Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 39/2022
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 67 817,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 817,79 Kč s úrokem ve výši 9,9% ročně z částky 67 817,79 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 664,51 Kč za dobu od 11. 2. 2016 do 26. 4. 2019, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 690,13 Kč za dobu od 27. 4. 2019 do 4. 2. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 67 817,79 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 346,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 817,79 Kč s úrokem ve výši 9,9% ročně z částky 67 817,79 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 664,51 Kč za dobu od 11. 2. 2016 do 26. 4. 2019, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 690,13 Kč za dobu od 27. 4. 2019 do 4. 2. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 67 817,79 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 346,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 12. 3. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 67 817,79 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o hotovostním úvěru„ anonymizována dvě slova“ č. anonymizováno, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 84 měsíčními splátkami ve výši 1654,96 Kč splatnými vždy k 17.tému dni v měsíci, byl sjednán úrok z úvěru ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný své povinnosti neplnil, nezaplatil splátky za prosinec 2018, leden a únor 2019. Žalobkyně proto využila svého práva a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 16. 2 2019, celý dluh se tak stal ke dni 26. 4. 2019 splatným. Žalovaný dluží na jistině 67 817,79 Kč, nezaplacený úrok z jednotlivých splátek, který je částečně kapitalizovaný a zákonný úrok z prodlení, který je částečně zkapitalizovaný. Dluh nebyl zaplacen ani přes písemnou předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal dne datum elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne datum zrušen. Usnesením č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 15. 1. 2022 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu, který spis převzal dne 7. 2. 2022.
4. V daném případě zdejší soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
5. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav, který odpovídá tvrzením v žalobě. Žalobkyně uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru„ anonymizována dvě slova“ č. anonymizováno (viz smlouva v EPR spisu), na základě které žalovanému poskytla téhož dne částku ve výši 100 000 Kč, a to na jeho účet vedený u stejné banky č. bankovní účet (viz smlouva, výpisy z účtu a úvěrového účtu v EPR spisu). Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 9,90% ročně, RPSN činila 10,37%. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 1654,96 Kč měsíčně počínaje následujícím kalendářním měsícem vždy k 17.tému dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti neplnil (viz výpisy z účtu a úvěrového účtu v EPR spisu), dopisem ze dne 19. 2. 2019 žalobkyně využila svého práva a od smlouvy odstoupila s upozorněním, že dnem následujícím po marném uplynutí 7dmi denní lhůty k zaplacení dluhu dojde k zániku smlouvy, zásilka byla doručena dne 19. 2. 2019 (viz citovaný dopis a dodejka v EPR spisu). K zaplacení úvěru zbývá 67 817,79 Kč (viz historie úvěru v EPR spisu). Žalobkyně zaslala dne 19. 2. 2020 žalovanému předžalobní upomínku. Dluh žalovaného byl žalobkyní vyčíslen na částku 67 817,79 Kč na jistině, úrok ve výši 9,9% ročně a úrok z prodlení (viz výpis z úvěrového účtu a běžného účtu EPR spis). Do prodlení s placením celého dluhu se s ohledem na odstoupení žalobkyně od smlouvy dle jejích tvrzení dostal žalovaný dne 5. 2. 2020 s ohledem na marné uplynutí předchozí výzvou poskytnuté lhůty. Žalobkyně odkazovala na VOP, které však jako listin listina nebyly předloženy. Soud si je však zajistil z webového portálu žalobkyně sám.
6. S ohledem na mezinárodní prvek spočívající v tom, že žalobkyně je společností založenou dle polského práva a žalovaný pak je občanem Slovenské republiky a v době podání žaloby i rozhodnutí má trvalý pobyt na adrese adresa žalovaného zabýval tím, zda je dána pravomoc českých soudů o věci rozhodovat, podle jakého procesního předpisu a podle jakého hmotného práva má vztah mezi účastníky posuzovat.
7. Dle čl. 4 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel Ia) je možné osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na jejich státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Jak již bylo uvedeno, žalovaný má evidován trvalý pobyt v obvodu zdejšího soudu, který je tak podle českých procesních předpisů (§ 85 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, dále jen o.s.ř. ) místně příslušným k rozhodování ve věci. I podle § 6 odstavec 1 zákona č. 91/2012 Sb. je tak dána pravomoc českých soudů o věci rozhodovat, a to dle § 8 stejného předpisu dle českých procesních předpisů.
8. Pokud se týká rozhodného hmotného práva, ani smlouva uzavřená mezi účastníky a ani Všeobecné obchodní podmínky volbu hmotného práva neřeší. Soud tedy postupoval podle § 87 odstavec 1 zákona č. 91/2012 Sb. a dále dle ustanovení čl. 4 odstavec 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a zabýval se tím, s jakým státem smluvní vztah mezi účastníky nejúžeji souvisí. Žalovaný v době uzavření smlouvy i nyní má faktický (obvyklý) pobyt v obec, tedy na území České republiky. V obec byla též podepsána v dubnu 2018 smlouva o úvěru. Ve smlouvě je odkaz na Českou národní banku jako na orgán bankovního dohledu a orgán vykonávající dohled nad spotřebitelskými úvěry a dále odkaz na Finančního arbitra ČR. V textu smlouvy jsou odkazy na české právní normy, a to zákon o bankách č. 21/1991 Sb. , zákon o spotřebitelském úvěru číslo Sb. Smlouva je uzavřena v českém jazyce a doručovací adresa žalobkyně je uvedena v obec. Z těchto skutečností soud dovodil, že nejužší vztah má závazkový vztah vzniklý dle uzavřené smlouvy mezi účastníky k České republice. Proto soud aplikoval české hmotné právo, zejména pak § 2395 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění.
9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla jako peněžní ústav žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a on se jej zavázal společně s úroky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto své povinnosti porušil a žalobkyně využila svého práva od smlouvy odstoupit při prodlení se splácením úvěru žalovaným (viz č.l. 6, 6.1.3 písmeno b) VOP) dle § 2001 a 2002 občanského zákoníku při naplnění ujednaných podmínek, v daném případě prodlení žalovaného se splácením úvěru. Ustanovení čl. 7 .1.2 VOP pak upravuje následky takového jednání, a to povinnost k vrácení vyčerpané a nesplacené jistiny a zaplacení úroků, na které by žalobkyni při řádném splácení vznikl nárok, a to až do zaplacení jistiny. Žalovanému tedy vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 67 817,79 Kč. Tato částka představuje jistinu uvedenou ve výroku rozsudku. Vedle jistiny pak vznikl nárok na zaplacení úroku z úvěru (jistiny úvěru) ve výši 9,9% (viz č.l. 7 .1.2 VOP), který byl za období do 26. 4. 2019, resp. 4. 2. 2020 kapitalizován. Proto soud žalobě vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny v celkové výši 67 817,79 Kč též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Počátek prodlení s vrácením jistiny nastal 27. 2. 2019 s ohledem na marné uplynutí lhůty v odstoupení od smlouvy, soud proto vyhověl žalobě i ohledně úroku z prodlení. Lhůta pro zaplacení byla uložena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř.
11. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že smlouvu o úvěru shledal jako platnou a v souladu s judikaturou vyšších soudů. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně výše úrokové sazby úvěru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ohledně povinnosti poskytovatele zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka úvěr splácet dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud pro zjednodušení odkazuje na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 346,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 391 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 817,79 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 360 Kč ve výši 2 595,60 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.