Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 151/2021-26
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 79.850 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
a) částku 24.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24.900 Kč od 9.3.2021 do zaplacení a
b) částku 10.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.950 Kč od 9.3.2021 do zaplacení.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku a) 24.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.108,33 Kč, úrok ve výši 4.020,59 Kč, úrok z prodlení z částky 30.000 Kč od 16.1.2021 do 8.3.2021 ve výši 10 %, úrok z prodlení z částky 30.000 Kč od 9.3.2021 do zaplacení ve výši 1,75 % úrok z prodlení z částky 5.100 Kč od 9.3.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 19,07 % ročně z částky 30000 KČ od 16.1.2021 do zaplacení, b) částku 20.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.333,67 Kč, úrok ve výši 4.424,65 Kč, úrok z prodlení z částky 24.072,28 Kč od 16.1.2021 do 8.3.2021 ve výši 10 %, úrok z prodlení z částky 24.072,28 Kč od 9.3.2021 do zaplacení ve výši 1,75 % úrok z prodlení z částky 13.122,28 Kč od 9.3.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 18,96 % ročně z částky 24.072,28 Kč 16.1.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a) částku 24.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24.900 Kč od 9.3.2021 do zaplacení a b) částku 10.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.950 Kč od 9.3.2021 do zaplacení. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku a) 24.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.108,33 Kč, úrok ve výši 4.020,59 Kč, úrok z prodlení z částky 30.000 Kč od 16.1.2021 do 8.3.2021 ve výši 10 %, úrok z prodlení z částky 30.000 Kč od 9.3.2021 do zaplacení ve výši 1,75 % úrok z prodlení z částky 5.100 Kč od 9.3.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 19,07 % ročně z částky 30000 KČ od 16.1.2021 do zaplacení, b) částku 20.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.333,67 Kč, úrok ve výši 4.424,65 Kč, úrok z prodlení z částky 24.072,28 Kč od 16.1.2021 do 8.3.2021 ve výši 10 %, úrok z prodlení z částky 24.072,28 Kč od 9.3.2021 do zaplacení ve výši 1,75 % úrok z prodlení z částky 13.122,28 Kč od 9.3.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 18,96 % ročně z částky 24.072,28 Kč 16.1.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených dne 8.12.2018 a 14.3.2019 mezi právnická osoba, právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“) a žalovaným. Tvrdí, že věřitel poskytl žalovanému na úvěru ze dne 8.12.2018 částku 25.000 Kč a ze dne 14.3.2019 částku 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal částky spolu s úrokem ve výši ve výši 18,96 % (u druhé ze smluv 19,07 %) ročně, odměnou za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek vrátit v 60 týdenních splátkách po 750 Kč a 900 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný uhradil pouze 14.050 Kč a 5.100 Kč a domáhá se částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. K úvěruschopnosti tvrdí, že věřitel vycházel z informací a dokladů žalovaného o jeho příjmech a výdajích.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že dne 8.12.2018 uzavřel věřitel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v částce 25.000 Kč. Žalovaný stvrdil převzetí částky a zavázal se zápůjčku s úrokem ve výši 18,96 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.000 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. V kartě zákazníka ze dne 8.12.2018 žalovaný uvedl, že je starobní důchodce s důchodem ve výši 9.399 Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnost, bydlí s partnerkou, na bydlení vynakládá 500 Kč, má ostatní výdaje ve výši 3.700 Kč. Nemá sjednánu zápůjčku ani úvěr. Vyplnil předložení faktur na náklady služeb spojených s bydlením a složenky. Prohlásil, že u něho nejsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení a nejsou proti němu vedeny exekuce.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že dne 14.3.2019 uzavřel věřitel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v částce 30.000 Kč. Žalovaný stvrdil převzetí částky a zavázal se zápůjčku s úrokem ve výši 19,07 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 6.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.000 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč. V kartě zákazníka ze dne 14.3.2019 žalovaný uvedl, že je starobní důchodce s důchodem ve výši 11.158 Kč měsíčně, pobírá státní podporu ve výši 7.469 Kč, nemá vyživovací povinnost, bydlí s partnerkou v nájmu, na bydlení vynakládá 1.000 Kč, má ostatní výdaje ve výši 4.200 Kč, splácí úvěr u věřitele částkou 2.800 Kč měsíčně. Nemá sjednánu jinou zápůjčku ani úvěr. Vyplnil předložení faktur na náklady služeb spojených s bydlením, doklad o výměře důchodu a složenky. Prohlásil, že u něho nejsou podmínky pro zahájení insolvenčního řízení a nejsou proti němu vedeny exekuce.
6. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou ze dne 15.1.2021. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a byl také vyzván k úhradě žalované částky do 10 dnů zásilkou podanou dne 22.2.2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení a z podacího lístku)
7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
14. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 příjmení příjmení a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správnídu soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.
15. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.
16. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.
17. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“
18. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnil, neboť při nízkých příjmech žalovaného nezjišťoval příjmy partnerky, která s ním bydlela, nezjišťoval jejich celkové výdaje na bydlení (chybí jakékoli zjištění o výši nájemného), nezjišťoval, zda a jak splácí své jiné závazky než závazky z úvěrů a zápůjček. (ostatně věřitel nevyužil ani existenci Centrálního registru exekucí, ze kterého mohl zjistit, že ve skutečnosti proti žalovanému exekuce vedeny jsou, jak soud zjistil ze spisů 15 EXE 775/2015, 15 EXE 553/2015, 44 EXE 1157/2016 a 44 EXE 1483/2015)
19. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZosÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněn úvěr poskytnout.
20. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ. Zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.
21. Přesto věřitel smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřel s vědomím sjednání v součtu vysokého úroku a poplatku. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.
22. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C -106/89, EU:C: 1990, právnická osoba C -240–244/98, EU:C: 2000, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C 243/08, EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577 EHS, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, jméno jméno, C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, příjmení jméno, C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, příjmení, C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“
23. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
25. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
26. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
29. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co její právní předchůdkyně plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 24.900 Kč u smlouvy ze dne 14.3.2019 a v částce 10.950 Kč u smlouvy ze dne 8.12.2018. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.
30. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu, tj. uplynutím 10 dne od doručení oznámení o postoupení obsahujícího i výzvu k zaplacení (dřívější výzva nebyla prokázána). Doručení výzvy bylo posuzováno s přihlédnutím k ustanovení §§ 573, 605 a 607 o.z.
31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. – převážně úspěšný je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.
32. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.