Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 79/2021-26
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 5 437,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, částku ve výši 379,45 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od 2. 5. 2020 do 1. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 2. 2. 2021 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 437,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 800,03 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 437,79 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a částky ve výši 43,79 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 893 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, částku ve výši 379,45 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od 2. 5. 2020 do 1. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 2. 2. 2021 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 437,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 800,03 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 437,79 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a částky ve výši 43,79 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 893 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], se sídlem [adresa].
1. Tento rozsudek je koncipován jako zkrácený, neboť podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum ve znění doplnění ze dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 5 437,79 Kč, kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení ve výši 423,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 800,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od 2. 2. 2021 z částky 5 437,79 Kč do zaplacení a úroku ve výši 18,9 % ročně od 2. 2. 2021 z částky 5 437,79 Kč, do zaplacení s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o účtu číslo na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet a následně dne datum smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalované zřízen k účtu kontokorent s limitem ve výši 5 000 Kč, který ale žalovaná překročila, dostala se do nepovoleného debetního zůstatku a pohledávka z kontokorentního úvěru nebyla žalovanou uhrazena. Předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku z kontokorentního úvěru dne datum na evidenční účet pohledávek, kde byla úročena úrokem 18,90 %, tedy úrokem, kterým byl kontokorentní úvěr úročen i před převedením na evidenční účet. Žalovaná povolený limit překročila dne datum, když k tíži účtu bylo zaúčtováno inkaso úvěru ve výši 3,56 Kč, následně byly zaúčtovány poplatky ve výši 200 Kč a úroky ve výši 237,79 Kč, kdy tato pohledávka ve výši 5 437,79 Kč byla převedena na evidenční účet. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 800,03 Kč je pak počítán z kapitalizovaného úroku ke dni převedení v částce 76,13 Kč a dále z částky 5 437,79 Kč za období od 2. 5. 2020 do 1. 2. 2021 v sazbě 18,90 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 423,24 Kč je počítán z kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni převedení ve výši 6,39 Kč a dále z úroku z prodlení z částky 5 437,79 Kč za období od 2. 5. 2020 do 1. 2. 2021. Předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěrushopnost žalované na základě zhodnocení informací získaných od žalované při zpracování její žádosti, v rámci které byla dotazována na své poměry.
3. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila.
4. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne datum uzavřely předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaná rámcovou smlouvu o bankovních službách, na základě které byl žalované zřízen účet č. bankovní účet. Dne datum uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které předchůdkyně žalobkyně žalované umožnila přečerpat prostředky na účtu č. bankovní účet do limitu 5 000 Kč. V anonymizováno rok měla žalovaná příjmy na účtu ve výši částka a výdaje částka. V anonymizováno rok měla žalovaná příjmy na účtu ve výši částka a výdaje částka. V anonymizováno rok měla žalovaná na účtu příjmy ve výši částka a výdaje částka a dostala se do záporného zůstatku ve výši částka. V anonymizováno rok měla žalovaná příjmy na účtu ve výši částka a výdaje částka a byla v záporném zůstatku částka. V anonymizováno rok měla žalovaná příjmy na účtu ve výši částka a výdaje částka a byla v záporném zůstatku ve výši částka. V anonymizováno rok pak měla žalovaná příjmy na účtu ve výši částka a výdaje částka. Od anonymizováno rok do anonymizováno rok žalovaná zcela kontokorent vyčerpala a překročila limit 5 000 Kč. Dne datum byla pohledávka převedena na evidenční účet a datum došlo ke zrušení účtu žalované. Nepovolený debetní zůstatek byl úročen sazbou 18,90 %. Žalované byla doručována poslední výzva před podáním žaloby ze dne datum, kterou předchůdkyně žalobkyně žalované znovu sdělovala, že byla pohledávka datum převedena na evidenční účet a dosud ji neuhradila. Ta se ale vrátila jako nedoručená, neboť si ji žalovaná nevyzvedla. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalované bylo dne datum odesláno oznámení o postoupení pohledávky. Žalobkyně dne datum odeslala žalované předžalobní výzvu.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, anonymizováno a příjmení, anonymizováno: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. nakladatelství, rok, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu),
a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech
a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně právnická osoba dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost ověřovala nedostatečně. Sama žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla ověřena pouze tak, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovanou. To je v přímém rozporu s povinnostmi dle zákona o spotřebitelském úvěru a shora citovanou judikaturou. Jak navíc vyplynulo z výpisů z účtu, žalovaná každý měsíc utratila skoro stejnou částku, jaká jí na účet přišla a některé měsíce se pohybovala i v záporném zůstatku. Je tak zřejmé, že žalobkyně měla úvěruschopnost žalované více zkoumat a nespokojit se pouze s údaji od žalované. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná vyčerpala celý limit kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, že by uhradila jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti, ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byla pohledávka převedena na evidenční účet, neboť si žalovaná musela být svého dluhu vědoma, když jí předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala k jeho uhrazení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 893 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 437,79 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
13. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud stanovil žalované patnáctidenní lhůtu ke splnění uložených povinností, a to s ohledem na jejich výši. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud povinnost uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.