Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1841/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby soud zrušil věcné břemeno přístupové cesty zřízené k tíži jejího pozemku ve prospěch žalovaných, neboť v průběhu doby vznikl mezi věcným břemenem a výhodou oprávněných hrubý nepoměr. Žalovaní mají ke svým nemovitostem přístup z veřejného prostranství, služebný pozemek používají jako sklad materiálu a parkoviště pro automobil, na údržbu služebného pozemku nepřispívají. Na pozemku vázne pouze služebnost průjezdní cesty a nikoliv užívání celé jeho plochy.

Okresní soud v Domažlicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. října 2004, č. j. -101, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu „na zrušení věcného břemene přístupové cesty k tíži pozemku parcelní č. 69/1 ve S. ve vlastnictví žalobkyně, zřízeného ve prospěch žalovaných rozsudky Okresního soudu v Domažlicích, sp. zn. – 42 ze 4. 2. 1973 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. z 12. 2. 1974“, a výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně  užívá svoje nemovitosti k rekreačním účelům, zatímco žalovaní k trvalému bydlení. Před rozhodnutím o věcném břemeni žalobkyně předmětný pozemek oplotila, takže je vyloučené, aby jej žalovaní užívali ke skladování materiálu či k parkování auta. Konstatoval, že k zásadní změně v užívání pozemku od roku 1983, kdy byl předchozí návrh na zrušení věcného břemene soudem zamítnut, nedošlo. Nezjistil důvod, aby žalovaní přispívali na údržbu pozemku, protože jej nepoškozují. Uzavřel, že nedošlo změnou poměrů k hrubému nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou oprávněných ve smyslu (dále „ “).

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. listopadu 2005, č. j. -142, rozhodl, že „rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích pod body I a II potvrzuje ve správném znění výroku pod bodem I citovaného rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze 4. 12. 1973 č. j. -42“, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil. Konstatoval, že žalobkyně neprokázala vznik hrubého nepoměru mezi věcným břemenem, váznoucím na jejím pozemku, a oprávněním žalovaných spočívajícím v užívání předmětného pozemku jako přístupové cesty k jejich nemovitostem; případnou náhradu kapitalizovala nepřiměřenou částkou 50,- Kč.  Uzavřel, že nejsou důvody k postupu podle .

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o a uplatňuje v něm dovolací důvody uvedené v a b) . Dovolacím důvodem podle je podle žalobkyně nevyřešená námitka podjatosti soudce soudu prvního stupně JUDr. V. M. Pokud jde o dovolací důvod podle ísm. b), spatřuje nesprávné právní posouzeni věci v závěru soudu, že se za 25 let v daném místě nezměnily poměry pro rozhodnutí ve smyslu . Připomíná změnu v přístupu k vlastnictví a vázanost České republiky shora uvedenou Úmluvou a dále d. Podotýká, že předmětná přístupová cesta není v terénu geodeticky vyměřená, takže služebnost zahrnuje celý pozemek a žalobkyni tak vyřazuje z jeho užívání pro jiný účel. Ve zřízené služebnosti není vymezeno, jaká vozidla mohou žalovaní na přístupové cestě užívat, aby neohrozili majetek žalobkyně. V souvislosti s plynovou přípojkou k domku žalobkyně soud bagatelizoval skutečnost, že zde bydlí trvale její 94 let stará teta. Hrubým nepoměrem je i to, že si žalobkyně nemůže na předmětném pozemku zřídit studnu. Soud měl k namítaným skutečnostem přihlédnout bez zřetele, jak bylo rozhodováno v letech 1972 a 1983. Uzavírá, že u platí clausula rebus sic stantibus. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání polemizují s argumentací žalobkyně uvedené v dovolání. Předmětné služebnosti využívají pouze při úklidu topiva, které po pozemku přepravují kolečky a pozemek posléze vždy uklidí. Po koupi svého „baráčku“ v roce 1979 žalobkyně vyvolá proti nim a proti paní Č., u které jde o tutéž služebnost, „kolotoč soudů“.

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.

Dovoláním lze napadnout  pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ]. V dané věci soud prvního stupně opětovně žalobu zamítl, tedy nerozhodl jinak než v dřívějším rozsudku; proto dovolatelkou tvrzená přípustnost dovolání podle naposledy uvedeného ustanovení není dána.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v  rozhodování dovolacího soudu  dosud nebyla vyřešena  nebo která  je  odvolacími   soudy  nebo  dovolacím  soudem  rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci.

Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.

Hmotněprávní posouzení věci, provedené soudy v nalézacím i v odvolacím řízení, je v souladu  s judikaturou dovolacího soudu. V rozsudku  Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 70, se uvádí: „Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci. Především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené a vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů. Právně významný je jen ten hrubý nepoměr, který vznikl v důsledku změny poměrů. Jako změna poměrů nemůže být posuzována ta osobní situace, se kterou nový vlastník zatížené věci nahrazoval vlastníka předchozího“. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. ,  publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 3669, se uvádí: „Vykonává-li oprávněný z věcného břemene právo v širším rozsahu, než mu věcné břemeno umožňuje, resp. rozšiřuje-li svémocně toto břemeno, může se oprávněný bránit negatorní žalobou podle ; nejde však o změnu poměrů, která by měla za následek možnost zrušení věcného břemene soudem“. V dané věci je sice tvrzen hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, není tu však nic, z čeho by bylo možno dovodit, že tento nepoměr (pokud je vůbec dán) vznikl v důsledku změny poměrů.

Námitka podjatosti soudce je uplatněním vady řízení  uvedené v , ke které lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání  ( ). V dané věci však dovolání přípustné není, a proto na tuto námitku nemohl dovolací soud vzít zřetel.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. dubna 2007

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu