Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1590/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně S. L., zastoupené advokátem, proti žalovanému S., v. d., zastoupenému  advokátkou, o 73.242,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 1. listopadu 2005, č.j. -62,   takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 1.11.2005, č.j. -62, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 8.7.2005, č.j. -32, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvody podle ustanovení a - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení a podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

I když žalobkyně v dovolání uvádí, že jeho přípustnost dovozuje  z ustanovení a odst. 3 téhož ustanovení, neboť se jí „nepodařilo, vyjma rozsudku Vrchního soudu, sp.zn. , a rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. , nalézt další judikaturu, která by spadala na tento případ“, z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že – kromě kritiky skutkových zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází (za důvod dovolání považuje otázku „posoudit, zda a do jaké míry takováto docházka na pracoviště má za následek prokázání vůle u organizace dále pracovat, když organizace se sama zbavila možnosti provádět kontrolu docházky, když provozovnu uzamkla a obsadila ji jinými pracovníky pouze po omezenou dobu, v každém případě mimo nástupní dobu do zaměstnání žalobkyně“) – žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že byla zkrácena na svých právech, neboť nebyl proveden jí navržený důkaz výslechem svědkyně B. L. (její dcery), v důsledku čehož „své tvrzení, že do zaměstnání chodila i po datu, kdy jí byl pracovní poměr okamžitě ukončen, nedoložila přímým důkazem“. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), nepředstavují námitky žalobkyně v dovolání uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení a

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 3.880,- Kč [srov. ., , , , , ve znění , č. , č. a čl. II ] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a čl. II ), celkem ve výši 3.955,- Kč.  Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradila. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2007

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu