Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 175/2021-49

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 155.146,74 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 58.836 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 30.12.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 54.753 Kč s příslušenstvím, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 319,44 Kč, pro úroky z prodlení z částky 58.836 Kč od 4.12.2019 do 29.12.2021, pro částku 1.362,64 Kč a pro částku 40.194,84 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 58.836 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 30.12.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 54.753 Kč s příslušenstvím, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 319,44 Kč, pro úroky z prodlení z částky 58.836 Kč od 4.12.2019 do 29.12.2021, pro částku 1.362,64 Kč a pro částku 40.194,84 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 113.589,26 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 4.12.2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 319,44 Kč, částky 1.362,64 Kč a částky 40.194,84 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 7.8.2017 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo financování značka automobilu anonymizováno. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Žalobce se zavázal, že žalovanému poskytne peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit za ně úroky. Uzavřením smlouvy žalovaný projevil souhlas s tím, že úvěr poskytnutý žalovanému bude uhrazen přímo dodavateli tj. právnická osoba jméno, jehož prostřednictvím byla smlouva uzavřena. Žalovaný dne 14.8.2017 převzal od dodavatele automobil. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 143.000 Kč. Úvěr byl poskytnut k rukám dodavatele dne 14.8.2017. Celková suma splátek včetně pojištění činí 224.040 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3.734 Kč (sestávající se ze splátky úvěru a úroku) splatných k 7. dni každého kalendářního měsíce, když první splátka byla splatná dne 7.9.2017. Úrok z úvěru činil 19,31% ročně při sjednané RPSN 21,24%. Žalovaný porušil svou povinnost splácet své závazky řádně a včas, kdy neuhradil splátku úvěru číslo splatnou 7.7.2019. V důsledku prodlení žalovaného došlo k 8.11.2019 k zesplatnění dosud nesplatných dlužných splátek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Dle písemné výzvy ze dne 13.11.2019 činila dlužná částka žalovaného 112.431,26 Kč. Výzva k úhradě zesplatněných pohledávek byla žalovanému odeslána doporučeně na známou adresu. Výzva se vrátila s poznámkou: na uvedené adrese neznámý. Protože žalovaný nehradil ani zákonné pojištění, byl žalobce povinen tyto výdaje pokrýt. Měsíční pojistné činilo 437 Kč a žalobce ho přefakturoval žalovanému za období od 7.11.2019 do 6.4.2020. Žalobce dopisem ze dne 2.4.2020 rovněž odstoupil od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke zboží v návaznosti na to, že žalovaný předmět financování neodevzdal. Žalovanému byla dne 22.5.2020 zaslána předžalobní upomínka. Žalobce požaduje zaplacení částky 113.589,26 Kč, která se skládá z neuhrazené předepsané splátky ve výši 1.095 Kč a 4x neuhrazené předepsané splátky ve výši 3.734 Kč = 16.031 Kč, zesplatněné jistiny ve výši 95.023,26 Kč, nákladů na oznámení o splatnosti ve výši 200 Kč, poplatku za odeslání upomínek ve výši 150 Kč a přefakturace dopojištění vozidla ve výši 2.185 Kč (5x 437 Kč). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splátkami vznikla mu povinnost uhradit smluvní pokutu dle čl. 5 odst. 5.2 obchodních podmínek ve výši 10% z dlužných splátek dle sazebníku. Smluvní pokuta byla vyčíslena jako 0,1% denně z dlužných splátek v celkové výši 16.031 Kč od 16.8.2019 do 8.11.2019 na 1.362,64 Kč a jako 0,1% denně z dlužné částky ve výši 95.023,26 Kč od 4.12.2019 do dne podání žaloby na částku 40.194,84 Kč.

V podání ze dne 30.12.2021 žalobce doplnil, že si je vědom povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr a tuto svou povinnost naplňuje. Vychází přitom zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli z: nebankovních registrů, registru SOLUS a ostatních registrů a databází, z příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce v NIP nezjistil o žalovaném žádné negativní informace/nebyl nalezen. Žalobce zjistil, že žalovaný nemá žádné další sluhy mimo žalobce. Žalovaný neměl platební historii ve právnická osoba s.r.o.. Žalobce v Explicitních listech nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. Proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení. Žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů. Trvalé bydliště žalovaného se nenachází na adrese obecního nebo městského úřadu a žalovaný nebyl nalezen v seznamu hledaných osob. Žalovaný uvedl příjem ve výši 14.000 Kč na pozici řemeslník, opravář, uvedl zaměstnavatele. Na základě statistických dat uváděných klienty právnická osoba tato částka nepřevyšuje průměrný příjem uváděný klienty se stejnou profesí ve stejné lokalitě. Žalovaným uvedenou částku na bydlení žalobce porovnal se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie. Pro posouzení úvěruschopnosti byla do výdajů žalovaného započtena jako vyšší částka 1.730 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bezdětný, tudíž do ostatních výdajů byla započtena částka 3.400 Kč jako životní minimum. Podpisem žádosti žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobce došel k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Žalovaný zpočátku hradil splátky řádně a včas., kdy uhradil celkem 22 splátek, tedy žalovaný v praxi potvrdil, že byl schopný úvěr splácet, čili vyhodnocení úvěruschopnosti žalobcem muselo být provedeno řádně.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z úvěrové smlouvy číslo ze dne 7.8.2017 spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba s.r.o. a žalovaným smlouva o poskytnutí úvěru na koupi zboží. Předmětem financování byl značka automobilu jméno anonymizováno. Pořizovací cena byla ve výši 173.000 Kč, cena hrazená klientem 30.000 Kč, výše úvěru činí 143.000 Kč. Celková částka splatná klientem činí 224.840 Kč. Splácení úvěru bylo dohodnuto 60 měsíčními splátkami po 3.734 Kč, splatnost první měsíční splátky dne 7.9.2017 a dalších měsíčních splátek vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce. Doba trvání úvěru je do 7.8.2022. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu 19,31% a RPSN 21,24%. Celková výše splatná klientem činí 224.840 Kč a součet splátek činí 224.040 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno bydliště a rodné číslo žalovaného. Jeho zaměstnavatel (právnická osoba), kdy je zaměstnán od 14.4.2015 jako řemeslník, opravář. Čistý měsíční příjem žalovaného činí 14.000 Kč, měsíční příjem domácnosti 14.000 Kč a výdaje na bydlení 0 Kč.

Podle protokolu o předání – převzetí automobilu ke smlouvě číslo žalovaný převzal dne 7.8.2017 značka automobilu anonymizováno.

Podle potvrzení o proplacení úvěru byla společnosti právnická osoba vyplacena částka 143.000 Kč dne 14.8.2017.

Podle přehledu plateb pro smlouvu číslo žalovaný uhradil splátky v celkové výši 86.349 Kč.

Dopisem ze dne 13.11.2019 žalobce oznámil žalovanému, že v důsledku jeho prodlení došlo k 8.11.2019 k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky ve výši 112.431,26 Kč (dlužné splátky splatné do rozhodného dne – 16.031 Kč, nesplacená jistina do rozhodného dne – 95.023,26 Kč, náklady a poplatky – 350 Kč, úroky z prodlení a smluvní pokuta – 1.027 Kč), které má uhradit nejpozději do 3.12.2019.

Dopisem ze dne 2.4.2020 žalobce oznámil žalovanému, že odstupuje od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke zboží a vyzývají jej, aby neprodleně zajistil provedení změny vlastníka financovaného vozidla v Registru vozidel.

Předžalobní upomínkou ze dne 22.5.2020 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 149.851,46 Kč.

Fakturami č. spisová značka a spisová značka vystavenými dne 19.11.2019 žalobce vyúčtoval žalovanému částku 437 Kč splatnou 7.11.2019 a částku 437 Kč splatnou 7.12.2019.

Fakturami č. spisová značka, spisová značka a spisová značka vystavenými dne 15.1.2020 žalobce vyúčtoval žalovanému částku 437 Kč splatnou 7.1.2020, částku 437 Kč splatnou 7.2.2020 a částku 437 Kč splatnou 7.3.2020.

Z rámcové pojistné smlouvy číslo ze dne 1.12.2009 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako pojistníkem a pojistitelem pojišťovna, kdy předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

Žalobce doložil, že zaplatil pojistné za období od 7.11.2019 do 6.12.2019, od 7.12.2019 do 6.1.2020, od 7.1.2020 do 6.2.2020 od 7.2.2020 do 6.3.2020.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 7.8.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 143.000 Kč. Úvěr byl vyplacen dne 14.8.2017. Dne 7.8.2017 žalovaný převzal vozidlo. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (zaplatil pouze 22 splátek) a úvěr se stal splatný. Žalovaný uhradil částku 86.349 Kč. Žalobce hradil zákonné pojištění, které žalovanému za období od 7.11.2019 do 6.4.2020 přefakturoval.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s prvním žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka a porovnání tvrzení žalovaného se statistickými údaji. Ve smlouvě žalovaný uvedl svého zaměstnavatele, kdy je zaměstnán od 14.4.2015, čistý měsíční příjem ve výši 14.000 Kč, měsíční příjem domácnosti ve výši 14.000 Kč a výdaje na bydlení 1.730 Kč dle statistických údajů a ostatní výdaje jako životní minimum. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující příjmy a výdaje žalovaného. Ze smlouvy ani nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých příjmech a výdajích předkládal, žalobce pouze ověřoval tvrzení žalovaného se statistickými údaji. Žalobce se ani nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení ve výši 1.730 Kč. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech a výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu a protokolem o převzetí vozidla), že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 143.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 143.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 86.349 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 56.651 Kč. Žalobce dále doložil, že uhradil pojistné ve výši 2.185 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 58.836 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalované k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovaným doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 28.12.2021. Nárok se stal splatným 29.12.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 30.12.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 30.12.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 155.146,79 Kč. Soud pro částku 96.310,48 Kč žalobu zamítl a pro částku 58.836 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 38%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 62%. Poměr úspěchu tedy činí 24% ve prospěch žalovaného. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.