Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 137/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci byl obviněný uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., spáchaných ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 219 odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 roků, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Těchto trestných činů se dopustil tím, že (stručně uvedeno) společně s odděleně stíhaným T. M., případně s další dosud neustanovenou osobou, na základě jejich předchozí vzájemné dohody, že pod pohrůžkou užití k tomu účelu opatřených nezjištěných střelných zbraní donutí majitelku domu k vydání finanční hotovosti z trezoru, dne 21. 7. 2005 kolem 02:00 hod., vnikli po rozbití skleněné výplně okna krumpáčem do rodinného domu majitelky A. Z. v M., a poté co byli vyrušeni přítelem majitelky domu R. M., který vůči nim na obranu použil svoji plynovou pistoli zn. Kurie a revolver zn. Kora, na jmenovaného v úmyslu ho usmrtit, obviněný a T. M. opakovaně vystřelili ze střelné zbraně typu samopal ráže 7,62 mm a nezjištěné zbraně ráže 6 mm, zasáhli jej do břicha, podbříšku a pravého stehna a způsobili mu v rozsudku konkrétně neuvedená zranění, v důsledku kterých na následky vykrvácení na místě zemřel, následně z místa činu uprchli.

Vrchní soud jako soud odvolací takto rozhodl poté, co v celém rozsahu zrušil z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d) a f) tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že pokud nebylo s náležitou jistotou zjištěno, kdo z pachatelů na místě činu použil zbraň typu samopal a kdo nezjištěnou zbraň ráže 6 mm, nelze jeho jednání kvalifikovat jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., když pachatel s nezjištěnou zbraní ráže 6 mm nenaplnil subjektivní stránku tohoto trestného činu. Jeho jednání, že proto může být pouze trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák., když spočívalo v jediném obranném výstřelu z nezjištěné zbraně ráže 6 mm a nesměřovalo bezprostředně k úmyslnému usmrcení R. M. Jedná se proto u něj pouze o nedbalostní zavinění smrti poškozeného za současného užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek vrchního soudu zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. ř. jej sám rozsudkem uznal vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák. a uložil mu přiměřený úhrnný trest.

Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání k věci nevyjádřila.

S námitkami obviněného M. F. se ale Nejvyšší soud neztotožnil. Především on sám se staví do pozice střelce jediného obranného výstřelu z nezjištěné pistole, ač v průběhu celého trestního stíhání k průběhu jednání na místě činu vůbec nic neuvedl a buď odmítl vypovídat nebo zcela trestné jednání popíral. Je výhradně jeho věcí a právem obviněného, zvolit i takovýto přístup k celé věci, nicméně jeho současné tvrzení v dovolání nemá oporu v žádném z provedených důkazů, tj. ani v jeho výpovědi. Pokud obviněný M. F. zvolil uvedený způsob obhajoby a zbavil se tak polehčujících okolností upřímné lítosti a napomáhání orgánům činným v trestním řízení při objasňování trestné činnosti jeho a dalšího spolupachatele v domnění, že se tak zcela vyhne trestní odpovědnosti, nutno říct, že se zásadně zmýlil. Soudem provedené důkazy jej totiž spolehlivě usvědčují a mezi těmito důkazy, skutkovými závěry soudů a jejich právním posouzením odvolacím soudem, neshledal Nejvyšší soud žádný rozpor. To platí i pro případ, že by to byl právě M. F., kdo střílel z nezjištěné zbraně ráže 6 mm a nikoli ze zbraně typu samopal.

V řízení o dovolání je Nejvyšší soud vázán skutkovými zjištěními soudů v původním řízení a posuzuje je pouze z hlediska správnosti v dovolání namítaného právního posouzení skutku nebo tzv. jiného hmotně právního posouzení. Z tohoto pohledu je proto podstatné zjištění soudu, že jak M. F., tak i další pachatel opakovaně vystřelili ze střelných zbraní uvedených v napadeném rozsudku, a to v úmyslu poškozeného usmrtit. Namítá-li obviněný M. F., že pachatel s nezjištěnou zbraní ráže 6 mm nenaplnil subjektivní stránku trestného činu vraždy podle § 219 tr. zák., tj. v podstatě, že on ze samopalu nestřílel, vypořádal se s touto námitkou již odvolací soud. S ohledem na místo nálezu střely z této nezjištěné zbraně dospěl k závěru, že osoba z jejíž zbraně střela pochází, se nutně musela pohybovat ve směru od vchodu v přízemí do prvního poschodí domu, a to stejně jako další pachatel, který ke střelbě použil zbraň hromadně účinnou. Proto i M. F. musel střílet do míst, kde se v té době nacházel poškozený. Pokud tedy odvolací soud za situace, kdy M. F. i další pachatel postupovali směrem k poškozenému a na místo, kde se poškozený nacházel, současně zahájili střelbu, dospěl vrchní soud k správnému závěru, že oba jednali společně jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., že se nejedná o exces jednoho z pachatelů. Pokud pak na základě místa nálezu nábojnic, vstřelů nebo zástřelů a z toho vyplývajícího pohybu M. F. a dalšího spolupachatele směrem k poškozenému, dospěl vrchní soud k závěru o jejich cíleném záměru poškozeného zlikvidovat, tj. společném přímém úmyslu jej usmrtit, Nejvyšší soud považuje tento závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy podle § 219 tr. zák. u M. F. za zcela správný. Oba pachatelé, kteří si již předem opatřili k provedení činu střelné zbraně a měli je v době spáchání u sebe právě proto, aby je mohli v případě potřeby použít, o čemž svědčí jejich okamžité a rozhodné jednání na místě činu, tak realizovali společný úmysl a společný cíl usmrtit poškozeného. K naplnění pojmu spolupachatelství stačí i jen částečné přispění jednoho ze spolupachatelů k trestné činnosti a podstatné je, že je jejich jednání vedeno stejným úmyslem, jako v případě M. F. a dalšího pachatele. Oba jednali s cílem poškozeného usmrtit, oba jednali s vědomím jaké zbraně k tomu používají a oba tak společně jako spolupachatelé odpovídají i za způsobený následek, a to bez ohledu na to, kterou konkrétní střelou a z které zbraně k usmrcení poškozeného došlo.

Nejvyšší soud proto nepřisvědčil námitce M. F., že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. a rozsudek vrchního soudu tak nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání proto bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., když jeho zjevná neopodstatněnost vyplývá ze skutečnosti, že naplnění subjektivní stránky spolehlivě vyplývá ze soudem zjištěných skutkových okolností a odvolací soud se již s obdobnou námitkou podrobně zabýval na základě odvolání M. F., přičemž v odůvodnění rozsudku se s ní podrobně a přesvědčivě vypořádal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš