Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1443/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek ze dne 30. ledna 2006, č. j. -139, kterým Okresní soud v Jindřichově Hradci určil, že darovací smlouva ze dne 29. 12. 2003, uzavřená mezi J. P. a V. K, jejímž předmětem byla jedna ideální polovina pozemků parc. č. 275/1, 275/9 a 275/124 v obci a k. ú. Č. V., zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště T., na LV č. 385, je neplatná a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z (dále jen „ “) s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, aniž by  konkretizovala, pro řešení jaké právní otázky shledává dovolání přípustným. Důvodnost dovolání opírá o , jelikož rozhodnutí - podle jejího názoru - spočívá na nesprávném právním posouzení věci. To dovolatelka spatřuje ve skutečnosti, že soud posoudil daný případ podle (dále jen „obč. zák.“), když nebylo bezpečně zjištěno, že právní předchůdkyně žalobců J. P. nebyla schopna posoudit následky svého jednání. V řízení nebylo dostatečně zjištěno, jaké byly intelektuální a volní schopnosti J. P., která podle svého okolí byla schopna se o sebe spolehlivě postarat sama a hospodařila sama s finančními prostředky. Znalecký posudek, zpracovaný až rok po uzavření předmětné darovací smlouvy, nevytvořil spolehlivý podklad pro závěry soudů o nezpůsobilosti J. P. k uzavření darovací smlouvy; takový podklad by mohlo poskytnout jen zjištění o jejím skutečném chování a jednání v období uzavření darovací smlouvy, tedy v prosinci 2003. Z nesprávnosti skutkových zjištění dovozuje dovolatelka nesprávné právní posouzení věci. Z těchto důvodů navrhla, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli odmítnutí dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení   a c) O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným. Dovolání tedy může být – ve smyslu citovaného ustanovení – přípustné pouze tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Z výše uvedeného vyplývá, že dovoláním lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění , omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle a b) ]. Proto musí dovolací soud při řešení otázky, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn odvolacím soudem.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody ( ); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má  ve smyslu  ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, resp. jejichž řešení zpochybnila.

Pokud dovolatelka zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu tvrzením, že soud aplikoval § 38 odst. 2 obč. zák., aniž by bylo bezpečně zjištěno, že účastník právního úkonu nedokázal posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout, nezpochybňuje tím právní posouzení věci (otázku aplikace práva), nýbrž vytýká soudu pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Argumentuje-li v těchto souvislostech nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle ní správného) skutkového závěru o tom, že J. P. byla v době podpisu darovací smlouvy způsobilá k právním úkonům, musel by návazně dospět i k jinému právnímu posouzení věci, tedy že darovací smlouva je platná. Již Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne  28. 9. 1993, sp. zn. , publikovaném v Bulletinu Vrchního soudu, ročník 1994, číslo 2, vyslovil názor, že za nesprávné posouzení věci ve smyslu ustanovení [nyní ] nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě ten byl rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotněprávního ustanovení. Jinak řečeno, námitka nesprávnosti posouzení platnosti darovací smlouvy je založena výlučně na kritice správnosti skutkového zjištění. Jak již bylo shora vyloženo, správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takové výtky nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle nezakládá.

Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalované podle věty prvé a odmítnout.

Podle věty prvé, , a je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ , ve znění ], stanovená podle , , , , a ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II ) částkou 3.000,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle a 3 , ve shora citovaném znění, ve výši 600,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 28. února 2007

Vít    Jakšič, v.r.

předseda senátu