Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 309/2021-18
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 37.950 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12.200 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% od 14. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 37.190,08 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 21.539,34 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 a dále jen z částky 9.339,34 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a ve výši 1,5% z částky 12.200 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 29% jdoucím z částky 21.539,34 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12.200 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% od 14. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 37.190,08 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 21.539,34 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 a dále jen z částky 9.339,34 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a ve výši 1,5% z částky 12.200 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 29% jdoucím z částky 21.539,34 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne datum právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO číslo, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalovanému poskytla částku ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zápůjčku zavázal vrátit v 60 týdenních pravidelných splátkách po 930 Kč spolu s částkou ve výši 25.750 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.366 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování doručení a flexibilní splácení ve výši 11.540 Kč a odměny za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8.844 Kč Poslední splátka byla stanovena na 17. 7. 2019. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 11. 11. 2019. Ode dne uzavření předmětné smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 17.800 Kč. Ke dni 4. 3. 2020 činila dlužná jistina částku 21.539,34 Kč a dlužný poplatek částku 16.410,66 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně rovněž vzniklo v souladu s čl. 6 smluvních podmínek právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 21.539,34 Kč ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru úrokem ve výši 29 % ročně do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni 5. 1. 2021. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 56.950 Kč bez příslušenství, které je tvořeno úroky a zákonnými úroky z prodlení. Ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 37.950 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 21.539,34 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 16.410,66 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 9.070,75 Kč (tj. úrok ve výši 29 % ročně z částky 21.539,34 Kč od 18. 7. 2019 do 18. 12. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.369,33 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21.539,34 Kč od 19. 11. 2019 do 18. 12. 2020), úroků ve výši 29 % ročně z částky 21.539,34 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 21.539,34 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě pohledávek plynoucí z předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 25.750 Kč sestávajícím z úroku ve výši 5.366 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 11.540 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8.844 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, přičemž poslední splátka činila 880 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře jsou součástí smlouvy. Zápůjční úroková sazba činila 29 % p.a.
4. Ze zákaznické karty ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky živnostenský list s poznámkou datum a 3 výpisy z bankovního účtu specifikovány jako číslo. Žalovaný má učňovské vzdělání, je rozvedený a žije ve vlastní nemovitosti. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost. Žalovaný vlastní automobil. Jako důvod zápůjčky byla zaškrtnuta kolonka„ neočekávané výdaje“. Z údajů o zaměstnání vyplývá, že žalovaný pracoval jako OSVČ s předmětem podnikání - klempířské práce. příjmení příjem žalovaného měl činit 120.630 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje měly činily částku 9.000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že splácí další závazky s měsíční splátkou 6.000 Kč. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.
5. Z tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 má soud prokázáno, že na svůj dluh žalovaný zaplatil celkem částku 17.800 Kč.
6. Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp.zn. 5 C 79/2021, a to zejména z rozsudku č. j. 5 C 79/2021-41, přiznání k dani z příjmu za rok 2016 a výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 10. 2017 do 31. 12. 2017 má soud prokázáno, že žalovaný uzavřel se právnická osoba s.r.o., sídlem adresa, smlouvu o zápůjčce ze dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 44.000 Kč. Dle výpisu bankovního účtu žalovaného vedeného právnická osoba příjmení, žalovaný v měsíci říjnu 2017 hospodařil se zůstatkem 45,68 Kč (s příjmy 37.553 Kč oproti výdajům 77.708 Kč), v listopadu 2017 se zůstatkem 0 Kč (s příjmy 64.149 Kč oproti výdajům 64.194 Kč) a v prosinci 2017 se zůstatkem 132,68 Kč (s příjmy 30.261 Kč oproti výdajům 30.128 Kč). Celkové příjmy žalovaného pak dle přiznání k dani z příjmů fyzických osob, jež žalovaný podal k datum, činily za zdaňovací období roku 2016 celkem 890.377 Kč, oproti výdajům 712.302 Kč. Čistý příjem žalovaného za zdaňovací období roku 2016 tak činil 178.075 Kč. Nad rámec zjištění již výše uvedených pak žalovaný v nepodepsaném dokumentu označeném jako„ Formulář příjmů, a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr“ sdělil, že jeho měsíční příjmy činí 35.000 Kč měsíčně a spolu se dvěma dalšími členy domácnosti bydlí ve vlastním obydlí. Mezi své výdaje žalovaný, který měl t. č. jednu vyživovací povinnost, zařadil náklady bydlení ve výši 3.000 Kč, splátky dřív poskytnutých spotřebitelských úvěrů ve výši 6.000 Kč a další blíže neoznačené trvalé platby ve výši 6.000 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.
8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne 25. 1. 2021 na adresu adresa, zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou zaslanou téhož dne na adresu adresa, upozorněn na prodlení s úhradou svého závazku a byl vyzván ke splacení zbývající části zápůjčky a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 53.870,26 Kč, nejpozději do 13. 7. 2021 na účet žalobkyně.
10. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.
11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne datum, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.
19. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
20. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 30.000 Kč zaplatit celkem 55.750 Kč. Z předložené zákaznické karty je především zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že žalovaný informace uvedené v zákaznické kartě stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. Podle údajů vyplněných v zákaznické kartě měly čisté příjmy žalovaného ke dni 23. 5. 2018 činit 120.630 Kč měsíčně (!) .V kontextu dalších zjištěných skutečností je evidentní, že takové příjmy byly zcela nereálné a není zřejmé, na základě jakých podkladů byly ověřovány. Naopak ze spisu zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 79/2021 bylo prokázáno, že podle výpisů z účtu měl žalovaný přinejmenším v období října a prosince 2017 příjmy, jež sice lze označit za nadprůměrné (cca 30 000 Kč - 64 000 Kč), ale žalovaný v uvedeném období měsíčně hospodařil tak, že se jeho příjmy v podstatě rovnaly jeho výdajům a již v té době splácel další spotřebitelské úvěry. Podle daňového přiznání za rok 2016 byly čisté příjmy žalovaného velmi výrazně nižší a činily pouhých cca 15.000 Kč měsíčně. Stěží lze akceptovat i závěr, že žalovaný v předmětné zákaznické kartě označil veškeré své výdaje. právnická osoba výslovně uvedla, že žalovaný má„ odhadované výdaje“ ve výši 9.000 Kč měsíčně. Už tato skutečnost sama o sobě vyznívá zcela paradoxně ve světle tvrzených čistých příjmů ve výši 120.630 Kč měsíčně. Nízké částky na krátkou dobu si totiž takto solventní dlužníci obvykle nepůjčují. Dále pak částka 6.000 Kč jako„ splátky externích zápůjček“ rovněž neodpovídala skutečnosti. Žalovaný v uvedené době prokazatelně splácel další zápůjčku ze dne datum od právnická osoba s.r.o., sídlem adresa, kde splátka činila 2.714 Kč měsíčně. Přitom když o tuto zápůjčku žalovaný žádal, uváděl splátky dříve poskytnutých spotřebitelských úvěrů rovněž ve výši 6.000 Kč. Shora uvedené skutečnosti tak svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet, když jednak žalovaný měl závazky i u jiných společností a tyto právní předchůdkyni žalobkyně účelově nesdělil, jednak věřitelka naopak účelově přehlížela zjištěné paradoxy ohledně tvrzených příjmů a výdajů, které tak evidentně neověřovala.
21. Příjmy a výdaje žalovaného tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Poskytnutí zápůjčky tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
22. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).
23. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
25. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 30.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 17.800 Kč, zbývá mu doplatit částku 12.200 Kč (30.000 – 17.800).
27. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 12.200 Kč se pak stal splatným dnem 13. 7. 2021, neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od 14. 7. 2021, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,5 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).
28. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství, a to i co do rozdílu mezi úroky požadovanými ve výši 10 % a jejich zákonnou výší, viz shora. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.