Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 61/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. , byl obviněný J. M. uznán vinným organizátorstvím k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle k , 4 tr. zák. (ve znění ) a odsouzen podle tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl zařazen podle tr. zák. do věznice s ostrahou. Účastenství na uvedeném trestném činu se J. M. dopustil tím, že (stručně uvedeno) v M., v průběhu června a července 1997, jako zaměstnanec společnosti W., spol. s r. o., zorganizoval a řídil trestnou činnost obviněných P. D. a K. N. při přepravě tří nákladů 96 % etylalkoholu z lihovaru, a to tak, že jako dispečer nákladní dopravy během přepravy telefonicky instruoval řidiče P. D. a K. N., aby při jednotlivých přepravách celním orgánům byly předkládány padělané doklady deklarující dovoz nerizikových komodit v úmyslu vyhnout se vyměření a následné platbě cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty, přičemž jím pověření a řízení P. D. dne 23. 6. a 12. 7. 1997 a K. N. dne 25. 7. 1997 (omylem uvedeno v rozsudku 25. 3. 1997), jako řidiči kamionové soupravy a celní deklaranti, po vstupu hraničním celním přechodem, při celním projednání zboží předložili celním orgánům padělané doklady od nákladu s uvedenou jinou přepravovanou komoditou, neexistujícím dodavatelem a neexistujícím příjemcem, ač znali skutečně přepravovaný náklad, který bude vyskladněn, zboží bylo celními orgány zaevidováno a v režimu tranzitu odesláno Celnímu úřadu, přičemž tak byla celním dluhem, zahrnujícím clo, spotřební daň a daň z přidané hodnoty, způsobena škoda /ad 1) 7.023.127,- Kč; ad 2) 7.062.655,- Kč; ad 3) 7.062.655,- Kč/.

Vrchní soud takto rozhodl poté, co k odvolání státního zástupce a obviněných podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. , v celém rozsahu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal J. M. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že jeho jednání, i spoluobviněných jako deklarantů v celním řízení, není již jednáním protiprávním, neboť šlo o dovoz zboží vyrobeného ve státě EU na území ČR, která je rovněž členským státem EU a nepodléhá tak celní kontrole ani clu, a to podle celního zákoníku EU postaveného na principu celní unie, spočívající ve volném pohybu zboží mezi členskými zeměmi. Nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu, který tuto jeho námitku odmítl jako neopodstatněnou na podkladě ustanovení čl. II./2 , kterým byl změněn celní , a z jehož porušení vycházelo obvinění, obžaloba i odsuzující rozsudek soudu I. stupně. Vytýká odvolacímu soudu, že výjimku týkající se řízení o celních deliktech, která se dokončí podle dosavadních právních předpisů, vztahuje i na posouzení trestnosti protiprávního jednání spáchaného za účinnosti starého celního zákona. Takovýto výklad považuje za nesprávný a je toho názoru, že byl odsouzen za porušení celního , který v době rozhodování soudu již neplatil, byl zrušen a nahrazen celním , který zakotvuje přednost celního zákona EU i bezcelní pohyb zboží mezi členskými zeměmi EU. Jednání, které bylo protiprávní a porušovalo zákon v době jeho spáchání, je tak podle jeho názoru jednáním dovoleným v době rozhodování nalézacího i odvolacího soudu. Tyto soudy tak podle obviněného porušily ustanovení tr. zák., když pozdější, nyní platný celní , je zákonem příznivějším, jeho použití znamená beztrestnost a proto měl být obžaloby zproštěn vzhledem k zániku trestnosti činu v důsledku změny společenské situace a celního zákona.

Obviněný nesprávné právní posouzení spatřuje také v tom, že podle jeho názoru, narozdíl od spoluobviněných, u něj odvolací soud nepoužil zmírňovací ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. a v důsledku toho mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. Odvolacímu soudu vytýká, že v jeho prospěch nezohlednil jeho bezúhonnost, soudní beztrestnost a zachovalý občanský život. Nevidí důvod, proč i v jeho případě nebylo jako u spoluobviněných přihlédnuto k tomu, že byli posledními články řetězu sloužícího k ilegálním přepravám lihu, když navíc vlastního podvodného jednání se nedopustil on, ale spoluobvinění, kteří předkládali falešné doklady, o vezeném zboží předstírali, že je převáženo přes území ČR v rámci tranzitu a nic jím nebránilo, aby celním orgánům uvedli pravdu. V rámci úvahy o druhu a výměře trestu, že rovněž nebylo zohledněno, že spoluobviněné tzv. dirigoval v postavení pouhého zaměstnance firmy W. a P. D. jako řidiči jiné společnosti E., dal příkaz k jízdě jednatel této společnosti. Uložený trest v trvání 6 let tak považuje za nepřiměřený účelu trestu a domáhá se snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem jeho výkonu, jak se to stalo v případě spoluobviněných P. D. a K. N. V závěru dovolání proto J. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a tomuto přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitku o nesprávné aplikaci celního zákona a v důsledku toho porušení tr. zák., obviněný uplatnil již v řízení před oběma soudy. Poukázala na závěr vrchního soudu, že ve věci obviněných bylo řízení o celním deliktu zahájeno již v roce 1997, tedy dávno předtím, než nabyl účinnosti , než ČR vstoupila do EU a než zboží vyrobené na území Evropského společenství přestalo podléhat clu. Protože intertemporální klauzule nového celního zákona jasně vymezila hranice a rozsah své účinnosti, považuje státní zástupkyně názor vrchního soudu za správný.

K námitkám J. M. ohledně uloženého trestu a aplikace § 40 odst. 1 tr. zák. státní zástupkyně uvedla, že namítané nepoužití tohoto ustanovení není otázkou právního posouzení skutku, nejde ani o jiné hmotně právní posouzení a ohledně trestu jsou stanoveny zvláštní dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., které ale námitky obviněného nenaplňují. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Protože s otázkou právního posouzení skutku souvisí i posouzení trestnosti činu podle § 16 odst. 1 tr. zák., jehož nesprávnou aplikaci obviněný v dovolání namítá, je tato námitka způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Totéž platí i o námitce, že trestnost činu zanikla v důsledku změny společenské situace, čímž obviněný, ač to přímo neuvádí, namítá zánik trestnosti činu v důsledku pominutí nebezpečnosti trestného činu pro společnost, vzhledem k změně situace podle § 65 odst. 1 tr. zák. Těmito námitkami se proto Nejvyšší soud zabýval. Na druhé straně nepřihlížel k námitce obviněného ohledně aplikace § 40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, ani k dalším námitkám týkajícím se druhu, výměry a účelu trestu, protože tyto nelze podřadit pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovéto námitky konečně nelze v řízení o dovolání vůbec uplatňovat a jsou proto zcela bez významu.

Pokud jde o námitky obviněného ohledně aplikace ustanovení § 16 odst. 1 a § 65 odst. 1 tr. zák., jedná se o otázku, která již byla Nejvyšším soudem opakovaně řešena v řadě obdobných případů jiných pachatelů trestné činnosti této povahy. Nejvyšší soud již delší dobu v tomto směru zastává ve své judikatuře jednotný právní názor, na kterém neshledává ani v této trestní věci důvod cokoliv měnit.

Tak např. v usnesení ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. , Nejvyšší soud v obdobné věci v souvislosti s dovozem zlata k námitkám obviněných mj. uvedl, že „novelou zákona o DPH, je o dani z přidaného hodnoty (nabyl účinnosti dne 1. 5. 2004), kterým byl zrušen předešlý Je skutečností, že podle tohoto nového zákona o DPH, je od daně osvobozeno dodání investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho dovoz. Podle téhož zákona (přechodná ustanovení) ale pro uplatnění DPH za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv s tím souvisejících, platí dosavadní právní předpisy. Obdobně podle (kterým se mění celní , a který nabyl účinnosti rovněž dne 1. 5. 2004) a jeho čl. II (přechodná a závěrečná ustanovení) odst. 2, se řízení o celních deliktech, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle dosavadních právních předpisů.

Z uvedeného vyplývá, že dopustili-li se obvinění předmětného jednání před vstupem ČR do EU dne 1. 5. 2004, nezanikla tímto dnem trestnost celních deliktů spáchaných před účinností novely celního zákona, které lze nadále postihovat, a to i trestněprávně, včetně zkrácení DPH v tomto předchozím období. Vstup ČR do EU neznamenal změnu v trestním zákoně ohledně trestné činnosti, za kterou byli obvinění odsouzeni. Ustanovení § 148 tr. zák. není ani normou s tzv. blanketní (odkazovací) dispozicí, v důsledku čehož by každá změna právních předpisů upravujících daňovou, celní a obdobnou problematiku měla vliv na ustanovení trestního zákona (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , a ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. ), a porušení povinností ve smyslu § 148 tr. zák. je nadále trestné“.

K otázce aplikace ustanovení § 65 odst. 1 tr. zák., tj. k zániku trestnosti jednání v důsledku pominutí nebezpečnosti trestného činu pro společnost, s ohledem na změnu situace v důsledku vstupu ČR do EU dnem 1. 5. 2004, pak Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , uvedl, že „důvodem zániku trestnosti jsou okolnosti, které nastávají po spáchání trestného činu, pro něž stíhání dříve spáchaného trestného činu ztrácí své opodstatnění, neboť v důsledku uvedených okolností čin, který v době spáchání vykazoval stupeň společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrný (srov. znění § 3 odst. 2 tr. zák.) a u mladistvých pachatelů a pachatelů trestných činů podle § 294 tr. zák. vyšší než malý, již tento zákonem vyžadovaný stupeň postrádá. Změnou situace se rozumí zejména podstatná změna sociálně politických poměrů, podmínek a jiných okolností ovlivňujících hodnocení významu chráněných společenských zájmů, které byly činem pachatele porušeny nebo ohroženy. Ustanovení § 65 odst. 1 tr. zák. lze přitom použít pouze ve vztahu k tzv. konkrétní společenské nebezpečnosti činu pro společnost, jejíž stupeň se určuje podle hledisek stanovených v § 3 odst. 4 tr. zák., nikoliv ve vztahu k tzv. typové nebezpečnosti, která je vyjádřena ve formálních znacích trestného činu. Došlo-li však ke změně právních předpisů, v důsledku kterých čin nadále nevykazuje formální znaky trestného činu, nelze aplikovat ustanovení § 65 odst. 1 tr. zák. o zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost, ale ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. o časové působnosti trestního zákona (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 41/1998).

Vstupem do EU se ČR stala součástí celní unie Evropských společenství a v oblasti cla jsou na jejím území přímo aplikovatelné právní předpisy Evropských společenství. Právní úprava obsažená ve vnitrostátním právním řádu ČR byla s účinností od 1. 5. 2004 výrazně redukována, přičemž celní zákon () sice zůstal v platnosti, ale upravuje pouze některé právní vztahy v oblasti celnictví, pokud nejsou upraveny bezprostředně závaznými předpisy Evropských společenství, a byl v uvedeném období rovněž novelizován (zásadnější význam měla především novela provedená ). V obecné rovině lze poznamenat, že pokud jde o obchod uvnitř území Společenství mezi členskými státy, tento nepodléhá celnímu dohledu, nefigurují v něm funkčně celní orgány, mezi členskými státy nejsou celní hranice. Celní kodex Společenství, který je bezprostředně aplikovatelný na území ČR, obsahuje veškerá základní ustanovení upravující celní problematiku a celní řízení v EU; jeho ustanovení se však nevztahují ani na daně, ani na správní řízení; z tohoto důvodu neřeší porušení celních předpisů, neboť tato spadají pod národní kompetenci jednotlivých členských států EU“.

Z citovaného rozhodnutí vycházel Nejvyšší soud i v již zmíněné obdobné věci (usnesení ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. ), kde k aplikaci § 65 odst. 1 tr. zák. uvedl, že vstupem ČR do EU došlo k změnám jak v oblasti cel, tak v celé řadě dalších oblastí života společnosti. Tyto změny ale včetně legislativních změn v oblasti cel (resp. DPH), nemůžou natolik ovlivnit stupeň společenské nebezpečnosti trestného jednání spáchaného před vstupem ČR do EU, při jeho celkovém hodnocení podle § 3 odst. 4 tr. zák., aby zanikla jeho trestnost podle § 65 odst. 1 tr. zák. Ani po 1. 5. 2004 se v žádném případě nesnížil zájem státu na řádném placení daní (cla a dalších povinných plateb), porušení této zákonné povinnosti je nadále trestné a proto i stíhání pachatelů této trestné činnosti, které se dopustili před vstupem ČR do EU, nebo po něm, má nadále své opodstatnění.

Uvedené závěry Nejvyššího soudu na aplikaci § 16 odst. 1 a § 65 odst. 1 tr. zák. se plně vztahují i na trestnou činnost J. M. a proto jeho dovolací námitky v tomto směru považuje Nejvyšší soud za zjevně neopodstatněné. Dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci tak nespočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Proto bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když bylo přihlédnuto i k tomu, že námitkou obviněného ohledně aplikace § 16 odst. 1 tr. zák. se řádně a vyčerpávajícím způsobem zbýval již soud odvolací.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš