Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 307/2021-34

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 9 280 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do nároku na zaplacení 2 270 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 8 000 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do nároku na zaplacení částky 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 338,14 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč jdoucího od 8. 4. 2021 do 30. 4. 2021, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce anonymizováno jméno příjmení, náhradu nákladů řízení ve výši 983 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se co do nároku na zaplacení 2 270 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 8 000 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se co do nároku na zaplacení částky 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 338,14 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč jdoucího od 8. 4. 2021 do 30. 4. 2021, zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 983 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 21. 7. 2021, doplněnou vyjádřením ze dne 7. 12. 2021, žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení částky jistiny nesplaceného úvěru ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 280 Kč, nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 338,14 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 990 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč jdoucího od 8. 4. 2021 do zaplacení. Právní titul vzniku uplatněného nároku žalobkyně vymezila tak, že jde o plnění ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 8. 2020, které žalovaný (ani v části) nesplatil a které jí následně bylo úvěrující, společností právnická osoba (dále jen úvěrující), postoupeno. V rámci již označeného podání ze dne 7. 12. 2021 pak žalobkyně vzala uplatněný nárok zpět co do částky smluvní pokuty ve výši 1 280 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 990 Kč, a to s odkazem na skutečnost, že nedisponuje dokumenty, jež by se vztahovaly ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany úvěrující.

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu bylo předvolání k 24. 1. 2022 řádně doručeno.

3. V návaznosti na akt zpětvzetí, učiněný před datem konání prvého jednání, soud, bez zjišťování stanoviska žalovaného, ve smyslu , podanému návrhu vyhověl a, ve smyslu , výrokem I. tohoto rozsudku řízení zastavil, co do nároku na částku 2 270 Kč, odpovídající částce nárokované smluvní pokuty a smluvního úroku.

4. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Úvěrující, oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Smlouva o úvěru číslo“, datovaného k 31. 8. 2020 (dále Smlouva číslo), v hotovosti vyplatila žalovanému částku 8 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů s tím, že dobu splatnosti bylo možné postupně prodlužovat až na 360 dnů. V textu Smlouvy číslo pak bylo dále zakotveno, že úvěrující provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s přihlédnutím k možnému prodlužování splatnosti. Proces zjišťování úvěruschopnosti žalovaného nicméně nebyl doložen žádnými dalšími přílohami a ani v textu Smlouvy číslo se žádné bližší údaje o osobních ani majetkových poměrech žalovaného nenacházejí. Vzhledem k tomu, že žalovaný následně poskytnuté plnění do 30 dnů nesplatil a nedošlo ani k prodloužení data splatnosti, měl být tento k úhradě vyzván cestou tří upomínek zasílaných úvěrující, jež byly datovány k 16. 10. 2020, 31. 10. 2020 a 11. 11. 2020, jejichž doručení, resp. odeslání, však nebylo doloženo žádnými přílohami (doručenkami, výpisem z aplikace doručujícího subjektu apod.). Následně, k datu 6. 4. 2021, úvěrující převedla nyní nárokovanou pohledávku na žalobkyni, a to oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“, přičemž o tomto aktu bylo úvěrující a žalobkyní vystaveno písemné prohlášení, datované k 9. 4. 2021. Uvedená„ Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“ byla sjednána za podmínek, k nimž se úvěrující a žalobkyně zavázaly oproti podpisu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne 29. 3. 2021, jež, ve smyslu svého čl. 3, představovala platformu pro uzavírání většího množství„ Dílčích smluv o postoupení pohledávek“. Přílohou„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ bylo celkem 8 dokumentů, mj. právě i formulář prohlášení o převodu pohledávek. Součástí konkrétního prohlášení o postoupení pohledávek, datovaného k 9. 4. 2021, byl i seznam převáděných pohledávek, v němž je nyní nárokovaná pohledávka označena s odkazem na Smlouvu číslo O převodu pohledávky byl žalovaný, na základě pověření vystaveného úvěrující, informován oznámením datovaným 14. 4. 2021, jehož součástí byla i výzva k plnění, ve které byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě, v níž byl poslední den splatnosti stanoven k 30. 4. 2021. Oznámení o postoupení žalobkyně odeslala 15. 4. 2021, žalovaný však po tomto datu nesplatil ničeho. Byť byl po datu 15. 4. 2021 k úhradě upomínán též cestou předžalobní výzvy z 15. 6. 2021, jež byla odeslána 16. 6. 2021. V mezidobí také měli pracovníci žalobkyně v souvislosti s vymáháním nyní nárokované pohledávky (s odkazem na Smlouvu číslo) vykonat celkem 3 osobní návštěvy v místě bydliště žalovaného a současně také měl být žalovanému zaslán dopis z 4. 5. 2021, jehož obsahem byla informace o tom, že byla nyní nárokovaná pohledávka předána k vymáhání právnímu zástupci žalobkyně. Odeslání naposled uvedeného dopisu nicméně nebylo doloženo žádnými doklady, a stejně tak nebylo doloženo ani to, na základě jakého klíče (interního ceníku služeb apod.) žalobkyně žalovanému náklady mimosoudního vymáhání v konkrétní výši počala účtovat, neboť nebylo postaveno na jisto, že by si žalovaný se žalobkyní v souvislosti vymáháním nyní nárokovaného plnění zvlášť sjednal jakákoli práva či povinnosti, vyjma těch práv a povinností, jež byly na žalobkyni převedeny úvěrující.

5. Po právní stránce soud uplatněný nárok kvalifikoval jako nárok z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Závazek sjednaný z titulu Smlouvy číslo odpovídající v důsledku svého obsahu a postavení smluvních stran spotřebitelskému úvěru, ve smyslu § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú., totiž bylo na místě kvalifikovat jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. V tomto směru soud nemohl pominout, že žalobkyně (jak ostatně sama dopředu avizovala) neusnesla tzv. důkazní břemeno ve vztahu k prokázání skutečnosti, zda úvěrující přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a splnila tak svou hmotněprávní povinnost, zakotvenou v  a 2 o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 31. 8. 2020 (dále z. s. ú.). Přičemž plnění této povinnosti bylo třeba v soudním řízení přezkoumávat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) a její případné porušení pak kvalifikovat nejen jako porušení zákona, ale současně též jako zjevné porušení veřejného pořádku. S ohledem na absolutní neplatnost závazku sjednaného z titulu Smlouvy číslo tak úvěrující za žalovaným vzniklo toliko právo na zaplacení částky 8 000 Kč, založené však toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, kdy právním titulem vzniku tohoto tzv. kvazi závazku byl samotný akt vyplacení částky 8 000 Kč. Právě a pouze právo na zaplacení částky 8 000 Kč tak mohla úvěrující na žalobkyni následně, z titulu postoupení většího množství obdobných pohledávek ve smyslu ve spojení s  o. z., převést. Co se týče určení data, kdy se žalovaný s plněním nárokovaného plnění dostal do prodlení, ve smyslu o. z., a kdy mu platně vznikla povinnost platit též zákonný úrok z prodlení, ve smyslu o. z., toto bylo stanoveno k datu 1. 5. 2021, neboť právě k tomuto datu uplynula prvá lhůta, jež byla žalovanému k úhradě stanovena (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 7. 4. 2010). Při určení data prodlení soud přirozeně nepřehlédl, že byly žalobkyní předloženy i výzvy k plnění, jež žalovanému zaslala i sama úvěrující. Tyto výzvy nicméně nebyly doloženy doklady o odeslání, a lze tedy uzavřít, že žalobkyně ani v tomto směru neunesla tzv. důkazní břemeno s tím, že případné procesní poučení ohledně této skutečnosti nebylo možné žalobkyni závazně poskytnout, jelikož příslušnou výzvu k doplnění lze, ve smyslu , udělit toliko při jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. ze dne 27. 7. 2005), jehož se však žalobkyně, ke své újmě a po předchozí omluvě, neúčastnila. Obdobně také žalobkyni nemohlo být poskytnuto procesní poučení týkající se uplatněného nároku na úhradu nákladů mimosoudního vymáhání, a tak ani stran tohoto nároku nemohlo být postaveno na jisto, na základě jakého titulu žalobkyně uvedený nárok vypočetla a na základě čeho vůči žalovanému jednotlivé kroky mimosoudního vymáhání vůbec činila, neboť nebylo postaveno na jisto, zda žalobkyně příslušné kroky mimosoudního vymáhání činila s odkazem na absolutně neplatný závazek ze Smlouvy číslo jiný závazek zvlášť se žalovaným sjednaný či na základě jednostranného výpočtu, provedeného bez dalšího a o vlastní vůli žalobkyně.

6. V návaznosti na shora označené právní závěry soud výrokem II. tohoto rozsudku uplatněný nárok shledal důvodným co do nároku na zaplacení částky 8 000 Kč a zákonného úroku z této částky jdoucího od 1. 5. 2021. Uvedená plnění je žalovaný povinen zaplatit v zákonné třídenní lhůtě, ve smyslu Nárok na zaplacení nákladů mimosoudního vymáhání, představovaných částkou 690 Kč, a zákonného úroku z prodlení jdoucího za období, kdy se žalovaný nenacházel v prodlení s plněním na nárok z bezdůvodného obohacení, soud výrokem III. tohoto rozsudku zamítl.

7. O právu na náhradu nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na ve spojení s  tak, že se toto v poměrné výši přiznává žalobkyni, která v řízení převažující měrou uspěla a žalovaného před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění. Míru procesního úspěchu žalobkyně soud určil 66 % s tím, že tuto hodnotu určil jednak s přihlédnutím k nárokovanému příslušenství, a dále též s přihlédnutím ke skutečnosti, že zavinění částečného zpětvzetí uplatněného nároku lze spatřovat na straně žalobkyně, ve smyslu Ta totiž k aktu zpětvzetí přistoupila za situace, kdy svůj nárok na zaplacení smluvního úročení a smluvní pokuty, dle vlastního sdělení, nedokázala doložit. Náhrada nákladů řízení sestává z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částky odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na , neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu citované vyhlášky, to vše, ve smyslu , zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést, v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni, se zohledněním míry jejího procesního úspěchu, činí 983 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle jako zákonná, tedy třídenní s tím, že tato náhrada je splatná k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu

8. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle , podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).