Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 650/2007

U S N E S E N Í

I.   Dovolání žalobce se odmítá.

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 21. června 2005, č.j.

-103, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce není povinen zaplatit žalované částku 12.416,70 Kč s příslušenstvím, a aby současně bylo zrušeno rozhodnutí předsedy Č. t. ú. ze dne 14. března 2001. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. prosince 2005, č.j. -127, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení (dále jen \" \") potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Poukázal na skutečnost, že v dané věci, v níž se žalobce domáhá nového projednání návrhu právního předchůdce žalovaného týkajícího se úhrady částky 12.416,70 Kč s příslušenstvím z titulu vyúčtovaných a dosud neuhrazených cen

za poskytnuté telekomunikační služby, jde o řízení podle části páté , jehož předmětem je věc, která vyplývá z obchodního vztahu, a o níž již bylo rozhodnuto příslušným správním orgánem podle zvláštního zákona (konkrétně podle tehdy platného , o telekomunikacích). Proto soud prvního stupně ve věci správně aplikoval ustanovení až l  Konstatoval, že soud prvního stupně se věcí pečlivě zabýval. Důvody, pro které neshledal účastnickou smlouvu

o poskytování telekomunikačních služeb jako jsoucí v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud hodnotil jako správné a odpovídající charakteru uzavřené smlouvy, která poskytovala žalobci určitá zvýhodnění. Skutečnost, že žalobce následně po uzavření účastnické smlouvy nebyl schopen plnit své závazky vůči žalovanému, nemůže podle soudu nic změnit na platnosti této smlouvy a na důsledcích z toho plynoucích. Bylo zcela na vůli žalobce, zda smlouvu s poskytovatelem telekomunikačních služeb

za podmínek, které mu nabízel, uzavře. Navíc ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku ve vztazích upravených tímto zákonem neplatí ustanovení o možnosti odstoupit od smlouvy, která by byla uzavřena v tísni

a za nápadně nevýhodných podmínek. Za neoprávněnou odvolací soud měl též výtku týkající se žalovaným účtovaných služeb. Z důkazního řízení vyplynulo, že žalobci byly účtovány jen služby, na které měl podle sjednaných Všeobecných podmínek nárok

a za ceny podle platného tarifního ceníku. Odvolací soud proto neshledal odvolání žalobce za důvodné.

Rozsudek Krajského soudu v Plzni byl doručen zástupci žalobce dne 13. ledna 2006, a téhož dne nabyl právní moci.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 7. března 2006 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení

ve spojení s § 237 odst. 3 téhož zákona. Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení

neboť má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá

na nesprávném právním posouzení věci, protože řeší právní otázku v rozporu

s hmotným právem. Dovolatel je přesvědčen, že smlouva, kterou uzavřel se žalovaným, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Poukazuje na to, že podle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku si mohou strany dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 téhož zákona (což se týká i vztahu vyplývajícího

ze sporem dotčené smlouvy), se řídí tímto zákonem. Podle prvního z uvedených ustanovení platí, že jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je tato dohoda neplatná. Toto ustanovení sice v době uzavření dotčené smlouvy nebylo dosud obsaženo v obchodním zákoníku, avšak podle dovolatele to neznamená, že by na právní vztah založený smlouvou mezi účastníky nebylo možno aplikovat ustanovení , resp.

§ 265 obchodního zákoníku. Právní závěry soudů obou stupňů znamenají, že smlouva uzavřená v soukromoprávních vztazích nemůže být neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť je projevem smluvní volnosti, přičemž závazky je třeba plnit. Tento závěr není správný a je v rozporu s hmotným právem. Sporem dotčená smlouva je natolik jednostranně nevýhodná, že je neplatná podle . Dovolatel zdůrazňuje rozdíl v právním postavení žalovaného a žalobce. Jestliže smlouva není výsledkem vyjednávání rovnocenných smluvních partnerů, pak je třeba pečlivě zvažovat, zda jsou smluvní podmínky (obsažené v této smlouvě) v souladu

se zásadami obecné spravedlnosti.

Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil (a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení).

Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením Je charakterizováno obsahovými

i formálními znaky požadovanými ustanovením Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání s negativním závěrem.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237

odst. 1 písm. b/ ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

V označené věci není dovolání přípustné podle ustanovení a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy tomu tak je, se příkladmo uvádí v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska námitek obsažených v dovolání.

Uplatněný dovolací důvod podle ustanovení , je třeba vztáhnout na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jde především o zjištění omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav.

Při úvaze, zda je opodstatněné považovat napadený rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí ve věci samé mající po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení a odst. 3 , dovolací soud konstatuje, že dovolání v označené věci, jímž je (jak bylo vyloženo) vázán, nepřináší argumenty, které by závěry tohoto rozhodnutí zásadně zpochybňovaly. Skutečností je, že odvolací soud se otázkou platnosti předmětné smlouvy ve svém rozhodnutí s přihlédnutím

ke konkrétnímu skutkovému základu věci (mimo jiné fakticky neshledal případnou nevyváženost práv a povinností jejích účastníků), přiléhavě zabýval. Jestliže pak dovodil, že předmětná smlouva není z důvodů uplatňovaných dovolatelem neplatná, jde o závěr odůvodněný.

Je proto třeba uzavřít, že napadené rozhodnutí není důvodu považovat

za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak to má na mysli ustanovení

s přihlédnutím k odst. 3 téhož ustanovení.

Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání jako nepřípustné odmítl ( ve spojení s téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2007

JUDr. Pavel  Pavlík, v. r.

předseda senátu