Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
28 C 9/2021
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka,
úroku ve výši částka,
úroku ve výši 23,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a
úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka], úroku ve výši [částka], úroku ve výši 23,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o vydání kreditní karty číslo která byla smlouvou o úvěru, v níž se zavázala žalované poskytnout úvěr do limitu částka čerpaný prostřednictvím kreditní karty, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 3,2 % z čerpaného úvěru. Vyčerpaná část úvěru byla podle smlouvy úročena sazbou ve výši 23,99 % ročně. Dále se žalovaná zavázala platit poplatky dle ceníku. Před uzavřením smlouvy banka zkoumala úvěruschopnost žalované především tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o kreditní kartu, kontrolovala informace v dostupných externích a interních databázích, posuzovala průměrné obraty na účtu žalované a hodnotila příjmy a výdaje žalované odhadnuté na základě statistik ČSŮ. Poskytnutý úvěr však žalovaná včas a řádně nesplácela, a proto jej právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila za okamžitě splatný ke dni datum Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena za žalobkyni. Nyní žalovaná žalobkyni dluží (a ta se domáhá) jistinu částka, kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za období od datum do datum ve výši částka, poplatky ve výši částka, úrok ve výši 23,99 % ročně z jistiny částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud zjistil následující skutečnosti.
4. Dne datum společnost právnická osoba, a žalovaná podepsaly smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které se mj. dohodly, že žalovaná bude užívat mobilní elektronický klíč SMS vygenerovaný žalobkyní pro telefonní číslo žalované za použití příjmení předaného žalované. Ten jí byl stejný dne dle protokolu o převzetí podepsaného žalovanou předán. Dne datum žalovaná změnila své číslo telefonu pro mobilní elektronický klíč na + tel. číslo 100, což stvrdila svým podpisem (viz žádost o nastavení a změnu nastavení z tohoto dne).
5. Dne datum žalovaná podepsala výše uvedeným elektronickým mobilním klíčem návrh společnosti právnická osoba (která jej podepsala uznávaným elektronickým podpisem), na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Easy číslo v němž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem částka, který se žalovaná zavázala splácet splátkami v minimální výši 3,2 % z dlužné částky nebo částka měsíčně spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně (pro bezhotovostní transakce) a poplatky podle ceníku.
6. Podle souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaná provedla s kreditní kartou platby (buď výběry hotovosti, nebo bezhotovostní platby u obchodníků) v celkové výši částka. Na splátkách žalovaná zaplatila celkem částka.
7. Dne datum odeslala (viz přehled podacích čísel) společnost právnická osoba, žalované prohlášení o okamžité splatnosti kreditní karty ke dni datum, v němž žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu ze smlouvy o kreditní kartě.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek podepsanou dne datum, uzavřenou na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek podepsané dne datum, společnost právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou (viz příloha k první uvedené smlouvě) na žalobkyni.
9. Dne datum odeslala (viz poštovní podací arch) společnost právnická osoba, žalované vyrozumění o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni na dvě adresy žalované.
10. Dne datum (viz seznam odeslaných výzev) žalobkyně prostřednictvím svého zástupce (advokáta) odeslala žalované na její dvě adresy předžalobní upomínku, kterou žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu z výše uvedené smlouvy.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
18. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, OPR-Finance, C číslo, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
20. V dané věci má soud za to, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně toliko tvrdila, jakým způsobem společnost právnická osoba, posuzovala úvěruschopnost žalované (viz její vyjádření ze dne datum), avšak žádné důkazy k tomu neoznačila, přestože byla soudem opakovaně vyzvána. Za přesvědčivý důkaz nelze považovat vyjádření samotné banky, neboť jde de facto jen o další (totožná) tvrzení nepodložená žádnými listinami či dalšími důkazy. Jeho důkazní hodnota je tak nulová. Jen nad rámec soud podotýká, že i tato tvrzení (pokud by byla prokázána) vyvolávají jisté pochybnosti o tom, zda byla úvěruschopnost žalované skutečně řádně posouzena. Zejména si navzájem protiřečí (na jedné straně banka uvádí, že žádost hodnotila individuálně, na straně druhé ale např. u příjmů a výdajů vycházela ze statistik ČSÚ) a zjevně nebyla hodnocena ani stálost příjmů žalobkyně (např. zda je zaměstnána na dobu určitou či neurčitou apod.) ani jaké jsou její skutečné příjmy a výdaje (banka dle svých tvrzení vycházela jen z údajů uvedených samotnou žalovanou a statistik, a dále z obratů na účtu, které však nemusí odrážet reálné příjmy a výdaje žalované, zvláště pokud by žalovaná měla více účtů či měla některé příjmy a výdaje hotovostní).
21. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
22. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích a splatnosti.
23. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši celkem částka (v podobě výběrů hotovosti a bezhotovostních plateb u obchodníků), z nichž jí žalovaná doposud vrátila jen částka. Rozdíl ve výši částka proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni vrátit v době přiměřené jejím možnostem.
24. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně výzvou odeslanou dne datum vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje následujícím dnem ode dne doručení výzvy je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který však žalovaná (na rozdíl od úroku) žádala až od datum.
25. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částka a úroku z prodlení v zákonné výši ode dne datum Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků a úroků, a to i těch, které by na základě neplatné smlouvy případně přirostly k jistině, neboť neplatnost stíhá smlouvu jako celek, včetně takového ujednání) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl, jelikož předmětné nároky se zakládají na absolutně neplatné smlouvě.
26. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady řízení jí však nevznikly, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.