Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2659/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Břeclavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 2. 2004, č.j. -62, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení práva společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 60, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v B., Jana Palacha 26 (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určení žalované výlučnou nájemkyní bytu a členkou družstva a uložení povinnosti žalobci byt vyklidit po zajištění náhradního bytu; současně rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalované vzniklo právo na přidělení předmětného bytu dne 5. 11. 1968, tj. před uzavřením manželství účastníků, a proto jim uzavřením manželství nevzniklo spolu s právem společného užívání bytu též společné členství v družstvu; jejich právo společného užívání se ke dni 1. 1. 1992 transformovalo podle § 871 odst. 1 obč.zák. na právo společného nájmu bytu, které zaniklo rozvodem jejich manželství (ke dni 5. 6. 2001) a právo užívat byt zůstalo žalované jako člence družstva. Uzavřel, že žalobce není k podání žaloby na zrušení práva společného nájmu bytu aktivně legitimován.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne 18. 4. 2005, č.j. , č.j. -73, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud postupoval v odvolacím řízení podle , ve znění před novelou provedenou s účinností k 1. 4. 2005 (dále též jen „“), když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 23. 2. 2004. Vycházeje z ustanovení dovodil, že pravomocný rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 6. 2002, sp.zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2003, sp.zn. , kterým bylo vyhověno žalobě tehdejší žalobkyně (v projednávané věci žalované) na vyklizení žalovaného (v projednávané věci žalobce) z předmětného bytu, představuje překážku věci pravomocně rozhodnuté pro rozhodování v projednávané věci, neboť je dána totožnost účastníků (byť v rozdílném procesním postavení) a totožnost skutkového stavu. I když v označené věci zněl petit na vyklizení bytu a v projednávané věci zní na zrušení práva společného nájmu účastníků k předmětnému bytu, projevilo se v ní skutkové i právní hodnocení existence či neexistence tohoto práva. Odvolací soud uzavřel, že pravomocný rozsudek na vyklizení bytu z důvodu zániku práva společného nájmu účastníků rozvodem podle věty první obč.zák., tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté pro žalobu na zrušení práva společného nájmu mezi týmiž účastníky, vycházející ze stejného skutkového stavu. Na základě toho rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v projednávané věci zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté a namítá, že v projednávané věci jde o obsahově zcela jiné řízení, než bylo řízení o vyklizení bytu, i když jde o tytéž účastníky řízení. Poukázal též na to, že žalobu na zrušení společného nájmu bytu podal dříve, než byla podána žaloba na vyklizení, takže by řízení v dané věci mělo zakládat překážku věci zahájené pro řízení o vyklizení. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Postupoval-li odvolací soud v souladu s článkem II. bodu 2. v odvolacím řízení podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou , (dále opět jen „“).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( a 4 ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno; vzhledem k tomu se již nezabýval tvrzenou přípustností dovolání z hlediska

Dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatňuje dovolací důvod podle , napadá-li správnost právního závěru odvolacího soudu, že projednání této věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Podle nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Ve smyslu v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a případně jiné osoby věc projednána znovu ( ).

Ustálená soudní praxe dovodila, že řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu nezakládá překážku věci zahájené podle pro spor o vyklizení téhož bytu; obdobě to platí i pro překážku věci rozsouzené ( /nyní ve spojení s a 4 /) - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. , uveřejněné pod č. 60 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001. K odůvodnění uvedeného závěru Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že v žádném z popsaných případů není dána totožnost předmětu řízení, jelikož tam šlo o řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, jež s řízením o vyklizení bytu z hlediska totožnosti uplatněného nároku zaměnitelné není (byť v případě úspěchu žaloby obsahuje vyhovující rozhodnutí i výrok o vyklizení bytu). Nejvyšší soud zaujal rovněž názor, že uvedený právní závěr lze aplikovat též v případě vztahu řízení o zrušení práva společného nájmu bytu manžely a sporu o vyklizení téhož bytu (srov. usnesení ze dne 5. 4. 2006, sp.zn. ).

Z toho pro projednávanou věc vyplývá, že pravomocný rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. 6. 2002, sp.zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2003, sp.zn. , nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené ve vztahu k řízení v projednávané věci. Nešlo tedy o procesní situaci, kdy řízení o zrušení práva společného nájmu bytu manžely nemělo proběhnout pro nedostatek podmínky řízení.

Vzhledem k uvedenému byl dovolací důvod podle uplatněn opodstatněně. Dovolací soud proto podle věty za středníkem zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu podle věta první vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. března 2007

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu