Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 267/2021-17
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 19.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.929,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19.000 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.252 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.929,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19.000 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.252 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným došlo dne 24. 2. 2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 17.333 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.577 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 4.940 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve 8.816 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 623 Kč, poslední splátka byla stanovena na 20. 4. 2008. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 1.000 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 24. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce požaduje po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 19.000 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 20.000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 1.000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.929,03 Kč (tj. ve výši 8,5 % ročně z částky 19.000 Kč od 21. 4. 2018 do 24. 6. 2019), a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19.000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala o úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
Soud učinil následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako„ Smlouva o zápůjčce – příjmení v hotovosti“ číslo že dne 24. 2. 2017 žalovaný a právnická osoba, IČO, podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 17.333 Kč, celkem tedy částku 37.333 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. První splátku se zavázal zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzal v hotovosti celou částku zápůjčky.
5. Ze zákaznické karty, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně dne 24. 2. 2017 uvedl k druhu bydlení, že je spolubydlící, je rozvedený, počet vyživovaných osob 2, majitel auta ne, u údajů o zaměstnání uvedl invalidní důchod, pravidelný měsíční průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce 8.650 Kč, další čisté příjmy domácnosti 15.700 Kč, celkem 24.350 Kč, počet zdrojů příjmů 1, odhadované měsíční výdaje 8.000 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že žalobkyně jako postupník a právnická osoba, IČO, jako postupitel uzavřeli dne 24. 6. 2019 písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze číslo smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, že žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy číslo ve výši 45.226,05 Kč bez příslušenství a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek.
8. Z podacího lístku, že dne 17. 7. 2019 žalobkyně předala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému, podací číslo anonymizováno.
9. Z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek z pohledávky číslo v celkové výši ke dni sepisu výzvy ve výši 47.789,99 Kč.
10. Z podacího lístku, že dne 13. 3. 2020 právní zástupce žalobkyně předal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.
Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
11. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaný dne 24. 2. 2017 uzavřeli dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17.333 Kč, celkem částku 37.333 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti částku zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností ke dni 24. 6. 2019 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 24. 6. 2019, předaným k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván výzvou právního zástupce ze dne 12. 3. 2020, předanou k poštovní přepravě dne 13. 3. 2020. Žalovaný uhradil částku 1.000 Kč.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
18. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě. Žalovaný uváděl, že jeho příjmem je invalidní důchod ve výši 8.650 Kč a další čistý příjmy domácnosti 15.700 Kč O jaké další příjmy se mělo jednat, zaznamenáno nebylo. V kartě bylo přitom zaznamenáno, že zdroj příjmů žadatele je jeden. Při takto rozporných údajích, zvláště za situace, kdy žalovaný uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti a jeho výdaje byly odhadnuty částkou 8.000 Kč měsíčně, měla právní předchůdkyně žalobkyně zvláště pečlivě prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Zda tak učinila, v řízení prokázáno nebylo, když žalobkyně k tomu neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 24. 2. 2017 poskytla částku 20.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil částku 1.000 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 19.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto usnesení uvedeno. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako obecnou třídenní, když v řízení nebyly shledány ani tvrzeny důvody pro povolení delší splatnost či plnění ve splátkách.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady ve výši 2.252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužném období a dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč Částku 2.252 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.