Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
BA11E23F9BC19BEDC1257A4E006507EF.html
HTML · 13.1 KB
No categories available
25 Cdo 632/2007
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 21. 6. 2006, č. j. 14 Nc 1430/2006 -43, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 7. 2006, č. j. 18 Co 397/2006 -49.
Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 8. 9. 2006, č. j. 3 C 194/2006 -55, pak zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 10. 2006, č. j. 13 Co 518/2006 -60, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, ve kterém opětovně žádá o „prominutí soudních poplatků“ a přiznání požadované částky, přičemž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - § 79 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. l 2. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97 , publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (stejně jako potvrzující usnesení odvolacího soudu) je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. , protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o. s. ř. o. s. ř. , a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že na danou věc nelze aplikovat ani ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , neboť toto ustanovení zakládá přípustnost dovolání pouze proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (neodstranitelný nedostatek řízení), což není posuzovaný případ.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. března 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu