Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 154/2007

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2006, sp. zn. , byl obviněný K. B. uznán vinným, že

„v době od 1. 4. 2003 do 3. 11. 2005, kdy převzal usnesení o zahájení trestního stíhání, řádně, tedy v plné výši, nepřispíval na výživu své nezletilé dcery S. B., ač mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. , s nabytím právní moci dne 5. 8. 2002, mu bylo stanoveno přispívat na dceru S. počínaje dnem 1. 6. 2002 částkou 15.000,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky L. B., přičemž v daném období platil měsíčně pouze částky 2.000,- Kč, takže dlužná částka na výživném za uvedené období činí celkem 403.000,- Kč“.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu zároveň uložil, aby ve zkušební době uhradil dlužné výživné.

Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2006 tak, že je usnesením sp. zn. jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce JUDr. M. V. dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod obsažený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nesprávnost právního posouzení skutku obviněný spatřoval v tom, že se soud dostatečně nevypořádal s jeho obhajobou a s důkazy, jež navrhoval provést za účelem objektivního zjištění výše jeho příjmů za předmětné období a prověření stávající finanční situace. Tvrdil, že ač si je plně vědom své povinnosti finančně přispívat své nezletilé dceři na náklady spojené s výživou, výše finančního příspěvku, která mu byla soudem stanovena, je s ohledem na jeho momentální finanční poměry neúnosná a neúměrně vysoká. Poukázal na to, že si v mezidobí založil novou rodinu, jejímž příjmem byly po několik měsíců jen dávky jeho nemocenského pojištění a rodičovský příspěvek jeho nynější manželky. Odmítl postup soudu, opřel-li svůj závěr o výši výživného o výpověď poškozené, již svým rozhodnutím neopodstatněně zvýhodnil, neboť (obviněný) jí v rámci majetkového vypořádání pro dobu po rozvodu přenechal osobní automobil a rodinný dům s bazénem (byť částečně nedokončený – podkroví).

V závěru svého podání obviněný s ohledem na uvedené argumenty navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V doplňku dovolání ze dne 3. 1. 2007 (podaném stále ještě v dovolací lhůtě) obviněný poznamenal, že smlouva mezi společností Ch. T. (kde byl jediným společníkem) a společností G. P. (pro kterou prováděl ostrahu objektu) byla ukončena ke dni 31. 1. 2004. Do té doby byly hrubým příjmem společnosti Ch. T. soudem uváděné částky 119.700,- Kč až 126.000,- Kč, z čehož ovšem bylo nutné hradit zákonné odvody a mzdy pro zaměstnance či brigádníky. Za vadné pokládal, že soud nevycházel z čistého zisku, ale z obratu uvedené společnosti. V dalších námitkách obviněný poukázal na to, že dne 1. 2. 2004 uzavřel smlouvu o ostraze téhož objektu s jinou firmou, kdy však fakturoval měsíčně 55.000,- Kč a od 1. 5. 2005 došlo ke snížení platby na částku 38.000,- Kč. Činnost řidiče u společnosti G. P., za kterou mu náležela mzda 6.000,- Kč, ukončil v roce 2001. Kromě snížených příjmů společnosti Ch. T. byla jeho nemožnost platit výživné v částce 15.000,- Kč ovlivněna také tím, že se dne 1. 3. 2003 znovu oženil a vznikla mu vyživovací povinnost k manželce a v květnu 2005 k další dceři. Soud podle něj nezohlednil také skutečnost, že si musel půjčit od svých rodičů částku 200.000,- Kč, aby mohl platit částku 15.000,- Kč měsíčně.

Předseda senátu soudu prvního stupně doručil opis dovolání obviněného včetně jeho doplnění ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně s upozorněním na možnost písemného vyjádření k dovolání a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření ze dne 19. 2. 2007 shrnul, že velká část obviněným uplatněných námitek deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá; obviněný touto argumentací brojil toliko proti kvalitě dokazování ve vztahu k jeho finanční situaci, přičemž navíc v některých případech není ani jasná souvislost těchto námitek s obdobím, ve kterém byla podle tzv. skutkové věty trestná činnost páchána. Částečně relevantní, byť ne zcela precizně formulované námitky obviněný uplatnil podle názoru státního zástupce až v doplňku svého dovolání. Zde mimo jiné poukázal na skutečnost, že měsíční příjmy 119.700,- Kč až 126.000,- Kč nebyly příjmy jeho, ale společnosti Ch. T., a uvedl, že z těchto částek musel provádět platby týkající se zajištění chodu společnosti (platy zaměstnanců apod.). Státní zástupce konstatoval, že námitky, ve kterých obviněný uvedl vlastní skutková tvrzení o postupném snižování příjmů uvedené společnosti, jsou skutkového charakteru a vybočují z rámce citovaného dovolacího důvodu. Nicméně podotkl, že odvolací soud, pokud uváděl některé konkrétní údaje o příjmech společnosti, odkazoval na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. , a údaje o obratu společnosti se týkaly let 2001 až 2003. Za této situace podle jeho názoru vznikají určité pochybnosti o tom, zda údaje, ze kterých soud vycházel, byly aktuální pro celé období, kterým bylo ve výroku o vině časově vymezeno páchání skutku.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. , podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a aby uvedenému soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje rovněž obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 265f tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.

Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku včetně jeho následného doplňku formuloval a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých argumentů brojil výlučně proti způsobu a rozsahu vedení dokazování, hodnocení důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů – a to zejména pokud jde o výši jeho příjmů v rozhodném období. Do této kategorie námitek patří ta jeho tvrzení, označil-li za neúměrně vysokou výši finančního plnění, jež mu soud uložil přispívat na výživu své nezletilé dcery S. a namítl-li, že se soud nevypořádal s jeho obhajobou, v jejímž rámci požadoval objektivní zjištění svých předchozích a stávajících finančních poměrů s tím, že nelze důsledně vycházet toliko z výpovědi poškozené. Stejnou podstatu měla i ta tvrzení obviněného, domáhal-li se zohlednění toho, že část příjmů, jež soudy vzaly za prokázané, nebyly příjmy jeho, ale společnosti Ch. T., jejímž byl jediným společníkem a z nichž musel uhradit další zákonné platby pro zaměstnance, že soud nevycházel z čistého zisku uvedené společnosti, ale z jejího obratu, že počínaje dnem 1. 2. 2004 uzavřel novou smlouvu o ostraze objektu, v jejímž rámci již fakturoval částky o mnoho nižší, a že jeho činnost řidiče pro společnost G. P. byla ukončena již v roce 2001.

Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků dovozoval nesprávné právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. , ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Skutkové závěry stran povinnosti obviněného hradit výživné ve výši, jež je uvedena ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, soudy náležitě odůvodnily a jejich úvahy v tomto směru lze akceptovat.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. a , v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a