Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 181/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 15. 8. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), dílem dokonaného (pod bodem 1 citovaného rozsudku) a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (pod bodem 2 citovaného rozsudku) a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (ve vztahu k uvedenému bodu 1), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Soud rozhodl z hlediska ustanovení § 37a tr. zák. tak, že zrušil výrok o vině a trestu týkající se dovolatele v souvislosti s rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 5. 4. 2006 spojeného s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 15. 6. 2006, a dále rozhodl též o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal M. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. ze dne 11. 10. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. V. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soud jej nesprávně uznal vinným trestným činem krádeže dílem dokonaného v souvislosti se skutkem popsaným v citovaném rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1, když tento skutek dovolatel nespáchal. Pochybení soudů spočívá v uvedeném směru v tom, že byl uvedeným skutkem shledán vinným pouze na základě výpovědi jednoho svědka, který jej měl v rozhodné době na místě činu na krátkou chvíli spatřit a jeho totožnost označil na základě rekognice „překotně“ provedené v přípravném řízení. V těchto souvislostech potom namítl, že pokud byl tímto svědkem bezpečně poznán v rámci hlavního líčení vedeného před soudem, tak tato skutečnost byla ovlivněna již v přípravném řízení probíhající rekognicí, na jejímž základě u tohoto svědka „mohla vzniknout silnější paměťová stopa podoby dovolatele“. V uvedeném směru tak soudy dospěly k závěru o jeho vině označeným trestným činem pouze na základě nepřesvědčivé výpovědi právě tohoto svědka, která jako osamocená nemohla vést takto k jeho odsouzení. Navrhl, aby dovolací soud „napadený rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelem užitý dovolací důvod nekoresponduje s obsahem samotného dovolání, neboť v něm obsažená argumentace se týká výlučně hodnocení provedených důkazů, přičemž s ohledem na dostupný spisový materiál je možné konstatovat, že učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen (pod bodem 1) v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení výpovědi klíčového svědka, který uvedl, že dovolatele v rozhodné době na místě trestného činu viděl a také jej bezpečně poznal. Pokud dovolatel v této souvislosti namítl, že svědek byl při jeho poznání ovlivněn rekognicí prováděnou v přípravném řízení, nelze tuto jeho námitku přijmout. Nelze totiž přehlédnout, že v rámci konaného hlavního líčení zmíněný svědek dovolatele bez pochyb označil jako osobu přítomnou na místě předmětného trestného činu, kdy také popsal jeho chování, a to i v souvislosti s přivolanou policií. Skutečnost, že v rámci poznávacího řízení vedeného v přípravném řízení dovolatele označil s vysokou mírou pravděpodobnosti v uvedených souvislostech, není rozhodující, když zásadním zůstává svědkův (již popsaný) postoj u hlavního líčení vedeného soudem. V tomto směru ostatně nelze než poukázat na argumentaci vedenou oběma soudy v důvodech přijatých rozhodnutí, když tato se jeví jako přiléhavá. Nelze tedy než uzavřít, že učiněná skutková zjištění za daných okolností umožnila soudům přistoupit k právní kvalifikaci předmětného skutku, když i ta byla soudy stanovena adekvátně takto (spolehlivě) zjištěnému skutkovému stavu. Přitom je ovšem na místě připomenout, že zvolený dovolací důvod v posuzované věci neodpovídá jeho obsahu a to právě s ohledem na námitky dovolatele, které uvedeným způsobem výlučně zasahují pouze do oblasti soudy takto učiněných skutkových zjištění.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka