Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 768/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31. října 2005, č. j. -23 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 44.640,- Kč s 2 % p.a. úrokem z prodlení od 1. 6. 2004 do zaplacení pravidelnými měsíčními splátkami po 3.000,- Kč měsíčně, splatnými ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, a dále rozhodl o nákladech tohoto řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. září 2006, č. j. -50, potvrdil vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ohledně odvoláním napadené částky 17.343,- Kč a splatnosti celé pohledávky a ohledně příslušenství pohledávky ve výši 2 % p.a. od 1. 6. 2004 do zaplacení z částky      44.640,- Kč jej změnil tak, že se žaloba zamítá; odvolací soud dále změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení tak, že se žalobci náhrada nákladů nepřiznává (výrok II.), a současně rozhodl o nákladech řízení odvolacího řízení (výrok III.).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 27. 12. 2006, doručeným soudu prvního stupně dne 29. 12. 2006, ve výroku II. a III. s odůvodněním, že rodinné a sociální poměry žalovaného nemohou být důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů nalézacího a odvolacího řízení žalobci, který byl jinak ve sporu úspěšný, a že majetkové poměry žalovaného nemohou být natolik tíživé, že by neunesl náhradu nákladů soudního řízení ve výši 13.290,- Kč, přičemž skutečnost, že je v současné době nezaměstnaný, nemůže jít k tíži ve sporu úspěšného žalobce.

Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadené výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 1. 2. 2007, doručeným Nejvyššímu soudu České republiky dne 5. 2. 2007, doplnil žalobce své dovolání ze dne 27. 12. 2006 a sdělil, že žalovaný v lednu roku 2007 prodal svůj družstevní podíl za částku převyšující 1.500.000,- Kč, čímž je vyvráceno tvrzení o tíživém sociálním postavení žalovaného, jež by bránilo přiznání náhrady nákladů řízení žalobci, který svůj nárok na zaplacení dlužného nájemného a poplatků z prodlení uplatnil oprávněně a byl ve sporu úspěšný.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“) posoudil dovolání podle ust. , a 4 a a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno.

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním toliko ve výrocích           o nákladech řízení.

Podle nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, kdy je o nákladech řízení rozhodnuto v rozsudku spolu s rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až Podle ustanovení , a není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky – právní věty a rejstříky, C 2458, sešit 28). Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sešit 10, ročník 1998 pod č. 61, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v , účinné od 1. ledna 2001, přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, popřípadě též řízení před soudem prvního stupně (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) – viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, č.j. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod poř. č. 88.

Je třeba rovněž uvést, že poučení odvolacího soudu o možnosti dovolání (byť by bylo nesprávné) přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod poř. č. 51).

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2007

JUDr. Ing. Jan  H u š e k , v. r.

předseda senátu