Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 392/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. , byl obviněný R. G. uznán vinným pod bodem I/ trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., pod bodem II/ a), b) pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. (bod II/ b), a dále pod bodem III/ a), b) pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., pokračujícím trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák (bod III/a), kterých se dopustil jednotlivými skutky (útoky) popsanými ve výrokové části rozsudku. Za skutek pod bodem I/ byl obviněný podle § 238 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců a 15 dnů, pro jehož výkon byl podle „§ 39“ odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 12. 2005, sp. zn. , jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutky pod body II/ a III/ rozsudku byl obviněný podle § 238 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39 odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 10. 2005, sp. zn. , jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O povinnosti obviněného nahradit jednotlivým poškozeným způsobenou škodu pak soud rozhodl výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř.

O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podal obviněný a v jeho neprospěch též státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. , jímž k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o obou uložených souhrnných trestech. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že se obviněný R. G. za skutek pod bodem I/ podle § 238 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsuzuje k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon se podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou. Současně byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto, že za skutky pod body II/ a III/ se obviněný podle § 238 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsuzuje k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon se podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 10. 2005, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného bylo výrokem podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým napadl výrok o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku (odvolání). Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neboť měla být přeceněna společenská nebezpečnost spáchaných skutků.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel připustil, že skutky, jimiž byl uznán vinným, sice vykazují znaky v rozsudku uvedených trestných činů, avšak trest, který mu byl za jejich spáchání uložen, je nepřiměřeně přísný. Důvod této nepřiměřenosti spatřoval dovolatel v tom, že soud nezvážil veškeré polehčující okolnosti, které při ukládání trestu v úvahu vzít měl. V uvedené souvislosti dovolatel zdůraznil, že v době spáchání předmětných trestných činů si hledal práci, byl v tíživé sociální situaci a neměl finanční prostředky k obstarání základních životních potřeb. Dovolatel poukázal na to, že na místě činu nikdy nezpůsobil žádnou zbytečnou škodu (např. násilným otevíráním skříní) a nehledal ani další věci k odcizení. Protože se po propuštění z posledního výkonu trestu snažil získat práci, je podle dovolatele zřejmé, že se napravil. Ke spáchání dalších trestných činů jej vedla výlučně jeho tehdejší zoufalá finanční situace. Dovolatel připomněl, že již v řízení o odvolání upozorňoval na nepřiměřenou výši uloženého trestu. Odvolací soud však namísto toho, aby namítanou vadu rozsudku soudu prvního stupně odstranil, naopak jeho důvodně podané odvolání zamítl a zároveň vyhověl odvolání státního zástupce. Svým nesprávným postupem tak podle dovolatele naplnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu tohoto mimořádného opravného prostředku podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. , a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí.

V rámci podaného dovolání obviněný současně podal podnět, aby předseda senátu Okresního soudu v Chebu podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl dovolacímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který nyní na podkladě napadeného rozhodnutí vykonává.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle níž je podané dovolání sice přípustné, avšak odvolatelem použitá argumentace neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle názoru státní zástupkyně by dovolatelovy námitky vůči nepřiměřenosti uloženého trestu spíše nasvědčovaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak ani ten by v posuzovaném případě nebylo možno úspěšně uplatnit, neboť obviněnému (dovolateli) byl uložen trest v rámci trestní sazby, stanovené zákonem na trestné činy, kterými byl uznán vinným. Pokud jde o skutková zjištění, ze kterých soudy vycházely, nelze podle státní zástupkyně dospět k závěru o jejich extrémním rozporu s právním posouzení jednání obviněného (dovolatele). Své vyjádření proto uzavřela tak, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., což znamená, že o něm nelze věcně rozhodnout. Proto navrhla, aby podané dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Současně vyslovila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby i pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) či b) tr. ř., bylo dovolání projednáno v neveřejném zasedání.

Obviněný R. G. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1 odst. 2 písm. a), h) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1 tr. ř.).

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházejí bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení je správné s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V posuzované věci dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje hmotně právní vady napadeného rozhodnutí (i jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně) s ohledem na namítanou nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Dovolatel soudům obou stupňů vytkl, že při svém rozhodování o trestu nezohlednily všechny v úvahu přicházející polehčující okolnosti a možnost jeho nápravy mírnějším trestem, když trestné činy spáchal v důsledku své neutěšené sociální situace. Námitky dovolatele tak ve skutečnosti směřují vůči skutkovým zjištěním soudů (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) týkajícím se mj. jeho osoby, na kterých bylo následně založeno rozhodnutí o druhu a výměře uloženého trestu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem de facto opírán o námitky procesní povahy, s nimiž pak dovolatel spojuje hmotně právní důsledky týkající se nesprávné aplikace zásad vyplývajících z ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. (byť tato hmotně právní ustanovení výslovně necituje). Svým mimořádným opravným prostředkem se tak dovolatel domáhal přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci s poukazem na existenci relevantních skutkových okolností, které podle něj soudy nevzaly při rozhodování o trestu v úvahu, ačkoliv k nim přihlédnout měly. Jeho námitky proto pod dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci ). Namítané vady výroku o trestu (tj. nepřiměřenost trestu) současně nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž se vztahuje na jiné (taxativně uvedené) případy vadného rozhodnutí o trestu.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , a , , , str. 6, str. 3, 4, str. 5, 6). V případě obviněného R. G. bylo dovolání uplatněné na základě ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. To současně znamená, že dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak nebylo v daném případě možno přiznat žádné opodstatnění.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Proto v souladu s citovaným ustanovením zákona rozhodl v posuzovaném případě tak, že se dovolání obviněného odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Předseda senátu soudu prvního stupně nepodal k podnětu dovolatele Nejvyššímu soudu návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. na přerušení výkonu rozhodnutí. Zároveň ani Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal důvody pro odklad či přerušení výkonu rozhodnutí vlastním postupem podle § 265o odst. 1 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler