Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 301/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelů: 1. F. S., 2. G. P., 3. R. M., 4. R. S., 5. K. L., 6. R. R., 7. V. Ch., zastoupených advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. 8. 2004, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. (žalobců F. S., G. P., R. M., R. S., K. L., R. R. a V. Ch., zastoupených advokátem, a dalších účastníků řízení: A. S. n. p. a ch. o. Š., B. L. ČR, s. p., o. i., V. l. a s., s. p., o. z. H. p., a D. P. f. ČR, o vydání nemovitostí podle ), t a k t o :

I. Dovolání dovolatelů se odmítají.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

V řízení o žalobě žalobců, podané u soudu 14. 2. 2003, vydal Okresní soud v Klatovech usnesení z 21. 4. 2004, č. j. -64, kterým neschválil smír, jenž uzavřeli žalobci se Správou národního parku a chráněné krajinné oblasti Š., kterým se do podílového spoluvlastnictví žalobců F. S., G. P., R. M., R. S., K. L. (každému z nich jednou ideální dvanáctinou) a žalobců R. R. a V. Ch. (každému z nich jednou ideální čtyřiadvacetinou) pozemky v katastrálním území K. (obec H.), okres K., a to parc. č. 3170/2, parc. č. 3170/10, parc. č. 3170/3, parc. č. 3170/4, parc. č. 3170/5, parc. č. 3174/2, parc. č. 3170/6, parc. č. 3170/9, parc. č. 3170/8, parc. č. 3174/4, parc. č. 3170/7 a parc. č. 3174/5.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně poukazoval na to, že žalobci ve své žalobě žádali, aby ve věci uplatněného restitučního nároku žalobců, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v Klatovech ze 16. 12. 2002, č. j. PÚ 2799/92/5, rozhodl soud tak, že jsou vlastníky jimi uváděných nemovitostí, vesměs v obci D. V., v katastrálním území K.. a v katastrálním území K., okres K., s tím, že F. S., G. P., R. M., R. S. a K. L. jsou spoluvlastníky těchto nemovitostí, každý z nich v rozsahu jedné ideální dvanáctiny, a R. R. a V. Ch. jsou spoluvlastníky těchto nemovitostí každý z nich v rozsahu jedné ideální čtyřiadvacetiny. Soud prvního stupně dále uváděl, že tu jde o řízení, při kterém je třeba postupovat podle části páté ; z toho také dovozoval, že ustanovení obsažená v částech první až čtvrté je vyloučeno použít v soudním řízení o věcech soukromého práva, o nichž bylo dříve pravomocně rozhodnuto správním orgánem, nejen tehdy, obsahuje-li část pátá odlišnou úpravu, ale i v případech, že v části páté je výslovně vyloučeno použít některá ustanovení z částí první až čtvrté, nebo že použití těchto ustanovení je vyloučeno povahu daného řízení. „Část pátá sice výslovně nevylučuje použití ustanovení (upravujícího skončení soudního řízení smírem), nicméně, podle názoru soudu prvního stupně, s ohledem na ustanovení (upravujícího rozhodování soudu, dospěje-li k závěru, že u sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán) lze dovodit odlišnou úpravu rozhodování o takových věcech, kdy je jako forma rozhodování ve věci samé zdůrazněn právě rozsudek. Proto soud prvního stupně neschválil smír uzavřený žalobci se Správou národního parku a chráněné oblasti Š.

O odvolání žalobců proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením z 31. 8. 2004, sp. zn. . Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení soudu prvního stupně o neschválení smíru potvrzeno. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců nebylo shledáno důvodným.

Odvolací soud poukazoval na to, že v daném případě byla žaloba žalobců projednávána podle páté části , nazvané „Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem“; podle ustanovení této části se lze domáhat ochrany práv i pokud jde o rozhodnutí o pozemkových restitucích ( a 4 a ). Právní úprava obsažená v páté části odlišuje případy, kdy soud žalobu ve věcech, o nichž už bylo rozhodnuto jiným orgánem, odmítne, kdy řízení o takové žalobě zastaví, jakož i kdy rozhodne ve věci samé rozsudkem, jímž se nahradí rozhodnutí správního orgánu buď zcela nebo zčásti. V řízení podle páté části platí ustanovení částí první až čtvrté jen přiměřeně ( ). O právu samotném musí soud v řízení podle páté části vždy rozhodovat rozsudkem v případě závěru soudu, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán; rozsudek soudu tu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu, a to v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno.

Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o neschválení smíru jako zákonu odpovídající ve smyslu ustanovení . O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení a .

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 5. 10. 2004 a dovolání ze strany žalobců bylo podáno u Okresního soudu v Klatovech dne 2. 11. 2004, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 , a jako dovolací důvod uplatňovali, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé jsou přesvědčeni o nesprávnosti názoru soudů obou stupňů, že v řízení podle páté části je vyloučeno uzavření smíru mezi účastníky řízení. Dovolatelé mají za to, že „z požadavku na rozhodnutí ve věci samé rozsudkem a nikoli usnesením nelze vyvozovat, že ve věci nemůže být mezi účastníky řízení uzavřen smír, předpokládaný ustanovení ; nic také nebrání tomu, aby o schválení smíru bylo rozhodnuto nikoli usnesením, ale rozsudkem, když tak stanoví i zákon (srov. , věta první, a ). V takovém případě se tedy užije (srov. ) a v tomto smyslu bude v souladu se zákonem rozhodnuto o smíru rozsudkem a nikoli usnesením. Půjde tu také zároveň o přiměřené použití ustanovení , neboť použití tohoto ustanovení není pro řízení podle části páté vyloučeno (jako je tomu naproti tomu např. v řízení u dovolacího soudu podle ustanovení anebo jak je to stanoveno v ohledně ustanovení ).

Přípustnost dovolání dovolatelů tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, anebo řeší-li právní otázku, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Klatovech), ani z obsahu dovolání dovolatelů a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud ve svém usnesení z 31. 8. 2004 (sp. zn. Krajského soudu v Plzni) řešil právní otázku, která by byla rozhodována odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozdílně. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud ve svém usnesení, napadeném dovoláním dovolatelů, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Dovolání dovolatelů směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neschválení smíru, uzavřeného v průběhu občanského soudního řízení (vedeného pod sp. zn. Okresního soudu v Klatovech) mezi žalobci a jedním z dalších čtyř účastníků řízení (srov. ) – Správou národního parku a chráněné krajinné oblasti Š.

Podle ustanovení , věta první, má schválený smír účinky pravomocného rozsudku; z toho vyplývá, že usnesení o schválení smíru (které je podkladem i pro soudní výkon rozhodnutí), ale i usnesení o neschválení smíru má povahu rozhodnutí ve věci (srov. ).

Smír mezi žalobci a jedním z dalších účastníků řízení (srov. ) byl v daném případě uzavřen v občanském soudním řízení o žalobě podané ve věci, o níž bylo rozhodnuto jiným orgánem (srov. a násl. ), a to Okresním pozemkovým úřadem v Klatovech ze 16. 12. 2002, č. j. PÚ 2799/92/5, vydaným podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Podle ustanovení nedojde-li k dohodě mezi oprávněnou osobou (srov. téhož zákona) a povinnou osobou (srov. téhož zákona) o vydání nemovitostí (srov. téhož zákona), rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo (na str. 123-124 /257-258/), že účel, jemuž má sloužit vydání rozhodnutí pozemkového úřadu podle ustanovení , je dvojí: vyřešit otázku povinnosti k vydání nemovitosti, ohledně níž nedošlo k jejímu vydání na základě dohody oprávněné osoby a povinné osoby, jsou-li k tomu splněny zákonné předpoklady, a v důsledku toho rozhodnout (jak stanoví ) o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti. (ve znění ) také v ustanovení a v uvádí, že tu jde o rozhodnutí o vydání nebo nevydání nemovitosti.

Věc projednávaná u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , se netýkala rozhodnutí o schválení nebo neschválení dohody povinné osoby a oprávněné osoby (oprávněných osob) o vydání nemovitosti podle ustanovení

Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí o žalobě žalobců, podané podle ustanovení v právní věci, v níž rozhodoval Okresní pozemkový úřad v Klatovech rozhodnutím ze 16. 12. 2002, č. j. PÚ 2799/92/5, dospěl k právnímu závěru, že v tomto soudním řízení není možné použít ustanovení (o skončení řízení soudním smírem), a to s ohledem na ustanovení , podle něhož dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci rozsudkem. Odvolací soud byl toho názoru, že „pokud soud prvního stupně (některými) účastníky řízení předložený smír neschválilo, pak odvolací soud potvrdil jeho rozhodnutí jako zákonu odpovídající“.

O schválení nebo neschválení smíru rozhoduje soud v občanském soudním řízení usnesením (viz a ), nikoli rozsudkem.

Nešlo tu o rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitosti ve smyslu ustanovení ; nepřicházela tu tedy v úvahu možnost schválení takové dohody rozsudkem soudu.

V nálezu Ústavního soudu ČR ze 4. 3. 1998, (uveřejněném pod. č. 30 ve svazku 10 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo jednak uvedeno, že v řízení podle části páté soudu rozhoduje rozsudkem a jednak byla tu konstatována nutnost „důslednějšího postupu v řízení podle části páté “. Také v nálezu Ústavního soudu ČR z 20. 11. 2001, (uveřejněném pod č. 177 ve svazku 24 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo zdůrazněno, že je třeba, aby soudy ustanovení o správním soudnictví interpretovaly a aplikovaly co nejcitlivěji“.

Již pod č. 63/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů (vydané dříve Nejvyšším soudem) byl vysloven názor, že schválení smíru nepřichází v úvahu ve věcech, které nenáležejí k projednávání a rozhodování jen soudům, nýbrž jiným orgánům. Z toho vyplývá, podle názoru dovolacího soudu, upozornění i na rozdílnost občanského soudního řízení, které probíhá jen podle , a naproti tomu rozhodování v řízení o právních věcech, o nichž už bylo rozhodnuto jiným orgánem (jak jsou nyní tato řízení upravena v ustanovení a násl. ).

Vzhledem k těmto uvedeným okolnostem, jmenovitě k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury, z nichž dovolací soud vychází i v této právní věci, nebylo možné přesvědčivě přisvědčit názoru dovolatelů, že tu odvolací soud svým usnesením z 31. 8. 2004 (sp. zn. Krajského soudu v Plzni) řešil některou právní otázku, o niž by dosud nebylo vůbec rozhodováno Nejvyšším soudem (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány), případně že by řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem (zejména hmotněprávními ustanoveními ). A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil tu odvolací soud ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo možné o dovolání dovolatelů shledat zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 .

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.

Protože tu šlo řešení otázky neschválení smíru a podle ustanovení platí, že neschválí-li soud smír, pokračuje v řízení po právní moci usnesení (k níž tu došlo potvrzením usnesení soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu, jež nebylo dotčeno ani rozhodnutím dovolacího soudu), bylo nutno věc v daném případě vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení ve smyslu ustanovení a a násl. .

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a dalším účastníkům řízení (srov. ) v řízení o dovolání náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 13. března 2007

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu