Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Nd 24/2007

U S N E S E N Í

A) Y. H.,

a

B) H. V.,

obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Peštou, advokátem se sídlem Blanická 25, Praha 2, PSČ 120 00, proti žalovanému

Hlavní město Praha,

se sídlem Mariánské nám. č. 2, Praha 1, PSČ 110 00, zastoupenému prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem Dlouhá 13, 110 00 Praha, o zaplacení 105,321.480,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:

Předsedkyně senátu 33 Cdo JUDr. Ivana Zlatohlávková a soudkyně JUDr. Blanka Moudrá

nejsou vyloučeny

z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Pod současnou sp. zn. projednává Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3.10.2001, č.j. -310, jímž byl potvrzen výrok II. mezitímního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8.3.2001, č.j. -208, kterým bylo rozhodnuto, že základ žaloby proti žalovanému je poprávu.

V rámci uvedeného dovolacího řízení vznesly žalobkyně proti soudcům senátu 33 Odo (nyní ) Nejvyššího soudu námitku podjatosti. S odkazem na ustanovení (dále též „“) tuto námitku uplatnily proti členům senátu JUDr. Ivaně Zlatohlávkové, JUDr. Blance Moudré a Vítu Jakšičovi, se zřetelem na poměr soudců k projednávané věci a k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům s tím, že je zde důvod pochybovat o nepodjatosti těchto soudců.

Žalobkyně poukazují na to, že stejný senát rozhodoval již o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.5.2004, č.j. -133, jímž byl potvrzen rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.6.2002, č.j. -101, a to tak, že rozsudkem ze dne 29.3.2005. č.j. -177 oba uvedené rozsudky zrušil (šlo o stejný nárok z bezdůvodného obohacení, jako ve shora uvedené předmětné věci, pouze za jiné období). V odůvodnění cit. rozsudku Nejvyšší soud - podle názoru žalobkyň - zpochybnil jejich vlastnické právo k nemovitostem (pozemkům), když uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně pozemky převedla do vlastnictví žalovaného a tuto otázku by musel soud v daném řízení řešit jako otázku prejudiciální. Takový závěr se vymyká platné zákonné úpravě i judikatuře, protože vlastnictví k nemovitostem mohlo být převedeno nikoli samotnou kupní smlouvou, ale teprve vkladem do katastru nemovitostí.

Žalobkyně s odkazem na a komentář k němu tvrdí, že v dovolacím řízení pod sp. zn. senát 33 Odo, vzhledem k celkovému zůstatku nevyřízených věcí, rozhodování v dané věci upřednostnil, nejprve vydáním usnesení ze dne 8.3.2005 o odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, a poté rozhodnutím ve věci již s datem 29.3.2005, ačkoli žalobkyně se domáhaly návrhem ze dne 17.3.2005 zrušení usnesení o odložení vykonatelnosti. Tím se však již senát 33 Odo nezabýval, neboť byl – podle názoru žalobkyň – rozhodnut nejpozději již k 8.3.2005, že žalovanému věcně zcela vyhoví a to nestandardně rychle, ve lhůtě 1 měsíce, bez ohledu na nevyřízené věci. Primátor hl. m. Prahy pak dne 1.4.2005 předmětný rozsudek z 29.3.2005 medializoval s tím, že podle tohoto rozsudku hl. m. Praha pozemky vlastní, ač v té době žalobkyně ještě rozsudek neměly, ten jim byl doručen teprve 18.5.2005, tedy cca za 2 měsíce. Také tato skutečnost zakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti senátu 33 Odo.

Žalobkyně mají za to, že i v rozhodnutí o dovolání pod sp. zn. senát 33 Odo posoudí zásadní otázku vlastnictví žalobkyň stejně jako v předchozím řízení pod sp. zn. , tj., že nejsou vlastnicemi pozemkových parcel.

S odkazem na požadují žalobkyně, aby v předmětné věci rozhodl jiný senát Nejvyššího soudu.

Podle ustanovení soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. V ustanovení se určuje, že důvodem k vyloučeni soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech. O vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhodne podle věta druhá jiný senát téhož soudu.

Poměr věci může vyplývat z přímého zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský nebo nepřátelský.

O žádný z případů takové povahy v předmětné věci nejde.

Především nutno uvést, že podle rozvrhu práce soudce Nejvyššího soudu Vít Jakšič, proti kterému též směřuje námitka podjatosti, není členem senátu 33 Odo (nyní Cdo), který bude posuzovanou věc rozhodovat; členem senátu místo tohoto soudce je JUDr. Václav Duda, proti kterému námitka žalobkyň nesměřuje.

Z písemného vyjádření soudkyň Nejvyššího soudu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré, jejichž podjatost žalobkyně namítají, vyplývá, že žádná z nich nemá poměr k projednávané věci, k účastníkům ani jejich zástupcům a neznají žádný důvod, pro který by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti.

V doplňujícím vyjádření JUDr. Ivana Zlatohlávková zdůrazňuje, že v rozhodnutí ve věci šlo o zrušení rozsudku pro uznání a dovolací soud neřešil otázku vlastnického práva k pozemkům, jak mylně dovozují žalobkyně. Tvrzení o „upřednostnění“ této věci považuje soudkyně za ryze spekulativní. O dovolání bylo v této věci rozhodnuto „již“ 29.3.2005 proto, že bezprostředně navazovalo na předcházející nezbytné rozhodnutí o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, o němž bylo rozhodnuto dne 8.3.2005. Proto se stalo též bezpředmětným rozhodovat „o zrušení usnesení z 8.3.2005“, navrhované žalobkyněmi, když mezitím bylo rozhodnuto ve věci meritorně. Tvrzení žalobkyň, že primátor hl. m. Prahy ve lhůtě 2 dnů od vyhlášení rozsudku dovolacího soudu medializoval jeho výrok, pokládá soudkyně JUDr. Zlatohlávková za nepravdivé, když z deníku Právo z 1.4.2005 je naopak zřejmé, že primátor rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítl komentovat proto, že je dosud neobdržel, přičemž informaci o existenci rozhodnutí mohl mít přímo od novinářky.

Soudkyně JUDr. Blanka Moudrá se ztotožňuje zcela s vyjádřením JUDr. Zlatohlávkové. S žádným účastníkem řízení či jeho zástupcem nekomunikovala a nikomu nesdělovala výsledek dovolacího řízení. Na výsledku řízení ve věci neměla a nemá žádný osobní zájem.

Na základě uvedeného senát 32 Cdo Nejvyššího soudu neshledal žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudkyň senátu 33 Cdo. Nebylo prokázáno, že by v souvislosti s předchozím řízení ve věci sp. zn. byly tyto soudkyně ovlivněny v poměru k žalovaným jako účastníkům řízení ve věci sp. zn. , ať již z hlediska procesního či hmotněprávního.

Okolnost, že v odůvodnění předchozího rozsudku formulovaly obě soudkyně podmíněně určitý názor, aniž přitom řešily předmětnou otázku vlastnického práva, nikterak nemůže ovlivnit rozhodování o vlastnickém právu v meritorním určovacím rozhodnutí v budoucnu.

Nejvyšší soud proto rozhodl podle tak, jak je uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení . Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. února 2007

JUDr. František F a l d y n a, CSc.

předseda senátu