Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 46/2021-74

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 298 991,56 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 275 607,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 5. 2021 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 383,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 27. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 275 607,74 Kč ve výši 10 % ročně od 27. 1. 2020 do 21. 5. 2021 a úroku ve výši 8,7 % ročně z částky 298 991,56 Kč od 27. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 40 119 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 275 607,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 5. 2021 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 383,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 27. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 275 607,74 Kč ve výši 10 % ročně od 27. 1. 2020 do 21. 5. 2021 a úroku ve výši 8,7 % ročně z částky 298 991,56 Kč od 27. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 40 119 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 298 991,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výš 10 % ročně z této částky od 27. 1. 2020 do zaplacení a úrokem 8,7 % ročně z této částky od 27. 1. 2020 do zaplacení, s odůvodněním, že žalovaný s předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru na úvěrovém účtu č. bankovní účet, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 300 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit spolu s úrokem 8,7 % ročně v měsíčních splátkách po 4 056 Kč, ale žalovaný své povinnosti nesplnil. Částka 300 000 Kč byla užita zčásti na konsolidaci úvěrů u předchůdkyně žalobkyně, a to v částce 199 837,10 Kč a 69 997 Kč a část ve výši 30 165,90 Kč byla vyplacena žalovanému. Úvěr byl zesplatněn k datu 26. 1. 2020, když žalovaný neuhradil splátky za období datum až datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 288 587,46 Kč, kapitalizovaného úrok ve výši 10 413,10 Kč, který je připočítáván k jistině. Předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaného vyhledávala v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, prověřila platnost občanského průkazu a posoudila údaje od žalovaného, který uvedl, že má příjem částka, nesplácel žádné další úvěry, neměl srážky ze mzdy, nesplácel výživné. Předchůdkyně žalobkyně dále prověřovala pohyby na účtu žalovaného, kdy průměrný příjem činil částka. Dle statistického modelu stanovila výdaje žalovaného ve výši částka, přičemž stanovila hranici splátek, které měly činit 51% vůči příjmu. Předchůdkyně žalobkyně prověřila další úvěry žalovaného a zjistila, že žalovaný kromě úvěrů vedených u ní, měl úvěr u banky se splátkou částka. Celkové zatížení splátkami činilo dohromady částka. Splátky úvěrů u žalobkyně činily částku částka u nového úvěru dále částka, částka a částka. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum. Žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu, ale bezvýsledně

2. Žalovaný se přes výzvu soudu k věci nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému částku 300 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 8,70 % ročně ve 107 splátkách po 4 056 Kč. Částka 69 997 Kč měla být na konsolidaci pohledávky z kontokorentu na účtu č. bankovní účet, částka 201 770 Kč na splátkový úvěr na účtu č. bankovní účet a zbylou částku byl žalovaný oprávněn použít dle svého uvážení. Pro případ porušení smlouvy, a to prodlení s jednou splátkou více jak 3 měsíce nebo se splácením více jak dvou splátek byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný.

4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem částka a bydlí anonymizováno role v řízení. Dále uvedl, že nemá splátky kromě těch, co splácí u předchůdkyně žalobkyně.

5. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že v anonymizováno rok přišla na účet žalovaného částka částka a odešla částka částka, žalovaný byl v záporném zůstatku – částka, kdy limit kontokorentu činil částka. V anonymizováno rok přišla na účet žalovaného částka částka a odešla částka částka. V anonymizováno rok přišla na účet žalovaného částka částka a odešla částka částka. V anonymizováno rok přišla na účet žalovaného částka částka a odešla částka částka. V anonymizováno rok přišla na účet žalovaného částka částka a odešla částka částka. V anonymizováno rok přišla na účet žalovaného částka částka a odešla částka částka. V anonymizováno rok žalovanému na účet přišla částka celkem částka a odešla částka částka s tím, že žalovaný měl vyčerpán kontokorent, jehož limit činil částka, ve výši částka. V anonymizováno rok přišla na účet žalovaného částka částka a odešla částka částka a kontokorent byl zcela uhrazen. V anonymizováno rok na účet žalovaného přišla částka částka a odešla částka částka. Výpisy z účtu za anonymizováno rok a anonymizováno rok, tedy za měsíce bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru, žalobkyně neposkytla. Z výpisu je patrné, že žalovaný zasílal platby na webová adresa a anonymizováno a z těchto účtů mu chodily platby v řádech statisíců. Z výpisu z účtu však není patrné, jaké měl žalovaný měsíční výdaje, neboť jednotlivé měsíce se velmi výrazně lišily, žalovaný byl jak ve velkém přebytku, tak i v záporném zůstatku.

6. Z výstupu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný nebyl ke dni datum v insolvenci.

7. Z výpisu neplatných dokladů ke dni datum bylo zjištěno, že občanský průkaz žalovaného je neplatný od datum.

8. Z výpisu databáze úvěrů žalovaného ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření smlouvy dne datum měl 5 existujících kontraktů. Celkem měl dluhy ve výši částka a měsíční splátky ve výši částka.

9. Z podkladů pro soudní řízení bylo zjištěno, že částky byly žalovaným čerpány dne datum a žalovaný uhradil na úvěr částku dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, celkem tak žalovaný uhradil 24 392,26 Kč.

10. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu a podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka žalovaného na úvěrovém účtu č. bankovní účet byla zesplatněna ke dni 26. 1. 2020.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, její přílohy a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ze společnosti právnická osoba

12. Z předžalobní upomínky ze dne datum a sledování zásilek bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku a Česká pošta ji dne datum neúspěšně doručovala.

13. Ze všeobecných podmínek a ceníku nečinil soud žádné skutkové závěry, neboť nebyly pro posouzení věci podstatné a skutkový stav pro rozhodnutí soudu byl prokázán důkazy výše uvedenými.

14. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 300 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 8,70 % ročně ve 107 splátkách po 4 056 Kč. Částka 69 997 Kč byla určena na konsolidaci pohledávky z kontokorentu na účtu č. bankovní účet, částka 201 770 Kč na splátku úvěru na účtu č. bankovní účet a zbylou částku byl žalovaný oprávněn použít dle svého uvážení. Žalovaný ale úvěr nehradil řádně a došlo k jeho zesplatnění dne 26. 1. 2020. Žalovaný uhradil celkem částku 24 392,26 Kč. Žalovaný měl v době poskytnutí úvěru jím deklarovaný příjem ve výši částka. V měsících, které předcházely poskytnutí úvěru, měl žalovaný výše uvedený příjem, ale jeho výdaje není možné z výpisu z účtů zjistit. Žalovaný měl v období od anonymizováno rok do anonymizováno rok statisícové obraty na účtu, dostával se i do záporného zůstatku a z jeho účtu za měsíc odešla i částka přesahující milion korun. Obraty na účtu souvisely se anonymizována dvě slova. Žalovaný pak v žádosti o úvěr sdělil, že žije anonymizováno role v řízení, nemá další úvěry než u žalobkyně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne datum. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu, ale bezvýsledně.

15. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení

s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, anonymizováno a příjmení, anonymizováno: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. nakladatelství, rok, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

22. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně žalobkyně pracovala s příjmem žalovaného částka. Dle statistického modelu stanovila výdaje žalovaného ve výši částka, přičemž stanovila hranici splátek, které měly činit 51% vůči příjmu. Předchůdkyně žalobkyně prověřila další úvěry žalovaného a zjistila, že žalovaný kromě úvěrů vedených u ní, měl úvěr u banky se splátkou částka. Celkové zatížení splátkami činilo dohromady částka. Již z této samotné skutečnosti mělo být žalobkyni patrné, že je nutné úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřit a nespokojit se pouze se svým statistickým modelem, který stanovil výdaje žalovaného na částku částka. Tuto potřebu dále podtrhuje skutečnost, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá půjčky u jiné společnosti než u žalobkyně, ale žalobkyně sama zjistila, že má žalovaný úvěr u jiné banky se splátkou ve výši částka a je tedy zřejmé, že v žádosti neuvedl všechny podstatné informace. Cílem prověření úvěruschopnosti spotřebitele je skutečnost, aby se spotřebitelé nepředlužovali a byli schopni splácet své závazky. I přesto přišlo žalobkyni v pořádku, zadlužit žalovaného až do výše poloviny jeho příjmu, aniž by si dostatečně ověřila jeho měsíční výdaje.

23. Zde je nutné doplnit, že pouze z výpisu z účtů není dle názoru soudu možné měsíční výdaje žalovaného dovodit, neboť přestože měl žalovaný příjem ve výši částka, tak obraty na jeho účtu se pohybovaly v částkách stotisíců až milionu korun, tedy o několik řádů výše, než byly jeho skutečné příjmy, navíc se žalovaný dostával i do záporného zůstatku. Žalobkyně pak tuto skutečnost nijak nereflektovala, a to navíc za situace, kdy je z výpisů z účtu žalovaného zcela zřejmé, že velká část obratů na účtu žalovaného souvisela se anonymizována dvě slova, což dále ukazuje na zvýšené riziko ohledně chování žalovaného. Přestože dle názoru soudu zde bylo více indicií o rizikovosti poskytnutí úvěru žalovanému, žalobkyně se spokojila jen s jeho příjmem a statistickým modelem ohledně výdajů, aniž by cokoliv dalšího ohledně jeho poměrů prověřovala, kromě lustrace v insolvenčním rejstříku a kontroly dokladu. Ty sice byly předloženy až ze srpna 2021, přesto je soud akceptoval.

24. Soudu má za to, že zadlužení žalovaného přes 50% jeho příjmů, zvláště za situace, kdy nebyly řádně prověřeny jeho výdaje, je až příliš vysoké. K tomu lze dále uvést, že Česká národní banka ve svém sdělení ze dne datum doporučovala, aby poměr celkových měsíčních splátek spotřebitele vůči jeho příjmu nepřekročil více jak 45 %, a to navíc u spotřebitelů, jejichž úvěr je zajištěn rezidentní nemovitostí. U žalovaného by tak výše měsíčních splátek neměla překročit částka. Jedná se sice pouze o doporučení, ale ukazuje to na potřebu nepředlužovat klienty. Pro Českou národní banku byl horní limit zadlužení klienta 45 % jeho měsíčního příjmu a dále to podporuje závěr soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně neměla již další úvěr, díky kterému měsíční splátky žalovaného překročily polovinu jeho příjmu, žalovanému poskytnout.

25. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost náležitě prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, neboť dostatečně nezkoumala jeho poměry a jeho měsíční splátky činily přes polovinu jeho příjmu. Soud vzal v úvahu, že se jednalo o konsolidaci předchozích úvěrů již žalovanému poskytnutých, ale je nutné uvést, že žalobkyně nad rámec těchto úvěrů poskytla žalovanému navíc další částku a jeho měsíční splátky se navýšily.

26. Právní předchůdkyně žalobkyně proto nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

27. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 300 000 Kč. Dle provedených důkazů předložených žalobkyní žalovaný uhradil celkem částku 24 392,26 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné jiné plnění, přičemž povinnost tvrzení a důkazní ohledně uhrazené částky leží na jeho straně. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení částky 275 607,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle o. z., ve výši vyplývající z , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovanému poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením o. z., den následující po dni, kdy byla žalovanému doručena žaloba, která byla doručena dne 21. 5. 2021, neboť žalobkyně neměla žádný doklad o doručení předchozích upomínek k dispozici. Dle ustanovení o. z., podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den, lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu pak žalobu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 119 Kč, přičemž tato částka představuje 84,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 298 991,56 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 400 Kč ve výši 6 174 Kč.

29. Dle soud stanovil žalované patnáctidenní lhůtu ke splnění uložených povinností, a to s ohledem na jejich výši. Dle uložil soud povinnost uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.