Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 111/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci

manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

a

manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa manžela a manželky

o rozvod manželství

takto:

I. Manželství manžela celé jméno manžela, narozeného dne datum a manželky celé jméno manželky, rozené příjmení, narozené dne datum uzavřené dne 20. 6. 2009 před Městským úřadem v Říčanech se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Manželství manžela [celé jméno manžela], narozeného dne [datum] a manželky [celé jméno manželky], rozené [příjmení], narozené dne [datum] uzavřené dne 20. 6. 2009 před Městským úřadem v Říčanech se rozvádí. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel podal soudu dne 28. 2. 2021 návrh, jímž se domáhal rozhodnutí o rozvodu manželství s následujícími skutkovými tvrzeními. Mezi účastníky bylo uzavřeno manželství dne 20. 6. 2009 před Městským úřadem v Říčanech. U manželky i u manžela se jedná o druhé manželství. Manželství je bezdětné. Manželství bylo zpočátku šťastné, avšak v průběhu jeho trvání se stalo pouze formálním svazkem. Názory manžela a manželky na vedení společného života se stávaly rozdílnější a mezi manželi došlo k citovému odcizení. Na řešení těchto odlišných názorů a citového odcizení manželů nemá již manžel zájem a nemá ani zájem na obnovení manželství. Je toho názoru, že manželské soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Hlavním důvodem rozvratu manželství je absolutní nedůvěra manžela manželce, která postupem času narůstala v důsledku jednání manželky týkající se nakládání se společným jměním manželů, kdy byla završena tím, že ze strany manželky byl na manžela podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi manželi, a to bez jakéhokoliv upozornění či žádosti o vrácení zápůjčky. Následně na základě pravomocného elektronického platebního rozkazu manželka podala exekuční návrh k vymožení uložené povinnosti vyplývající z pravomocného elektronického platebního rozkazu, tj. povinnost manžela uhradit manželce částku ve výši 700 000 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 69 382 Kč. Manžel byl nakonec nucen hradit částku převyšující 1 000 000 Kč v rámci exekučního řízení, a to během jednoho měsíce. To celé za situace, že veškerý zásadní obsah společného jmění manželů byl pořízen vnosem manžela, z jeho výlučného majetku a na popud manželky během trvání vypořádán manžely notářskými zápisy tak, že vnosy manžela nebyly nijak zohledněny. Tento postup manželky byl pro manžela zásadním a utvrdila jej v tom, že manželství není založeno na správných základech a nemá zájem na dalším trvání manželství. Manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, nelze očekávat jeho obnovení, je bezdětné, tudíž manžel má za to, že jsou splněny podmínky , , a nic nebrání tomu, aby manželství bylo rozvedeno.

2. Manželka k návrhu uvedla následující. Manželka s návrhem na rozvod nesouhlasí, ani s tvrzeními, které manžel uvádí. Manželé se poznali již v roce 1986 v zaměstnání. V této době byli oba sezdaní s jiným partnerem, s nímž se následně rozvedli. Manželka se rozvedla v roce 2003, od roku 2005 vedla společnou domácnost s manželem. Manžel se rozvedl až v roce 2008, neboť řízení o rozvodu manžela trvalo delší dobu. Řízení byla velmi psychicky náročná. Po celou dobu, kdy bylo vedeno řízení o rozvodu manžela, manželka manžela morálně podporovala. Od roku 2005 zajišťovala veškerý úklid, praní, domácí práce v rámci společné domácnosti. V roce 2008 se do domácnosti účastníků nastěhoval i otec manžela, neboť nebyl schopen se o sebe sám starat, péči zajišťovala manželka. Dne 20. 6. 2009 účastníci uzavřeli před Městským úřadem v Říčanech manželství. S ohledem na finanční příjmy obou manželů, manžel vlastnil několik nemovitostí s pasivními příjmy, účastníci plánovali bezchybnou společnou budoucnost bez finančních starostí ve stáří. V roce 2017 manžel po manželce požadoval udělení souhlasu se zúžením společného jmění manželů. Manželka manželovi důvěřovala, neuvědomovala si následky zúžení společného jmění manželů a nadále doufala ve společnou budoucnost. Společné jmění manželů bylo zúženo formou notářského zápisu číslo jednací, spisová značka, sepsaným dne 21. 9. 2017 Mgr. jméno příjmení, notářem v Praze. Od dne uzavření notářského zápisu o zúžení společného jmění manželů, manžel započal s prodejem majetku, zcizil byt na adrese adresa, družstevní podíl na adrese adresa. Okamžikem zúžení společného jmění manžel začal manželku ignorovat, odcizil se od ní, přestal ji brát jako součást rodiny, neplnil řádně zákonnou vyživovací povinnost mezi manželi. Toto manželka velmi špatně nesla, u se manželky již na konci roku 2017 v důsledku velkého stresu objevily zdravotní problémy, které dle lékařů způsobil stres vzhledem k problémům v domácnosti. Manželka opakovaně navštěvovala zdravotnická zařízení, zařízení pro krizovou intervenci, navštěvuje psychologa. Zdravotní problémy spočívající zejména v onemocnění srdce, úbytku tělesné hmotnosti, nespavosti způsobené dlouhodobým stresem manželka nadále pociťuje. Opakovaně žádala manžela, aby s ní podstoupil sezení v manželské poradně. Ten to odmítal, není blázen. Manželka je tak již po dobu čtyř let v neustálém stresu z reakcí manžela, který ji zcela ignoruje a ponechává ji v nejistotě o její budoucnost, aniž by měl zájem vztah napravit. Pokud manžel tvrdí, že manželské soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, je tento stav výsledkem chování manžela vůči manželce, který trvá od roku 2017. Není však pravdou, že manželské soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, jak tvrdí manžel. Dle manželky lze manželské soužití zachránit, avšak je nezbytné, aby manželé hovořili o budoucnosti, manžel řádně plnil vyživovací povinnost vůči manželce, aby se tato nedostala do situace finanční tísně, zejména, aby s manželkou navštívil manželskou poradnu. Manželé nadále bydlí ve společné domácnosti. Manžel tvrdí, že hlavním důvodem rozvratu manželství je absolutní nedůvěra manžela manželce, která postupem času narůstala v důsledku jednání manželky týkající se nakládání se společným jměním manželů a byla završena tím, že manželkou byl na manžela podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi manželi, bez jakéhokoli upozornění či žádosti o vrácení zápůjčky. Tvrzení o absenci upozornění či žádosti se nezakládá na pravdě, manželka žádala o vrácení zápůjčky, sama ústně, a to opakovaně. Manžel nehodlal diskuzi na toto téma, či téma finanční samostatnosti manželky, připustit. Přes několik předchozích ústních upozornění manželka následně podala písemnou výpověď zápůjčky z 13. 5. 2020 a následně jej upozornila předžalobní výzvou z 29. 6. 2020. Manžel tvrdí absolutní nedůvěru vůči manželce. Toto tvrzení se manželky velice dotýká i s ohledem na to, že v roce 2009 při uzavření manželství si manželé slíbili vzájemnou lásku, úctu, věrnost a manžel tento slib porušil, když manželce přestal důvěřovat. Manželka manželovi vždy důvěřovala, což vedlo i k tomu, že souhlasila se zúžením společného jmění manželů. Tímto vypočítavým tahem manžel znemožnil manželce nakládat s majetkem původně ve společném jmění. K manželem tvrzenému vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, exekučnímu návrhu, manželka sděluje důvody, pro které byla nucena takto postupovat. Když bylo společné jmění manželů zúženo, manžel po manželce požadoval zapůjčení finančních prostředků 700 000 Kč na zakoupení nemovitostí pozemku parc. č. st. 205, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba obec, adresa, rodinný dům, pozemek parc. číslo trvalý travnatý porost, a pozemek parc. číslo trvalý travnatý porost, v anonymizována dvě slova, Katastrální úřad pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec, v k. ú. obec u obec, územní celek, kupní cena 9 330 000 Kč do výlučného vlastnictví. Stalo se tak v době, kdy manželka byla v nejistotě o budoucnost, manžel velkou část majetku za zády manželky rozprodával. Přesto z manželky pod záminkou výhodného zhodnocení a finanční výpomoci vylákal veškeré její finanční úspory. Zápůjčka měla být manželce vrácena, měla obdržet celkem částku 2 300 000 Kč, kterou měl financovat z prodeje pozemků v katastrálním území Rokycany, které vlastnil manžel, což mj. vyplývá i z návrhu písemné smlouvy o zápůjčce, jejíž uzavření manžel manželce navrhoval. Písemná smlouva o zápůjčce nakonec nebyla uzavřena s ohledem na neshody týkající výši úplaty, která měla manželce za poskytnutí zápůjčky náležet, způsob, jakým měla manželka úplatu obdržet a kdy k tomu mělo dojít. K návrhu manžela měla být zápůjčka manželky zhodnocena o částku 1 600 000 Kč. Nedošlo k uzavření smlouvy v písemné podobě, avšak manželka manželovi finanční prostředky 700 000 Kč dne 30. 11. 2017 na jeho žádost poskytla. Byly převedeny bankovním převodem do advokátní úschovy, Advokátní kancelář příjmení, sídlem adresa, zřízené za účelem úhrady kupní ceny shora uvedených nemovitostí. Mezi manželi byla dne 30. 11. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce dle , v ústní formě. Finanční prostředky byly využity na nákup uvedených nemovitostí, které manžel nabyl do výlučného jmění dle kupní smlouvy z 25. 9. 2017, necelé čtyři dny po zúžení společného jmění manželů. I po uplynutí téměř tří let manžel odmítal jakoukoliv diskuzi na téma vrácení těchto finančních prostředků. Mimo uvedenou nemovitost v obec vlastní několik dalších nemovitostí, které nabyl před uzavřením manželství, z nichž měl pravidelný příjem ve formě nájmu. Manžel měl pravidelný příjem, manželce však neposkytoval dostatečnou finanční podporu. V roce 2020 byl jediným příjmem manželky starobní důchod 9 716 Kč měsíčně. V roce 2020 manželka žádala po manželovi fyzickou či finanční pomoc při opravě družstevního bytu číslo na adrese adresa, z nějž manželce plynul pravidelný příjem ve formě nájmu, kdy nájemník v roce 2020 přestal platit nájem a byt opustil v dezolátním stavu. Manželka neměla dostatečné finanční prostředky ani podporu od manžela, potřeba navrácení zapůjčených finančních prostředků 700 000 Kč byla velmi urgentní. Ten je však stále odmítal vrátit. Podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo nezbytným s ohledem na nízké příjmy manželky, kdy manžel odmítal manželce finančně jakkoliv vypomoci. Dle „ manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.“ a dle „ každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná.“ Dle „ manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.“ Mezi manželi bylo společné jmění zúženo, manžel byl povinen poskytovat manželce výživné z jeho výlučného jmění tak, aby byla zjištěna zásadně stejná hmotná a kulturní úroveň. Pokud by manželce manžel ve finanční nouzi pomohl, neignoroval ji a zajišťoval ji stejnou hmotnou úroveň, což je jeho zákonnou povinností citovaného ustanovení , manželka by nebyla nucena vůči němu podat návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Manželka je připravena absolvovat s manželem sezení v manželské poradně za účelem budování společného vztahu a vyříkání si křivd z minulosti. Pokud by soud dospěl k závěru, že manželství je nenávratně rozvráceno a je nezbytné jej rozvést, s čímž manželka nesouhlasí, uvádí důvodné obavy o její budoucnost, kdy by byla pravděpodobně nucena se vystěhovat ze společné domácnosti na adrese adresa manžela a manželky. Nemovitosti na této adrese, pozemek parc. č. st. anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa, a pozemek parc. číslo vše v k.ú. obec, list vlastnictví, vlastnil manžel, který však nemovitosti daroval dceři, jméno příjmení, která je výlučným vlastníkem nemovitostí, kde oba manželé bydlí a kde mají a vždy měli svoji společnou domácnost. Jinou možnost pro zajištění bydlení manželka nemá. Je nezbytné mít za to, že manželce by rozvodem vznikla zvlášť závažná újma v souladu s ustanovením .

3. Z důkazů provedených v řízení vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

4. Manželství bylo uzavřeno dne 20. 6. 2009 před Městským úřadem v Říčanech (oddací list na čl. 6 spisu)

5. Dále byl k důkazu proveden výslech manžela, manželky.

6. Manžel vnímal manželství zpočátku jako spokojené. Postupem času však jednání manželky hodnotí jako účelové, manželství uzavřela pouze z toho důvodu, že měl majetek. Prvé neshody počal vnímat před třemi lety po oznámení manželky, že k manželovi již ničeho necítí, kdy od této doby manželství hodnotí jako nefunkční svazek. Po dobu sedmi let manželé žijí odděleně tak, že každý obývá svoji ložnici, manželství neplní zcela své funkce. Ačkoliv manželé obývají jeden dům, žádná vzájemná komunikace neprobíhá. Zpočátku rozvratu manželka některé věci obhospodařovala, nyní si však každý z manželů své věci zajišťuje sám. Manžel i manželka si každý sám vaří i pere, zajišťuje osobní věci. Do domácnosti docházela dříve paní na úklid, poté, kdy přestala docházet, je manžel přesvědčen, že úklid zajišťuje především sám, včetně oprav a jejich financování. Dům je starší, manžel zajišťuje jeho opravy, což řeší i vzájemnou komunikaci, protože pokud se manželé v domě střetnou, nehovoří spolu, manžel odchází do zahrady, dílny. Zásadním důvodem, pro který manželství bylo rozvráceno, bylo pro manžela to, že manželka proti manželovi podala návrh na exekuci. Manžel velmi naléhá na to, aby manželství bylo rozvedeno. V manželství nechce v žádném případě setrvávat. Manželce převedl své peníze, přičemž manželka následně ve vztahu jednala tak, že proti manželovi podala návrh na exekuci, což je něco, co není schopen pochopit. O tomto ve vztahu řádně nekomunikovali. Nadto takto postupovala nedlouho poté, kdy na ní převedl byt. Manželství tak hodnotí jako nefunkční po dobu sedmi let, tedy dlouhodobě, kdy zásadním důvodem rozvratu bylo podání návrhu na exekuci. Funkci hospodářskou manželství neplní přibližně po dobu tří let, po tuto dobu také manželé společně nevystupují ve vztahu k ostatním osobám. Volný čas manželé spolu netráví přibližně po dobu čtyř let. Intimní funkci manželství neplní po dobu sedmi let. V době, kdy manželství bylo funkčním, se v domácnosti účastníků zdržovala i dcera manželky, participovala na majetku, který manželé užívali. Manžel dostal od bratra dům, měl byt po bratrovi i peníze. Koupil byt. Prodal dva pozemky, za které zakoupil dva byty, kupoval je za své výlučné prostředky, avšak na kupní smlouvě je podepsána a uvedena i manželka. Namítal, že se jedná o výlučné prostředky, nicméně takto byly smlouvy připraveny a uzavřeny. Manželka čerpala peníze z nájmu bytů, byly poukazovány výlučně na její účet, hradil akontaci na její byt. Svůj byt prodal a kupoval chatu. V době, kdy manželka požadovala výplatu částky 700 000 Kč, byl v situaci, kdy na účtu měl pouze 200 000 Kč a částku 700 000 Kč nemohl vyplatit. Bylo to náročné, hradí výdaje spojené s domem a tuto částku v hotovosti k dispozici neměl. Manželka chtěla částku 700 000 Kč vyplatit okamžitě, obratem podala návrh na exekuci. Částku 700 000 Kč před tím, nežli mu ji manželka poskytla, na ni převedl. Když mu peníze manželka poskytovala, chtěl sepsat smlouvu, ale to se nestalo. Manželka tuto částku poukázala manželovi na zakoupení chaty s tím, že je uhradí, jakmile je bude mít k dispozici. Počítal, že prodá pozemek, takto to také řekl. Komunikace o úhradě byla taková, že se vždy ptala se, zdali má peníze, na což odpověděl, že musí prodat pozemek, ať ještě chvíli počká. Toto se opakovalo. Nakonec kupec odstoupil od záměru pozemek koupit, peníze tak neměl a manželka podala návrh na exekuci. Uhradit tuto částku nemohl, měl k dispozici pouze 200 000 Kč Ani v této době však žádná partnerská komunikace neprobíhala, manželka se vždy dotázala„ Máš peníze?“, k čemuž odvětil, že ne. Manželce byl převeden byt, přičemž chtěla obratem převést částku 700 000 Kč. Sdělil jí, že tyto prostředky nemá, nemůže je vyplatit. Chtěl prodat pozemek, ale z toho sešlo. O exekuci se dozvěděl, když nešla karta. Vyhledal exekutora se zetěm, bylo to velmi nepříjemné. Trvá na tom, že žádné y před tím nedostal. Jinak hradil i výdaje spojené s výživou dětí manželky, nikdy si to nekompenzoval, nic za to nechtěl. Měli se všichni dobře včetně dětí manželky. V současné době žádný společný majetek není. Pokud nakládá s nějakým majetkem, jedná se pouze o majetek výlučného vlastnictví. Manželka vstupovala do manželství, když neměla žádný majetek. Zpočátku bylo manželství spokojené. Nicméně manželka vždy řešila a kontrolovala peníze. Před sedmi lety se vztah narušil, přičemž rozvrat vyvrcholil před třemi lety, když se manželka vyjadřovala k majetkové situaci manžela. Dříve k tomu nedocházelo. Manželce zdůraznil, že má-li nějaké peníze, je to jenom zásluhou otce a bratra, zdědil je, sám neměl nic, je dělník. Manželce po určité době její manžel zaplatil 150 000 Kč, tenkrát jí řekl, ať si to nechá, postará se o ni. Finančním věcem nerozumí, je dělnické profese. Odmítá, že by manželku nutil podepisovat jakoukoliv smlouvu o společném jmění manželů, stojí na stanovisku, že vše připravila manželka. Dokonce byl přesvědčen, že notář, před kterým smlouvy podepisovali, je právní zástupce manželky. V současné době žádné nemovitosti nevlastní. Dům, ve kterém manželé žijí, ze strachu převedl na vlastní dceru. Nyní tedy nevlastní nic. Nemá zřízeno ani žádné věcné břemeno. Žádným způsobem si nezajistil právní titul k užívání této nemovitosti. Manželka má byt, kde může bydlet. Je mu lhostejné, kde bude zajišťovat svoji bytovou potřebu, je mu lhostejné i to, že by případně zůstala bez bydliště, je však přesvědčen, že to se nikdy nestane. Na znění manželského slibu si nepamatuje, manželka však nestrádala. Je přesvědčen, že byt ve vlastnictví manželky nebylo třeba rekonstruovat. Kdy jej kupoval, neví. O otce se starali oba manželé přibližně půl roku, než sám projevil přání odejít do domova. Manžel jej myl, často býval špinavý, manželka zajišťovala stravu. Manželce byl její příjem poukazován na její účet, k němuž neměl žádnou dispozici, taktéž na tento byly převáděny částky nájmů z bytů. O účtu manželky neměl žádný přehled. Hradil náklady spojené s domácností. Zdědil firmu a manželka zde měla příjem. Následně se rozhodla, že odejde do důchodu, ve firmě pracovala jako účetní. Jaký byl její příjem, neví, to si určovala sama. Chce zůstat v domě, který obývá nyní, předpokládá dohodu s dcerou o úhradách za bydlení. Dům je otevřený, je to vlastně jeden byt. Jsou zde tři místnosti, velká hala prostupující do druhého podlaží a kuchyň. Vzadu je pokojík s příslušenstvím, který obývá manželka. Dlouhodobě každý z manželů vede samostatný život, pokud se v domě potkají, nezdraví se. V manželství nechce setrvávat, nemá zájem o žádnou komunikaci za účasti odborníka. Že manželka chce manželství zachovat, nevěděl. Přes tuto skutečnost však manželství v žádném případě zachovat nechce, chce jej ukončit. Má za to, že návštěvu manželské poradny manželka nikdy nenavrhovala, do poradny jít nechtěl. (účastnický výslech manžela)

7. Manželka na to, jak situaci v manželství vnímá manžel, má odlišný názor. Bližší vztah navázali manželé 17. 3. 2005. S manželem se znala ze zaměstnání. Pracovala na personálním oddělení, manžel byl zaměstnán u téhož zaměstnavatele jako dělník, znala i jeho manželku. V roce 2005 tak manželé navázali vztah. Je přesvědčena, že již v této době si manžel ověřoval, zdali s ním chce navázat vztah pouze z ekonomických důvodů, když jí sdělil, že dům, který má přes 300 m² a do kterého ji zavedl, je jeho kamaráda. Trvá na tom, že neměli nic, ale k manželství přistoupili tak, že vše společně zvládnou. V této době jí otec manžela sdělil, že probíhá dědictví, které bude vyřízeno za jeden či dva roky, což znamená, že v této době manželé žádný majetek neměli. V letech 2005 až 2009 byly neustále podávány i žaloby bývalou manželkou manžela a jeho dcerou, manžela po celou dobu podporovala, po dobu rozvodového řízení, které trvalo tři roky. Měl velmi špatné vztahy s dcerou, manželka se snažila udržovat mezi nimi korespondenci. Situaci v manželství vnímá tak, že celé čtyři roky, tedy od zúžení společného jmění manželů, se snažila zlepšit komunikaci s manželem. Od této doby ji manžel zcela vyškrtl ze svého života. Bojí se, že nebude mít kde bydlet. Vlastní sic byt, považuje to však za malou jistotu, že nebude na ulici. Bylo tomu tak i v předchozí době, bále se, co by se stalo, kdyby se něco přihodilo manželovi. Přísun dědictví vnímá jako společný majetek, který měli oba manželé na stáří a uživení. Dříve, nežli bylo vyřízeno dědictví, měli příjmy adekvátní profesím, vychovávali děti. Po vyřízení dědictví se však situace změnila, měli prostředky, aby byli zajištěni i v důchodu. Nemuseli řešit majetek, mohli udržovat velký dům, dopřávat si dobré dovolené. Manžel vložil do soužití majetek, manželka vložila energii. Majetek manžela vzala za svůj, neboť se o něj starala z hlediska administrativy. Tedy manžel vložil finance do soužití a manžela vložila komunikaci, kterou bylo třeba provádět ve vztahu k udržení tohoto majetku. Byl to velký majetek a pouze z nájmu plynuly dostatečné příjmy, aby manželé byli zajištěni. Manžel má nyní velký strach o majetek, vše směřuje pouze k jeho rodině. Po zúžení společného jmění manželů se situace ve vztahu výrazně změnila. Je přesvědčena, že manžel ji do tohoto vmanipuloval a ke komunikaci o tomto využil makléře a advokáty. Makléřka manželce sdělila, že se jedná o výlučné vlastnictví manžela, na které právně nemá nárok. Manželka toto hodnotí jako situaci, kdy takto byla velice manipulována a cítila se bezradně. Na majetek manžela nahlížela vždy tak, že byl seslán oběma manželům, tedy i manželce. Manžel nebyl schopen o majetku rozhodovat, jednal by s ním velmi nehospodárně a nezhodnotil jej tak, jako když s majetkem nakládala manželka. Do roku 2017 byl vztah bez problémů. Nyní jsou vztahy narušeny, avšak k manželovi cítí stále vazbu. Do roku 2017 byl manžel velmi dobrým člověkem, od této doby však došlo k výrazné změně ve vzájemných vztazích, v chování k manželce. Jednání manžela hodnotí tak, že cíleně a vědomě připravil zúžení společného jmění manželů a manželku vyloučil ze společného života. Vyjádřil se, že manželka není jeho rodina, odmítá s ní komunikovat, k tomu vede i vnučky z jeho strany, dceru. Čtyři roky usilovala o obnovení komunikace s manželem, ten ovšem s manželkou nekomunikuje. Manželka to řeší po celou tuto dobu a není schopna pochopit, proč se manžel takto chová. Neví, proč je pro něj jeho majetek důležitější, než vztah s manželkou. Vyjádřil se i tak, že manželka může jít na ulici. Pokud se s manželem snažila komunikovat, tak buď odešel do místnosti, kterou obývá, nebo reagoval podrážděně. Odmítá s manželkou zcela komunikovat. Situace se ještě výrazně zhoršila od doby, kdy řízení o rozvod bylo odročeno. Od té doby se manželé již ani nezdraví, pokud manžel manželku potká, nepozdraví ji, neosloví, vůbec na ni nepromluví. Sám si vaří. Vyjádřil se tak, že manželku nepotřebuje vůbec k ničemu. Manželka se domnívá, že vztahy musí srovnat někdo zvenku, třetí osoba. Představu o komunikaci v budoucí době a o fungování manželství má takovou, že manželovi musí být vysvětleno, jaká je situace. Co se týká toho, že manžel svůj názor nebude chtít přehodnotit, na jeho straně nebude vůle ke změně postoje, tak manžel se velmi zatvrdil. Problém manželka spatřuje v tom, že manžel nechce navštívit žádného odborníka, aby nebyl za blázna. Manžel byl vždy velmi dobrý, nyní se ale zatvrdil, bojí se o svůj majetek. Manželka to trochu chápe, ale někdo by to měl manželovi vysvětlit. Komunikace mezi manžely absentuje čtyři roky. Částku 700 000 Kč řešila v roce 2020. Investovala do bytu. Manžel reagoval tak, že má byt, tak ať se o něj postará. Bylo mu to úplně jedno, vůbec manželku v investici do bytu nepodpořil, vůbec jí nepomohl. Co se týká toho, jak by mohlo dojít ke změně postoje manžela, když tento jej nechce měnit, tak neví, jak to změnit. Ekonomickou funkci manželství neplní, manželé spolu vůbec nekomunikují. Manželka v tomto vztahu velmi strádá, začala hubnout. Nemá sílu se starat o dům, o domácnost. Před rokem 2017 manželé společně trávili dovolené, volný čas, i s dětmi. To už však dlouho neplatí. Situaci v manželství se manželka snažila změnit, ovšem od roku 2017 volný čas spolu manželé netráví, dokonce se situace vyhrotila tak, že manžel manželce ani neřekl, že očekává narození vnučky. Když se snažila hovořit s vnučkou, přítel dcery manžela začal křičet, že jí to zakazuje. Bylo to velice razantní. Manžel toto schvaloval, manželky se nezastal. Intimní funkci manželství neplní, jak uvedl manžel, bylo to po vzájemné dohodě. Manželovi osvětlila zdravotní problémy, které jí k tomuto vedou, manžel to akceptoval. Co se týká toho, zdali spor o úhradu 700 000 Kč může zlepšit situaci ve vzájemných vztazích, tak toto vnímá tak, že čtyři roky se snažila tuto zlepšit, ale manžel manželce s bytem vůbec nepomohl, vůbec ho to nezajímalo. Měl prodat pozemky, to věděla. Následně z toho však sešlo a manžel stále říkal, až potom, až potom. Proto přistoupila k vymáhání této částky. Zdali to mohlo mít dopad na vzájemné vztahy, k tomu se nedokáže vyjádřit. Předtím, než došlo k zúžení společného jmění manželů, byl vztah idylický. Situaci ohledně bytu však hodnotí katastrofální, manžel manželku vůbec nepodpořil, bylo mu zcela lhostejné, z jakých finančních prostředků budou úhrady na renovaci bytu uhrazeny. Majetková, když manželé vstupovali do manželství, byla stejná. Oba neměli nic. Byt je jediná finanční jistota. Když vstoupili do manželství, oba manželé byli bez majetku a řešilo se dědické řízení. Od doby jeho ukončení jsou oba manželé zajištěni. Byli pár a dědické řízení pro oba bylo přínosem. Za podstatný však považovala manželka vždy vztah, manželé k sobě mají mít úctu. Díky otci manžela mohla jít do důchodu a nikdy neřešit finanční problémy. Dožaduje se toho, tedy formulovala by to spíše jako zklamání, aby pro manžela nebyl důležitý majetek, ale vztah. Od roku 2017 ji manžel zcela vyškrtl z veškerého dění. Majetek získaný z dědictví vnímá jako společný majetek, bonus vztahu. Vnímala to tak, že když jsou manželé, je to společný majetek a není třeba to řešit. Dopad toho, že manžel vložil do společného jmění majetek, byl takový, že manželku následně ze života vyloučil. O majetek se začal bát. Při zúžení se vyloučily byty, kdy manželka se stále domáhá odpovědi na to, proč je pro manžela důležitější majetek, než to, co do vztahu vložila. Důležitý je pocit, který z toho má a z tohoto pohledu vnímá jako velmi podstatné, že do majetku vložila velké množství své energie, a to i když majetek nebyl společný. Dělala to, aby manželé byli zajištěni na stáří. V současné době nemá žádnou podporu manžela, fyzickou, ekonomickou, vše si zajišťuje sama. Situace v manželství má dopad na zdravotní stav, je velmi zklamaná, na stáří očekávala podporu a finanční zajištění. Velmi se jí dotýká, pokud to manžel líčí tak, že jej chce připravit o majetek. Předmětný byt, který nyní vlastní, byl ve společném jmění manželů, tam byl vložen manželem. Velmi dlouho, bylo to asi rok a půl, na manžela naléhala, aby jí převedl členský podíl k tomuto bytu, bála se, aby nebyla bezprizorní, proto následně k převodu došlo a bylo to proto, aby byla zabezpečená, nebyla na manželovi finančně závislá. Po rekonstrukci je byt pronajímán za částku 9 000 Kč, příjem manželky činí 9 700 Kč Částku 700 000 Kč získala po dělení společného jmění manželů, tedy byla to částka, která byla původně v rozšířeném společném jmění manželů. Manželovi tuto částku zapůjčila a netušila, jak se celá věc vyvine. Co se týká toho, zdali manželství plní své funkce, zejména ekonomickou, když manželé bydlí v jednom bytě, takto vnímá tak, že ji plní již tím, že oba manželé mají stejné bydliště. Je připravena navštívit odborníka, čtyři roky se o to snaží, sama pomoc i vyhledala. Existenčně se jí situace dotýká. Za pomoci odborníka pochopila, že se situace dotýká i manžela, což chápe, ale nemá od něj žádnou odezvu. Neví, zdali cítí, jak situaci vnímá manželka. Co se týká ho, zdali se situace v manželství z hlediska ohrožení manžela, jeho pocitu, že se cítí ohrožen, z hlediska majetkového, uklidnila, když svůj majetek převedl na dceru, tak nikoliv, je ještě horší. Situaci to neuklidnilo, manžel se zatvrdil, vůbec s manželkou nemluví. Má za to, že za pomoci intervence by s manželem mohli o věci komunikovat. Manžel byl vždy hodný, srdečný, dokázal vždy pomoci, nechce to zahodit pouze kvůli majetku. Manžela poslední léta žádala o pomoc, o konstruktivní řešení věci, k čemuž manžel řekl, že neví, co je to konstruktivní řešení. Komunikace byla stále náročnější, konflikty se stupňovaly. Terapeut osvětlil, jak jednoduchý je přechod od verbální agrese k fyzické a manželka měla doma i kontakty na případnou krizovou intervenci. Má-li se vyjádřit k tomu, zdali se cítí lépe, když dům vlastní dcera, zdali toto uklidnilo poměry, tak nikoliv. Co se týká toho, jak by zachování manželství řešilo bytovou situaci manželky, když manžel již nevlastní dům, který manželé obývají, manželka neví, jak by se to řešilo, opravdu to neví. Děsí ji, že dcera může kdykoliv říci, že se musí vystěhovat. (účastnická výpověď manželky)

8. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl. Skutková zjištění k tomu, zdali manželství je rozvráceno, zdali by manželce rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma, po jakou dobu manželé žijí odděleně, byla učiněna z účastnických výslechů manžela, manželky. Oba účastníci se velmi podrobně vyjadřovali k situaci v manželství, kdy podstatným je zjištění pouze shora uvedených skutečností. Pokud byly předloženy y, jimiž jsou exekuční návrh podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ze dne 25. 8. 2020 ( spisu), oprava exekučního návrhu ze dne 25. 8. 2020 ( spisu), přípis ze dne 12. 10. 2020 ( spisu), elektronický platební rozkaz ze dne 27. 7. 2020 ( spisu), doručenka k příslušnému elektronickému platebnímu rozkazu, vydán Okresním soudem pro Prahu – , takto, že manželka se domáhala úhrady této částky, byl podán exekuční návrh nebylo mezi manžely sporným. y, jimiž jsou notářské zápisy NZ číslo, spisová značka, výpověď smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 5. 2020, podací stvrzenka ze dne 13. 5. 2020, sledování zásilek z 13. 5. 2020, předžalobní výzva z 29. 6. 2020, sledování zásilek z 29. 6. 2020, podací stvrzenka z 29. 6. 2020, návrh smlouvy o zápůjčce, tak soud tyto důkazy hodnotí jako nadbytečné, když předmětem řízení není vypořádání majetkových poměrů účastníků. Taktéž hodnotí soud jako nadbytečný důkaz lékařskou zprávu ze dne 24. 8. 2021, když z účastnického výslechu manželky byl učiněn skutkový závěr, že další setrvání v manželství není v jejím zájmu, neboť situace ve vzájemných vztazích negativně ovlivňuje její zdravotní stav. Taktéž je nadbytečným provedení slyšení jméno příjmení, která jako svědkyně, se měla vyjádřit k tomu, jak předpokládá řešení bydlení manželů do budoucí doby, proč není ošetřeno právo bydlení manžela, jakožto jejího otce, darovací smlouvu k převodu tohoto domu, aby bylo zřejmé, zdali není nějakým způsobem zajištěna bytová potřeba manžela. Uvedené skutečnosti nejsou pro rozhodnutí podstatnými, když z účastnických výslechů se shodně podává, že došlo k převodu nemovitosti, nadto tato skutečnost není pro věc rozhodnou.

9. Manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití.

10. Manželka v řízení tvrdila dvě skutečnosti. Jednou je, že manželství není rozvráceným, druhou je, že se cítí ohrožena ve své majetkové, ekonomické, sféře, mohla by jí vzniknout újma.

11. Prvou skutečností, kterou je nutno z hlediska skutkového hodnotit, je to, zdali manželství je rozvráceným. Zde je nutno zdůraznit, že manželé vnímají vzájemné neshody a rozkol vztahu subjektivně a takto jej také líčí. Nicméně z účastnických výpovědí se v zásadě skutek podává najisto. Manželka zdůrazňovala, že má zájem manželství zachovat, vnímá je jako nerozvrácené. Zároveň ale uvedla, že manžel po dobu čtyř let s manželkou vůbec nekomunikuje. Především z výpovědi manželky je nutno uzavřít, že manželství je zcela rozvráceným, nefunkčním svazkem. Manželka ve své účastnické výpovědi opakovaně uváděla, že manžel ji zcela vyloučil ze života, vůbec s ní nekomunikuje. Pokud manželé spolu nekomunikují po dobu čtyř let, po tuto dobu manželství neplní žádnou ze svých funkcí, nelze očekávat, že do budoucí doby se toto změní. Ve vztahu k tomu, zdali manželství plní funkci ekonomickou, se z výpovědi manželky podává určitý rozpor, když manželka uvedla, že tuto neplní, následně však uvedla, že ji plní tím, že manželé sdílejí společnou adresu pobytu. K tomuto je nutno konstatovat, že samotným pobytem na stejné adrese není funkce ekonomická plněna. Tato by byla plněna, pokud by manželé společně hospodařili, což se neděje. To, že mezi manžely není v zásadě žádný kontakt, se zcela jednoznačně podává i z výpovědi manželky, která uvedla, že manžel si sám hospodaří, sám si zajišťuje stravu, sám si pere a manželce sdělil, že jí k ničemu nepotřebuje. Výpověď manželky stvrzuje výpověď manžela i v tom, že sám zajišťuje péči o dům a domácnost, když manželka uvedla, že na toto již nemá sílu. Rozvrat manželství se podává i z toho, že manželka vztah hodnotí jako velkou zátěž pro svůj zdravotní stav. Nelze tak ani z tohoto pohledu uzavřít, že setrvání v tomto svazku je v zájmu manželky. Navíc manželka uvedla, že manžel reagoval podrážděně ve vzájemné komunikaci, pokud probíhala, terapeut ji poučil, že může od slovní agrese přejít i agresi fyzické a tudíž měla k dispozici kontakty na krizová centra. I z tohoto je tedy patrné, že manželství je zcela rozvráceno, protože má-li manželka obavu z komunikace s manželem do té míry, že je připravena na případnou fyzickou agresi, je zřejmé, že vztah manželů nemůže být funkčním. Uvedla-li manželka, že by mohlo dojít ke změně ve vzájemných vztazích, tak k tomuto se manžel staví zcela odmítavě, odbornou intervenci naprosto odmítá. I tuto skutečnost stvrzuje výpověď manželky. Manželka uvedla, že s manželem o situaci v manželství není možné komunikovat, velmi se zatvrdil. Manžel naprosto vylučuje obnovu společného soužití, setrvání v manželském svazku. To, že manželství je zcela rozvráceno, dokládá i ta část výpovědi manželky, kde uvedla, že manželovi je zcela lhostejným, jakým způsobem si zajistí své potřeby po rozvodu manželství a vyjádřil se tak, že je mu lhostejné, zdali manželka skončí na ulici. I toto dokládá naprostou absenci citové vazby manžela vůči manželce, kdy nelze předpokládat, že jakýmkoliv působením třetí osoby, mediace, odborné intervence, vysvětlením věci manželovi, jak se toho manželka domáhala, by mohlo dojít k přehodnocení náhledu manžela. Podstatným je také ta skutečnost, že z manželství se nenarodilo žádné dítě, tudíž není ničeho, co by manžele nadále spojovalo.

12. S ohledem k tomu, co bylo shora uvedeno, kdy manželství neplní své funkce po dobu čtyř let, funkci intimní po dobu sedmi let, přičemž manželé spolu vůbec nekomunikují, a to ani v té základní rovině, nezdraví se, ke změně tohoto stavu nejenom že nedošlo, ale poté, kdy manželka požádala o odrok jednání o rozvod se situace ještě zhoršila, což uvedla sama manželka, a manžel setrvání v manželském svazku naprosto odmítá, nezbývá, nežli uzavřít, že manželství je zcela rozvráceno.

13. Příčinou rozvratu manželství jest naprosté vymizení citových vazeb manžela vůči manželce, absolutní ztráta důvěry. K tomuto došlo za situace, kdy manžel do výlučného vlastnictví získal majetek větší hodnoty děděním, a tento vložil do společného jmění manželů, kdy následně toto bylo zúženo, přičemž manželka z dohody o vypořádání získala majetek nezanedbatelné hodnoty. Soud zdůrazňuje, že zde nehodnotí platnost či neplatnost jednání, jímž k tomuto došlo, nýbrž pouze tu skutečnost, že manželka získala do své dispozice majetkové hodnoty, které byly v předchozí době ve výlučném vlastnictví manžela. K tomuto je nutno poukázat na výpověď manželky, která uvedla, že na manžela naléhala, trvalo to asi rok a půl než jí manžel vyhověl, aby jí byl do výlučného vlastnictví převeden členský podíl v družstvu, k němuž je vázáno právo nájmu bytu, k čemuž oba manželé uváděli, že„ manželka vlastní byt“. Nadto získala původně z výlučného vlastnictví manžela finanční prostředky v částce 700 000 Kč, které zapůjčila manželovi, kdy tyto následně vymáhala v řízení před soudem a v řízení o výkon rozhodnutí. Tedy z výpovědi manželky se zcela jednoznačně podává, že měla zájem o získání majetkových hodnot z výlučného vlastnictví manžela do svého vlastnictví, opakovaně zdůraznila, že výlučný majetek manžela získaný děděním vnímala jako společný, nakládala s ním, zajišťovala veškerou administrativu týkající se tohoto majetku, což hodnotí jako vnos, který je na stejné hodnotové úrovni jako majetkový vnos manžela, kdy poukázala na to, že manžel není schopen s majetkem nakládat. Toto tak dokládá tvrzení manžela, že veškeré příjmy z nájmu nemovitostí získaných z majetku děděním byly poukazovány na účet manželky. Manželka opakovaně uváděla, že majetek získaný děděním vnímala jako majetek, který jí má zajistit na stáří. Zde je však nutno odlišit situaci, kdy manžel má ve vlastnictví majetek, z nějž jsou uspokojovány i potřeby druhého manžela, a situaci, kdy manžel tento majetek převede vlastnictví druhého manžela, k čemuž došlo v daném případě, kdy manžel konal nad rámec svých zákonných povinností. K tomuto je nutno poukázat i na tu část výpovědi manželky, kde se vyjadřovala k rekonstrukci bytu (členský podíl), který získala, kdy z její výpovědi je zcela jednoznačně patrné vnímání věci tak, že manžel je povinen tuto rekonstrukci uhradit, naprosto neakceptovala stanovisko manžela, že tak neučiní, kdy odkázal na to, že manželka získala i další prostředky z původně jeho výlučného majetku, z nichž může rekonstrukci provést. Ve vztahu k popsanému jednání manželky se tak manžel zatvrdil, její jednání počal vnímat jako ohrožující.

14. Zásadním okamžikem ve vzájemném vztahu a dokonáním rozvratu manželství byla ta skutečnost, že manželka podala návrh na výkon rozhodnutí k úhradě částky 700 000 Kč, kterou získala do výlučného vlastnictví převodem z výlučných prostředků manžela, přičemž tyto prostředky následně manželovi zapůjčila a poté přistoupila k výkonu rozhodnutí proti osobě manžela. Takto manželka postupovala v době, kdy již vzájemné vztahy byly narušené, kdy manželka se vyjadřovala tak, že se snažila o jejich zlepšení. Podání návrhu na výkon rozhodnutí proti druhému z manželů je však nepochybně jednáním, které nemůže ke zlepšení vzájemných vztahů vést.

15. Druhou skutečností, jíž se z hlediska skutkového děje bylo třeba zaobírat, je to, zdali manželka je tak tíživé situaci, kdy by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma, zdali manželé spolu po dobu delší nežli tři roky nežijí.

16. Manželka v řízení tvrdila hrozbu zvlášť závažné újmy spočívající v obavě o zajištění bydlení v době po rozvodu manželství. Argumentovala tím, že má ve vlastnictví byt, který byl získán majetkovými převody původně z výlučného vlastnictví manžela, k čemuž uvedla, že na jeho převod (členství v družstvu) naléhala po dobu jednoho a půl roku, aby měla zajištěno bydlení, pokud by došlo k jakékoliv události, např. zdravotní újma na straně manžela. Zároveň však k tomuto uvedla, že se jednalo o velmi slabé zajištění majetkových poměrů manželky, nadto v době po rozvodu by došlo k zásadní nerovnoměrnosti na straně obou manželů, když manžel by i nadále obýval dům se zahradou a manželka by musela obývat byt v městské zástavbě, který je navíc pronajímán a za částku, za níž je pronajímán, by si bydlení nezajistila, případně by se vystavila sporu s nájemníkem, domáhala-li by se ukončení nájemního vztahu.

17. Za prokázané lze vzít, což v řízení nebylo sporným a podávalo se toto i z účastnické výpovědi manželky, že tato má ve výlučném vlastnictví bytovou jednotku (členský podíl), kde mohou být uspokojeny její bytové potřeby. Zdali by byla bytové potřeba manželky zajištěna na rovnocenné úrovni jako v současné době, není pro řízení relevantním. Ustanovení § 755, odst. 2, písm. b) o. z. směřuje na ta zjištění, že druhý z manželů by byl zcela bez prostředků, zcela bez možnosti zajistit si své základní potřeby, zde bytovou potřebu. Jak již bylo uvedeno, manželka má ve výlučném vlastnictví majetek, který může sloužit k uspokojení jejích potřeb, i bytové potřeby. Opomenout nelze ani to, že manželka kromě uvedené bytové jednotky z původně výlučného vlastnictví manžela získala i finanční prostředky, kdy pro vymožení částky 700 000 Kč, kterou manželka manželovi zapůjčila, podala proti manželovi návrh na výkon rozhodnutí. Kromě toho se z výpovědí manželů podává, že manželce byly na účet vedený k jejímu jménu poukazovány i finanční prostředky z nájmů nemovitostí získaných po ukončení dědického řízení, jehož byl manžel účastníkem. Lze tak předpokládat, že manželka má k dispozici i další finanční prostředky. Argument manželky, že nájemné, které z předmětného bytu získává, jí neumožní si pronajmout jiný byt, neobstojí. Pokud situace na trhu je taková, že manželka za nájemné, které získává pronájmem bytu ve svém vlastnictví, si nemůže pronajmout byt jiný, znamená to, že může být nájem bytu realizován za vyšší částku tak, aby manželka si mohla za takto získanou částku pronajmout byt jiný. Případně může přistoupit k tomu, že ukončí nájemní vztah, k čemuž soud odkazuje na ustanovení § 2288, odst. 2, písm. b) o. z., tedy ani zde nelze učinit zjištění, že manželka by nemohla uspokojit svoji bytovou potřebu. Po dobu případného trvání sporu s nájemníkem by mohla čerpat finanční prostředky z nájmu, tudíž by mohla po dobu trvání tohoto soudního sporu uspokojit svoji bytovou potřebu. Pouhý nesoulad v kvalitě bydlení nezakládá důvod pro zjištění, že je dána zvlášť závažná újma, pro kterou by manželství nemělo být rozvedeno. Podstatným je i zjištění, že manžel již není vlastníkem domu, v němž manželé v současné době uspokojují svoji bytovou potřebu. Tedy, i pokud by manželství nebylo rozvedeno s tím, že manželka nemůže uspokojit v době po rozvodu svoji bytovou potřebu na shodné úrovni jako v současné době, nebyla by tímto rozhodnutím situace manželky žádným způsobem řešena, neboť manžel není vlastníkem manžely obývané nemovitosti, naopak jeho situace je z hlediska uspokojení bytové potřeby do budoucí doby horší nežli na straně manželky, neboť tato má k dispozici bytovou jednotku, z níž buď může získat finanční prostředky, které může použít na uspokojení své bytové potřeby, nebo může sama tuto jednotku z titulu svého vlastnického práva užívat. Oproti tomu manžel se může ocitnout v situaci, kdy již nadále nebude moci v nemovitosti, kterou obývá svoji bytovou potřebu zajišťovat.

18. Dalším, pro řízení zásadním zjištěním, je to, že manželé spolu po dobu delší nežli tři roky nežijí. Zde jsou výpovědi obou manželů shodnými, soud opět odkazuje na velmi podrobnou výpověď manželky, která opakovaně uváděla, že po dobu čtyř let s ní manžel nekomunikuje, manželé si zajišťují potřeby každý samostatně, manželka výslovně uvedla, že manžel ji vyloučil ze svého života, brání i komunikaci její a rodině ze své strany.

19. Dle b., , o. z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

20. Dle § 756 občanského zákona, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

21. Manžel se domáhal rozhodnutí o rozvodu manželství. Manželka namítala, že manželství nemůže být rozvedeno, když není rozvrácené, na její straně by došlo k závažné majetkové újmě. Majetkovou újmu shledává v tom, že není dostatečně majetkově zajištěna na dobu po rozvodu manželství, především je ohroženo její právo na uspokojení bytové potřeby.

22. V daném případě dospěl soud k závěru, že vztahy mezi manžely jsou tak narušeny a manželství účastníků do té míry hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení společného soužití, rodinné domácnosti, účastníků. Pokud manželka namítala, že není dán předpoklad pro rozhodnutí o rozvodu manželství, když manželství není rozvráceno, tak v řízení bylo zjištěno, že manželství účastníků po dobu čtyř let neplní žádnou ze svých společenských funkcí a s ohledem k postoji manžela nelze předpokládat změnu tohoto stavu. Manželství účastníků je tak nutno hodnotit jako rozvrácené. Proto postupoval v souladu se shora citovaným zákonným ustanovením a rozhodl tak, že manželství účastníků se rozvádí, kdy příčina rozvratu je definována shora.

23. Ve vztahu k námitce manželky, že by jí rozhodnutím o rozvodu vznikla závažná újma, soud odkazuje na komentář ASPI k ustanovení § 755 o. z., který cituje:„ Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, totiž existuje kvalifikovaný rozvrat jejich soužití, manželství přece nelze rozvést, pokud by rozvod byl v rozporu alespoň s jedním z výslovně uvedených zájmů - kvalifikovaným zájmem nezletilého dítěte a kvalifikovaným zájmem manžela (proti kterému návrh na rozvod manželství směřuje). Jedná se o zájem nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti (ať uzavřením manželství, nebo přiznáním svéprávnosti). Zájem dítěte spočívající v zájmu zachovat manželství (zájem na trvání manželství) je přitom dán (tj. způsoben, vyvolán) zvláštními důvody. Pravidelně jsou tyto zvláštní důvody vyvolány nemocí dítěte, která je takového charakteru, že vyžaduje přítomnost i ekonomické zajištění obou rodičů. Nejde ani tak o to, že si dítě přeje, aby se rodiče nerozváděli, a uvádí pro to dokonce nějaké (zpravidla subjektivní) důvody. ….. Přestože je soužití manželů rozvráceno, totiž existuje kvalifikovaný rozvrat jejich soužití, manželství přece nelze rozvést, pokud by rozvod byl v rozporu se zájmem manžela, proti kterému návrh na rozvod manželství směřuje. Jedná se o zájem manžela, kvalifikovaný tím, že tento manžel, ač se sám na rozvratu manželského soužití převážně nepodílel, nemá zájem, aby bylo manželství rozvedeno, a to i proto, že rozvodem by mu byla způsobena zvlášť závažná újma. Tato újma je především osobní, ale jistě také majetková. Musí však ještě existovat objektivní mimořádné okolnosti, které svědčí ve prospěch zachování manželství. Takovými mimořádnými okolnostmi bývají kromě vyššího věku manžela také jeho nemoc, která vyžaduje pomoc jiné osoby, vydání zvýšených nákladů, neschopnost vydělat si na dostatečné zabezpečení za stavu pracovní neschopnosti, resp. nezpůsobilosti, atd. Tato překážka rozvodu má jen omezené trvání: její relevance zaniká po třech letech odděleného života manželů. Odděleným životem se rozumí separace manželského soužití, nevyžaduje se oddělené bydlení. Obě zmíněné překážky mají význam zejména pro ekonomické zajištění slabšího článku rodiny, nezletilého, popř. nedostatečně zaopatřeného manžela, jehož zajištění musí poskytnout jiná osoba, protože sám si není schopen zajištění vlastním přičiněním zaopatřit.“

24. Co se týká zájmu nezletilých dětí, tak tento v daném případě není, neboť z manželství se žádných dětí nenarodilo.

25. Ani ve vztahu k zájmu manželky nelze uzavřít, že tento je dán. Shledávala-li manželka závažnou majetkovou újmu v tom, že do budoucí doby nemá zajištěno bydlení, nelze toto podřadit pod závažnou újmu tak, jak ji má na mysli ustanovení § 755, odst. 2, písm. b) o. z. Jak přesně rozvádí shora uvedený komentář, zde by se muselo jednat o situace, kdy na straně manželky by byla vázanost na zajištění péče stran manžela, musela by být dána neschopnost manžela zajistit si své základní potřeby a nutnost pomoci druhého manžela v jejich zajištění. Jediným důvodem, pro který manželka namítla závažnou újmu na straně její, je v zásadě to, že není zřejmé, jak bude řešena otázka bydlení do budoucí doby. K tomuto je nutno konstatovat, že právní řád zakotvuje právní instituty, které danou situaci postihují, kdy ustanovení § 766 a násl. o. z. upravují„ Bydlení po zániku manželství“. Není tedy pravdivým tvrzení manželky, že by bez jakéhokoliv dalšího korektivu byla nucena opustit místo bydliště. K uvedenému je však zároveň nutno poukázat na to, že manželka má ve výlučném vlastnictví bytovou jednotku (členský podíl v družstvu), kde může svoji bytovou potřebu uspokojit, případně z pronájmu této může získávat, a také v současné době získává, finanční prostředky, které může pro zajištění bytové potřeby užít. Pouze ta samotná skutečnost, že manželka v době trvání manželství obývala rodinný dům se zahranou, přičemž po ukončení manželství by byla nucena obývat pouze bytovou jednotku, není situací, na níž citované zákonné ustanovení směřuje. Zároveň je však nutno konstatovat, že manžel není vlastníkem domu, v němž manželé uspokojují bytovou potřebu, tudíž aplikace citovaného ustanovení by ve vztahu k uspokojení bytových potřeb manželky neřešila ničeho. Naopak manžel je v současné době z hlediska uspokojení bytových potřeb ve více nejisté situaci, když nevlastní nemovitost, v níž dlouhodobě uspokojuje svoji bytovou potřebu.

26. Podstatným pro rozhodnutí je zjištění, že manželé spolu po dobu delší nežli tři roky nežijí. V řízení bylo zjištěno, že po dobu čtyř let manželství neplní své funkce, manželé žijí odděleně. Uvedené tak znamená, že překážka pro rozhodnutí o rozvodu by v daném případě nebyla dána ani tehdy, jestliže by rozhodnutím o rozvodu manželce byla způsobena zvlášť závažná újma a byly dány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství, protože platí, že po třech letech odděleného života manželů k této překážce nelze přihlédnout. Zdůraznit je nutno, že dikce zákona uvádějící„ tři roky nežijí“ nemá na mysli nutnost obývat oddělená bydliště, nýbrž již pouhou separaci soužití, což v daném případě je dáno.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle , dle nějž, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. V daném případě nebylo zjištěno, že by okolnosti případu či poměry účastníků přiznání náhrady nákladů odůvodňovaly, proto soud rozhodl tak, že na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků nemá právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha – východ, a to do patnácti dnů ode dne jeho doručení.

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení; to platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení ( , ).

Občan je povinen požádat o vydání nového občanského průkazu do patnácti pracovních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství, a to pokud je v jeho dosavadním občanském průkazu zapsán údaj o rodinném stavu nebo partnerství.