Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1474/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce O. K., zastoupeného advokátem, proti žalované E. P., zastoupené advokátem, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. dubna 2002, č.j. -70 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2002, č.j. -82, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2006, č.j. -47, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.6.2002, č.j. -82 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19.4.2002, č.j. -70, kterým bylo odmítnuto odvolání žalované podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25.1.2000 č.j. -38 ve znění usnesení ze dne 22.5.2000, č.j. -47 a kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobci na náhradě nákladů řízení 4.200,- Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobkyně odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25.1.2000 č.j. -38 ve znění usnesení ze dne 22.5.2000, č.j. -47 podala opožděně.

Proti oběma uvedeným usnesením podala žalovaná z důvodu uvedeného v ustanovení žalobu pro zmatečnost. Zdůvodnila ji zejména tím, že \"rozsudek soudu prvního stupně byl doručen ustanovenému opatrovníkovi\", který nechal marně uplynout lhůtu k uplatnění odvolání, že pro ustanovení opatrovníka žalované \"nebyly naplněny podmínky\", neboť soud nevyčerpal všechny možnosti ke zjištění jejího trvalého pobytu, a že se obvodní soud ani nepokusil doručit svůj rozsudek žalované do místa jejího podnikání. Žalovaná se o rozsudku dozvěděla až poté, kdy na jeho základě byla nařízena exekuce. Zrušení usnesení soudu prvního stupně se žalovaná domáhá s poukazem na ustanovení věty druhé , dle nějž soud zruší i rozhodnutí soudu prvního stupně, platí-li i na ně důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.8.2003, č.j. -6 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že z důvodu uvedeného v ustanovení může být žaloba pro zmatečnost podána jen proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu nebo proti jeho pravomocnému usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé, není proti němu žaloba pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení přípustná; žaloba proto musela být zamítnuta, aniž by mělo být k projednání a rozhodnutí věci nařízeno jednání ( ).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10.3.2004, č.j. -20 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že žaloba pro zmatečnost může být zamítnuta pro nepřípustnost bez nařízení jednání ( ) jen v případech uvedených v ustanoveních a 3 Protože soud prvního stupně \"zaměnil přípustnost a důvodnost žaloby pro zmatečnost\" a v rozporu se zákonem nenařídil k jejímu projednání jednání, je jeho rozhodnutí postiženo \"vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o žalobě\".

Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 30.3.2005, č.j. -35 žalobu pro zmatečnost znovu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.350,- Kč k rukám advokáta. Opětovně dospěl k závěru, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé a že tedy není proti němu žaloba pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení přípustná.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25.1.2006, č.j. -47 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že z důvodu uvedeného v ustanovení může být žalobou pro zmatečnost napaden pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, a že \"věcí samou\" se rozumí \"věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede\". Námitky žalované odvolací soud odmítl s odůvodněním, že zaměňuje pojem \"rozhodnutí ve věci samé\" s pojmem \"rozhodnutí, jímž bylo řízení skončeno\", popř. s pojmem \"předmět odvolacího řízení\", a že její argumentace \"výkladem Komentáře k \" není rozhodná, neboť se v něm výslovně uvádí, že \"věcí samou se rozumí nárok, který byl předmětem řízení a jeho příslušenství s výjimkou nákladů řízení\".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Odmítá právní názor soudů o tom, že usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost není z pohledu ustanovení rozhodnutím ve věci samé, a současně dovozuje, že \"judikáty Nejvyššího soudu ČR R 61/98 a č.j. " nelze aplikovat, neboť \"se vztahují k žalobě na obnovu řízení\". Podle názoru žalované není pojem \"věc sama\" vykládán judikaturou jednotně; svědčí o tom i znění ustanovení , které vylučuje podání žaloby pro zmatečnost proti usnesení, kterým bylo o žalobě pro zmatečnost rozhodnuto, ačkoliv nejde o rozhodnutí ve \"věci samé\". Napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jelikož \"usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost není rozhodnutím upravujícím podmínky či postup řízení, tedy rozhodnutím procesní povahy\". Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ustanovení a a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [ , a ].

Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost usnesením ze dne 30.3.2005, č.j. -35 stejně jako v usnesení ze dne 25.8.2003, č.j. -6, které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 10.3.2004, č.j. -20 zrušeno. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), a ].

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Podle ustanovení účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Ze znění ustanovení bez pochybností vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v tomto ustanovení je - jak správně dovodily soudy obou stupňů - buď pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.

Pojem \"věc sama\" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou ( ), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

V posuzovaném případě je \"věcí samou\" nárok žalobce na zaplacení \"objednávky žalované\" na grafický návrh vnitřní stránky kalendáře a zajištění tisku kalendáře pro rok 1997 ve výši 134.343,- Kč s příslušenstvím, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25.1.2000, č.j. -38 ve znění usnesení ze dne 22.5.2000, č.j. -47. Usnesení městského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání žalované podané proti tomuto rozsudku, je rozhodnutím procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani rozhodnutím o věci samé. Soudy obou stupňů tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodily, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení městského soudu nelze z pohledu ustanovení považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.

Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení je považováno při posouzení důvodnosti těchto mimořádných opravných prostředků - vyznělo-li rozhodnutí z pohledu předmětu řízení o těchto žalobách meritorně - za rozhodnutí ve věci samé. Pro posouzení přípustnosti žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení je však třeba vztáhnout pojem \"rozhodnutí ve věci samé\" - jak vyplývá z výše uvedeného - vždy na rozhodnutí napadené žalobou; okolnost, jak bylo o žalobě pro zmatečnost nebo o žalobě na obnovu řízení rozhodnuto, přitom není vůbec významná.

Za přihlédnutí k tomu, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, není žaloba pro zmatečnost přípustná ani podle ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2006, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007), dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení ; dovolání žalované proto - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a části věty před středníkem , neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. března 2007

JUDr. Ljubomír  Drápal, v. r.

předseda senátu