Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1559/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 7. 12. 2004 adresovaným Městskému soudu v Brně (doručeným dne 9. 12. 2004) Ing. S. S. žádal, „aby soud vydal nové rozhodnutí a uložil, aby mu byla doplacena dlužná mzda“. Popsal, že u „uvedeného soudu“ vedl mzdový spor proti „odpůrci: Z. v. s., g. ř., B., a že „soudy jeho oprávněný nárok na nevyplacenou mzdu zamítly“.

Městský soud v Brně usnesením ze dne 17. 1. 2005, č.j. -3, a ze dne 6. 5. 2005, č.j. -9, uložil Ing. S. S., aby do 30 dnů od doručení usnesení předložil soudu podání, které bude splňovat náležitosti řádného žalobního návrhu stanovené , označil osobu žalovaného takovým způsobem, aby bylo jednoznačně zřejmé, jaká je jeho obchodní firma nebo název, jaké je jeho sídlo, a upozornil jej, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno, soud je odmítne.

Městský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2005, č.j. -13, podání žalobce doručené soudu dne 9. 12. 2004 odmítl. Důvod k takovému rozhodnutí spatřoval v tom, že žalobce se svým podáním domáhal náhrady škody proti žalovanému, kterého označil jako „Z. v. s., g. ř., B.“, a - „vzhledem k tomu, že takto označený subjekt nebyl nalezen v obchodním rejstříku“, a žalobce přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě řádně neoznačil žalovaného v souladu s ustanovením - „nezbylo“, než podání žalobce odmítnout.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 8. 2005, č.j. -19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že „žádný z účastníků“ nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce, ač byl soudem prvního stupně řádně vyzván k doplnění a opravě žaloby, jednoznačně vyslovený požadavek soudu nesplnil. Označil-li žalovaného jako „právního nástupce firmy …..“, pak takové označení nevyhovuje požadavku řádného označení účastníka ve smyslu ustanovení ; jestliže dále uvedl, že „neexistuje-li právní nástupce, pak žalovaní jsou“, a označil určité fyzické osoby, odvolací soud k takovému podání ve smyslu ustanovení jako k podání podmíněnému přihlédnout nemohl.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobce namítá, že v řízení „rozhodně mělo být pokračováno na straně žalované s Ing. K. Ž., a Ing. A. J., a to postupem dle , resp. “. Dovolatel má dále za to, že soud mu měl být „nápomocen“, a vyplývalo-li z jeho podání, že „sice zná žalovaný subjekt, ale nezná jeho konkrétní označení ke dnešnímu dni, měl jej soud poučit o tom, jak takové označení získat, případně se sám obrátit na obchodní rejstřík s dotazem na právní nástupnictví, neboť je dána pravděpodobnost univerzální sukcese ve smyslu ustanovení “. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2005, č.j. -13, zrušil a aby věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, a je-li dovolání přípustné, lze přihlédnout též k vadám uvedeným v ustanoveních , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ), přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu především z důvodů uplatněných v dovolání žalobce.

S tvrzením dovolatele, že v řízení mělo být pokračováno na straně žalované s „Ing. K. Ž. a Ing. A. J.“, dovolací soud nesouhlasí.

Podle ustanovení na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Podle ustanovení na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.

Přistoupení dalšího účastníka řízení ( ) soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze sjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení

Z předpokladů, za nichž může být záměna účastníka provedena, a z důsledků s ní spojených vyplývá, že záměna podle ustanovení může sloužit ke změně v okruhu účastníků v občanském soudním řízení jen v případě, že jí žalobce sleduje odstranění nedostatku věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení.

V případě postupu podle ustanovení nebo 2 je vždy předpokladem, že v řízení byl účastník označen přesně a určitě. Trpí-li však žaloba v označení účastníků vadou (např. proto, že účastník není označen v souladu s požadavky uvedenými v ustanovení ), je soud povinen postupem podle ustanovení usilovat o její (jejich) odstranění. Teprve je-li v tomto směru vadné podání opraveno a účastník je označen přesně a určitě, lze použít postupu podle ustanovení nebo 2

V projednávané věci žalobce při poslední změně žaloby označil žalovaného jako „právní nástupce firmy Z. v. s., g. ř.,“, a dále uvedl, že „neexistuje-li uvedený právní nástupce, pak žalovaní jsou: Ing. Ž. K. a Ing. J. A.“. Vzhledem k tomu, že – jak správně uvedl odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení – označení žalovaného „právní nástupce firmy….“ nevyhovuje požadavku řádného označení účastníka ve smyslu ustanovení (příjmení a bydliště účastníků, obchodní firma nebo název a sídlo právnické osoby), soud prvního stupně žalobce vyzval ve smyslu ustanovení k odstranění této vady podání (zároveň jej též poučil o důsledcích nedoplnění podání). Protože žalobce tento nedostatek neodstranil, nebylo zde přesně a určitě označeného žalovaného a v řízení nemohlo být z tohoto důvodu vůbec uvažováno o postupu podle ustanovení , případně Odvolací soud rovněž správně podotkl, že k prohlášení žalobce, že „neexistuje-li právní nástupce, pak žalovaní jsou ….“, nemohl soud přihlédnout, neboť se jedná o úkon účastníka, který je vázán na splnění podmínky, a k takovým úkonům soud ve smyslu ustanovení nepřihlíží.

Korektní není ani námitka dovolatele, že mu měl soud být nápomocen, jestliže „z jeho podání vyplývalo, že sice zná žalovaný subjekt, ale nezná jeho konkrétní označení“. Jak totiž vyplývá z obsahu spisu, soud prvního stupně žalobce dvakrát v souladu s ustanovením poučil o tom, kterak je třeba podání doplnit, a navíc z obsahu podání žalobce je zřejmé, že naopak „žalovaný subjekt“ neznal, ale že „možná“ znal pouze jeho právního předchůdce. Vzhledem k tomu, že pro vady podání, jímž mělo být řízení zahájeno, nebylo možno v řízení pokračovat, nepřicházel v úvahu ani postup podle ustanovení , jež je možno použít jen v případě, že účastník (s nímž již bylo řízení zahájeno) ztratí způsobilost být účastníkem řízení až po zahájení řízení.

Přihlédnout nebylo možno ani k podání dovolatele ze dne 24. 5. 2006, v němž uvádí, že „opravuje označení prvního žalovaného“ tak, že „prvním žalovaným je namísto společnosti Z. v. s., g. ř. – F. n. m. Č. r.“, neboť už z obsahu podání je zřejmé, že se nejedná o opravu označení prvního žalovaného, ale o označení zcela jiného, od prvního žalovaného odlišného, subjektu. Mohlo by se tedy jednat jedině o záměnu žalovaného ve smyslu ustanovení , přičemž takový postup je výslovným ustanovením v průběhu dovolacího řízení vyloučen.

Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení , a b) nebo v nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a jiného účastníka dosud v řízení není.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. dubna 2007

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu