Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 178/2021-30
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 35 282,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 254,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 753,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7 753,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 092,19 od datum do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 092,19 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 590 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 254,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 753,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7 753,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 092,19 od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 092,19 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 590 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 35 282,30 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) ve dnech datum a datum dvě smlouvy o zápůjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznických karet oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet.
2. Na základě smlouvy ze dne datum byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 24 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 17 480 Kč sestávajícím z úroku ve výši 5 933 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování a doručení ve výši 4 856 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 6 691 Kč nejpozději do datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne datum, přičemž vrátil pouze 12 460,34 Kč. Zbývající dlužná částka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky nicméně svůj dluh neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 31 085,99 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 13 092,19 Kč, poplatku ve výši 8 537,33 Kč a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Nárok žalobkyně však představuje pouze dlužnou jistinu a poplatek. Obdobná tvrzení se vztahují i na druhou smlouvu o zápůjčce ze dne datum. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 8 917 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 789 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 4 180 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč nejpozději do datum. Dle žalobkyně ani v tomto případě žalovaný svůj dluh nehradil řádně, neboť poslední splátku uhradil dne datum, přičemž vrátil pouze 4 939,66 Kč. Rovněž tato pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum Ani v tomto případě po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 19 252,78 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 7 753,84 Kč, poplatku ve výši 5 898,94 Kč a účtovaného navýšení. Nicméně žalobou žalobkyně žádá opět pouze úhradu dlužné jistiny a poplatku.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 17 840 Kč sestávajícím z úroku ve výši 5 933 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 856 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 691 Kč, celkem tedy částku 35 480 Kč v rámci 24 měsíčních splátek po 1 479 Kč (s poslední splátkou ve výši 1 463 Kč) s tím, že první splátka je splatná poslední den měsíce po uzavření smlouvy. Mezi týmiž stranami byla uzavřena další smlouva o zápůjčce číslo. Předložené písemné vyhotovení smlouvy osvědčuje, že byla uzavřena dne datum. Podpisy stran na smlouvě i v tomto případě potvrzují, že žalovanému byl poskytnut předmět smlouvy, tj. peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 8 917 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 789 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, celkem tedy částku 18 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč (s poslední splátkou ve výši 273 Kč), počínaje posledním dnem týdne po uzavření smlouvy. Součástí obou smluv je ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 29,00 % p.a. jako pevné po celou dobu trvání smlouvy.
5. Ani v jednom případě žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil především z přehledů plateb. Tyto listinné důkazy osvědčují, že na smlouvu ze dne datum žalovaný uhradil právě 12 460,34 Kč a na smlouvu ze dne datum pak 4 939,66 Kč. Po započtení částečné úhrady tak v prvním případě byl žalovaný povinen doplatit na jistinu 13 092,19 Kč, v druhém případě 7 753,84 Kč. Ve spojení s předžalobní upomínkou je pak zřejmé, že částečná úhrada byla započtena jak na jistinu, tak i na příslušný poplatek. Dlužná výše poplatku tedy odpovídá rozdílu mezi částečnou úhradou a dlužnou jistinou. K úhradě dlužných částek byl žalovaný opakovaně upomínán, jak se podává z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a předžalobní výzvy ze dne datum. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný současně informován o postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni. Skutečnost, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy - seznamu postupovaných pohledávek. Ačkoliv obě výzvy byly dle podacích lístků žalovanému prokazatelně odeslány, žalovaný již na svůj dluh nic neuhradil.
6. K prokázání tvrzení, že před uzavřením každé smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznické karty (fakticky žádosti o zápůjčky) ze dne datum a datum. Obě karty obsahují základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při každé žádosti uvedl. Z karty ze dne datum se podává, že žalovaný byl v době žádosti o zápůjčku rozvedený, žil na ubytovně, měl vyživovací povinnost k jedné další osobě a jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské. Žalovaný uvedl, že má příjem z invalidního důchodu ve výši 5 357 Kč a k tomu další příjem ve výši 4 500 Kč, celkem 9 857 Kč měsíčně. Výše příjmu byla předchůdkyní žalobkyně osvědčena oproti předloženým výplatním páskám. Jako měsíční výdaje žalovaného byly uvažovány odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Současně bylo ověřeno, že žalovaný neměl jiný úvěrový závazek. Předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši téměř 7 000 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení požadované zápůjčky ve výši 18 000 Kč v měsíčních splátkách. Pokud jde o druhou kartu ze dne datum, tato dokládá, že v době žádosti o druhou zápůjčku se osobní poměry žalovaného nezměnily – stále byl rozvedený, žil na ubytovně, jedinou změnou bylo, že již neměl žádnou vyživovací povinnost. Jeho příjem z invalidního důchodu činil 5 650 Kč a dosahoval i dalších příjmů ve výši 11 000 Kč, celkem tedy 16 650 Kč. I v tomto případě byl příjem ověřen oproti výplatním páskám. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, byly uvažovány odhadnuté měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč a nově také měsíční splátky předchozí zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně v tomto případě vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši přes 12 000 Kč, který považovala za zcela dostačující pro splácení požadované zápůjčky ve výši 10 000 Kč v týdenních splátkách.
7. Na základě výše zjištěných skutečností soud může uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pečlivě. V postupu předchůdkyně žalobkyně nebyly shledány žádné nedostatky. V obou případech byly údaje uvedené žalovaným řádně ověřeny, v úvahu byly brány jednotlivé aspekty způsobu života žalovaného. K takto zjištěným údajům tedy mohlo být přistupováno jako k pravdivým. Pokud předchůdkyně žalobkyně pokaždé dospěla k závěru, že žalovaný disponoval dostatečným měsíčním zůstatkem a byl tedy schopen splátky zápůjček řádně splácet, byl to závěr opodstatněný. Způsob, jakým předchůdkyně žalobkyně přistupovala ke zjištění skutečných poměrů žalovaného, nezavdává pochybnosti ani vzhledem k osobnosti žalovaného, zejména jeho nejvyššímu dosaženému vzdělání, pro které bylo nutné v oblasti nakládání s finančními prostředky přistupovat k žalovanému šetrněji.
8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud posoudil závazkové vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřené smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na tyto závazkové vztahy soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je pak povinen řídit se zákonem o spotřebitelském úvěru, zejména pokud jde o povinnost před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně tuto povinnost v obou případech splnila, neboť postupovala v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na webová adresa). V řízení bylo také prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek a žalovanému vždy poskytla odpovídající peněžní plnění. Provedeným dokazováním také bylo potvrzeno oprávnění žalobkyně uplatňovat předmětné pohledávky po žalovaném, neboť bylo prokázáno řádné postoupení pohledávky. Pokud jde o závazek žalovaného, soud má za to, že mu v jeho splnění nebránily žádné objektivní překážky (ani v jednom případě). Pokud tedy žalovaný nevrátil předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících poplatků, porušil tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 39 254,02 Kč sestávající z požadované dlužné částky 25 282,30 Kč, smluvních úroků žalobkyní kapitalizovaných vždy za období od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední sjednané splátky do postoupení pohledávky a úroků z prodlení žalobkyní kapitalizovaných za období od marného uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do postoupení pohledávky. Soud dále přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 29 % ročně vždy z příslušné dlužné jistiny zápůjčky od datum (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalovaného se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně rovněž z příslušné dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 500 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 412 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 3 590 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.