Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
26417181D50D454FC1257A4E006525BC.html
HTML · 13.2 KB
No categories available
33 Odo 1780/2006
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 8. dubna 2005, č. j. 15 C 56/2003 -180, ve výrocích, kterými Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 60.674,10 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 18. 8. 2002 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) a uložil žalované zaplatit soudní poplatek (výrok IV.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). Napadené rozhodnutí má podle ní ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší rozhodující právní otázku v rozporu s hmotným právem. Zpochybněním obsahu zprávy ČSOB, závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a skutkového závěru o okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil, jakož i tvrzením, že byla sice majitelkou peněžního účtu u ČSOB, avšak disponovala s ním výlučně její dcera E. E., dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bez bližšího odůvodnění napadá závěr odvolacího soudu o desetileté promlčecí době, neboť nezískala bezdůvodné obohacení úmyslně. Z těchto důvodů by měl být rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným. Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Jak Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) nebo § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , přihlédnuto.
Dovolací výhrady žalované nezpochybňují právní posouzení věci, ale skutkové závěry, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolatelka tedy ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , který míří na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci; ten ovšem, jak bylo shora vyloženo, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. založit nemůže.
Rozhodnutí odvolacího soudu neodporuje ani hmotnému právu a přípustnost dovolání z tohoto důvodu nemůže být rovněž založena. Založil-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) své rozhodnutí na skutkovém závěru o způsobu, jakým žalovaná získala finanční prostředky žalobkyně a na její vědomosti o neexistenci důvodu takového plnění, pak jeho právní závěry o desetileté promlčecí době nároku na vydání bezdůvodného obohacení zcela korespondují s § 107 odst. 2 in fine obč. zák.
Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§ 167 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř. o. s. ř. Přípustnost podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Lze tedy uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
Vít Jakšič
¨
předseda senátu