Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 37/2021-23
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od datum, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do 1. 6 2020, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 174 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum], do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do 1. 6 2020, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 174 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, právnická osoba s. r. o. uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nevrátil žádnou částku. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne datum. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Před poskytnutím úvěru zkoumala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím databáze SOLUS, žalovaný neměl dluhy, a dále z karty klienta, kde je zaznamenán údaj o měsíčním příjmu a výdajích žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum prostřednictvím datové schránky. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
3. Při zjišťování skutkového stavu soud vyšel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum dohodu označenou jako jednotlivá smlouva o úvěru, na základě které poskytla právnická osoba s. r. o., jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku 8 000 Kč, a to dne datum. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti tuto částku vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a tyto si ničím neověřila, přičemž pouze nahlédla do databází SOLUS. K uzavření dohody došlo prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy, a po odsouhlasení znění smlouvy, mu bylo přiděleno klientské číslo, jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalovaného. Žalovaný zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byla na mobilní telefon zaslána SMS s aktivačním kódem, který zadal ve svém uživatelském účtu, čímž akceptoval návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostál. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby žalobkyně zároveň zaslala žalovanému i předžalobní upomínku. Zásilka byla dána do přepravy dne datum.
4. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému dne datum poskytnuty prostředky ve výši 8 000 Kč bankovním převodem. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
5. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když pouze s odkazem na tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, které si ničím neověřila, a lustrací v databázi SOLUS dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnuté prostředky splácet. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.
6. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 8 000 Kč a žalovaný jí ničeho nezaplatil, proto zapůjčená částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba s. r. o., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně vyzvala k vrácení dlužné částky. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. dne datum. Od tohoto dne měl žalovaný 3 dny na to, aby dlužno částku zaplatil (dle lhůty uvedené ve výzvě), tj. do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 8 000 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 9 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch částečný. Soud přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ), a zjistil, že žalobkyně měla úspěch co do částky 9 245,54 Kč (89,4 % celku) a neúspěch ve výši 1 095, 094 Kč (10,6 % celku). Po odečtení úspěchu od úspěchu soud uzavřel, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 78,8 %. Výši nákladů řízení soud vypočetl dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 200 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč, když zástupkyně žalobkyně jako advokát prokázala, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, činí 1 489 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 78,8 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 1 174 Kč Lhůta k plnění byla rovněž stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.