1099 m2. Rozhodnutím Městského úřadu v Š. – odboru výstavby, z 22. 6. 2001, č. j., bylo přerušeno stavební řízení o odstranění nepovolené stavby oplocení na pozemcích parcelních čísel 201/1, 202/2 a 1328/1 v kat. území H. a žalobkyně byla podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), s námitkou, že oplocení nezasahuje do pozemku parc. č. 1328/1, odkázána na soud. Žalobkyni uložil, „aby do patnácti dnů od doručení rozhodnutí předložila důkaz, že byl u soudu podán návrh na rozhodnutí ve sporné věci týkající se vlastnictví k pozemku p. č. 1328/1“. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 11. 7. 2001. Rozhodnutím téhož úřadu z 13. 9. 2001, které nabylo právní moci 6. 10. 2001, bylo žalobkyni nařízeno odstranění stavby oplocení na pozemcích parcelních čísel 202/1, 202/2 a 1328/1 v kat. území H. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, poněvadž žalobu podala u soudu až 14. 2. 2002, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty, počítané od doručení rozhodnutí, kterým byla se svou námitkou uplatněnou v řízení o odstranění oplocení odkázána na soud.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 31. srpna 2005, č. j. -77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací se zcela ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Dodal, že žalobkyně ve stanovené lhůtě stavebnímu úřadu nedoložila a nepodala důkaz o podání žaloby u soudu, proto stavební úřad ve smyslu § 137 odst. 3 stavebního zákona námitku posoudil sám a ve věci rozhodl. Za této situace žalobkyně nemůže jít na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, které spatřuje v tom, že soudy nezkoumaly, zda nemá i jiný naléhavý právní zájem. Namítla, že sporný pozemek byl stále užíván ve stejných hranicích již jejími právními předchůdci a nikdy nikdo nenamítal, že část dřívějšího plotu je na pozemku žalované. Tato skutečnost byla zjištěna až v současné době za použití přesnějších měřících zařízení. Předmětnou žalobu podala proto, že po ní bylo žádáno zbourání plotu z důvodu rozšíření místní komunikace a poněvadž má zato, že vlastnictví ke spornému pozemku nabyla vydržením. Existenci jejího naléhavého právního zájmu tak soudy měly zkoumat nejen ve vztahu ke stavebnímu řízení, ale také z hlediska „prosazení vlastnického práva žalobkyně, kdy taková žaloba na určení vlastnictví, je-li zpochybňováno, může být podána kdykoliv“. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti. Podle žalované se oba soudy s otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení řádně vypořádaly, a to i z hlediska konstantní judikatury.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam s ohledem na nezbytnost řešení právní otázky dovolacím soudem dosud neřešené, a to zda ze skutečnosti, že žalobce nepodal včas žalobu na základě postupu stavebního úřadu podle a 3 , o územním plánování a stavebním řízení (dále jen „ “), lze v případě na to podané žaloby na určení vlastnictví shledat nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na takovém určení již z toho důvodu, že tak žalobce neučinil včas ve lhůtě stanovené mu k tomu stavebním úřadem. Dovolání je proto podle přípustné.

Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné potud, že tento rozsudek není správný.

Podle stavební úřady, provádějící řízení podle tohoto zákona, se pokusí vždy též o dosažení dohody účastníků u těch námitek, které vyplývají z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám, ale překračují rozsah pravomoci stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy – odst. 1. Nedojde-li mezi účastníky řízení k dohodě o námitce podle odstavce 1, která, kdyby se zjistilo její oprávnění, by znemožnila uskutečnit požadované opatření nebo by umožnila jeho uskutečnění jen v podstatně jiné míře či formě, odkáže stavební úřad navrhovatele nebo jiného účastníka podle povahy námitky na soud a řízení přeruší – odst. 2. Stavební úřad stanoví lhůtu, ve které musí být předložen důkaz, že u soudu byl podán návrh na rozhodnutí ve sporné věci. Nebude-li důkaz o podání návrhu ve stanovené lhůtě předložen stavebnímu úřadu, učiní si stavební úřad úsudek o námitce sám a rozhodne ve věci – odst. 3. V řízení, při kterém stavební úřad nařizuje ve veřejném zájmu opatření podle tohoto zákona a hrozí-li nebezpečí z prodlení, učiní si sám úsudek o námitce, u které nedošlo k dohodě, a ve věci rozhodne- odst. 4.

Zmeškal-li žalobce lhůtu stanovenou stavebním úřadem, ve které měl předložit důkaz, že u soudu podal návrh na rozhodnutí ve sporné věci o námitce vyplývající z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám, překračující rozsah pravomoci stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy ( a 3 ), a podal takovou žalobu později, nešlo již o žalobu podanou v intencích odkazu stavebního úřadu podle a 3 . V takovém případě je tudíž třeba, aby byl předpoklad úspěšnosti určovací žaloby žalobce, tj. jeho naléhavý právní zájem na takové žalobě, naplněn. Nejvyšší soud již v rozsudku z 28. 8. 2001, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“), pod C 695, zaujal právní názor, že „žaloba na určení důvodnosti námitek vznesených ve stavebním řízení, podaná u soudu na základě postupu stavebního úřadu podle a 3 ( ), není určovací žalobou, kterou by bylo možno podřadit pod , ale je žalobou jinou v neuvedenou“. Z uvedeného lze za pomoci argumentu a contrario učinit závěr, že nejde-li o určovací žalobu podanou v souladu s ustanovením a 3 , je žaloba o určení existence právního vztahu nebo práva, které je relevantní pro výsledek stavebního řízení, jehož  účastníky jsou či byli účastníky řízení u soudu, žalobou  podle . Nedostatek naléhavého právního zájmu pak logicky nelze pak spatřovat pouze v tom, že taková žaloba není žalobou odpovídající odkazu stavebního úřadu podle a 3 . Přitom ovšem nelze pominout, že nebyl-li důkaz o podání návrhu u soudu ve stavené lhůtě předložen stavebnímu úřadu, je podle věta druhá stavební úřad oprávněn, aby si sám ve věci učinil úsudek (který by jinak náležel soudu) a podle toho rozhodl.

Odvolací soud v dané věci postavil své rozhodnutí na tom, že žalobkyně ve lhůtě stanovené stavebním úřadem nepodala tomuto úřadu důkaz, že u soudu podala žalobu na rozhodnutí o sporné námitce, týkající se vlastnictví pozemku parc. č. 1328/1, a že stavební úřad postupoval podle tak, „že si učinil úsudek o námitce sám a ve věci rozhodl“. Jak již bylo uvedeno výše, samotná skutečnost, že účastník stavebního řízení podal návrh na zahájení občanskoprávního řízení po lhůtě stanovené mu k tomu stavebním úřadem, není skutečností, z níž by vyplýval nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Již z tohoto důvodu je rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné. Odvolacímu soudu, který odkazoval i na související stavební řízení, nutno také vytknout, že se nezabýval tím, jaký úsudek o námitce žalobkyně si stavební úřad učinil čili jak tento úřad otázku vlastnictví ke spornému pozemku posoudil. Skutkových zjištění v uvedeném směru se v jeho rozhodnutí nedostává. Dovolací soud závěrem poznamenává, že současná právní úprava stavebního řízení je poněkud jiná, když nyní platný nabyl účinnosti 1. 6. 2006. Pro posuzování věci dovolacím soudem byla určující právní úprava podle předchozího .

Z uvedených důvodů dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 3 ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2007

JUDr. František  Balák, v. r.

předseda senátu