Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1373/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Č. o. b. a. s.,  proti žalovaným  1) C., a. s., zastoupené  advokátem, 2) D. I. spol. s r. o., a 3) C. t. s. r. o.,  zastoupené advokátem, o zaplacení částky 2,000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2006, č.j. -150, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 30. září 2005, č.j. -117, zamítl ve vztahu k první a třetí žalovaným žalobu o zaplacení částky 2,000.000,- Kč (výrok I.), druhé žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 2,000.000,- Kč (výrok II.), žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení první a třetí žalovaným (výrok III.) a druhé žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni (výrok IV.).

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že mezi žalobkyní a společností C., spol. s  r. o.,  (dále jen „dlužník“) byla uzavřena dne 19. září 1995 smlouva o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“) podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku (dále jen                 „obch. zák.“), kterou byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 17,684.000,- Kč. Splnění závazku                 ze smlouvy o úvěru bylo zajištěno ručitelskými prohlášeními první, druhé a třetí žalovaných ze dne 19. září 1995 (dále jen „ručitelská prohlášení“).  Dlužník úvěr nesplácel a rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 7. května 1997 byl na jeho majetek  prohlášen konkurs. Žalobkyně přihlásila do konkursu pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 21,083.680,78 Kč   a byla částečně uspokojena do výše 1,894.579,- Kč. Usnesením ze dne 14. března 2001 byl            ke dni 20. března 2001 konkurs  na majetek dlužníka po splnění rozvrhového usnesení zrušen.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaným vznikl  na základě ručitelských prohlášení ručitelský závazek podle ustanovení § 303 obch. zák. a po prohlášení konkursu na majetek dlužníka vzniklo žalobkyni právo požadovat uspokojení své pohledávky po žalovaných jako ručitelích. Akceptoval však námitku promlčení uplatněnou první a třetí žalovanou s tím, že splátky úvěru, původně splatné v říjnu až prosinci 1997, se staly podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), splatnými dnem prohlášení konkursu, tj. 7. května 1997 (podle smlouvy o úvěru měla být poslední splátka úvěru uhrazena 28. prosince 1997. Promlčecí doba začala běžet dnem 8. května 1997 a s ohledem na přihlášku pohledávky do konkursu dne 6. června 1997 přestala podle obch. zák. běžet do doby pravomocného skončení konkursu, tj. do 19. dubna 2001. Čtyřletá promlčecí doba podle obch. zák. tak běžela od 8. května 1997 do 5. června 1997 a dále od 20. dubna 2001 do 21. března 2005 a žaloba byla podána po jejím uplynutí.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. května 2006,               č.j. -150, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve vztahu k první a třetí žalované a ve výroku o nákladech řízení mezi těmito účastníky potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a s právním závěrem, podle něhož je právo žalobkyně promlčeno. K právnímu posouzení věci uvedl, že po zrušení konkursu je podle a nutno splatnost jednotlivých splátek úvěru posuzovat podle původních smluvních ujednání, jako kdyby k prohlášení konkursu nedošlo. Pohledávky žalobkyně byly splatné již v roce 1997, z důvodu podání přihlášky do konkursu promlčecí doba nezačala běžet ( obch. zák.) a začala běžet až s účinky zrušení konkursu. Konkurs byl zrušen ke dni 20. března 2001 po splnění rozvrhového usnesení, promlčecí doba začala běžet dnem 21. března 2001 a uplynula dnem 20. března 2005. Závěr soudu prvního stupně o promlčení práva je proto správný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále též jen „“) a co do důvodu na ustanovení a b) , jejichž prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil námitku promlčení vznesenou první a třetí žalovanou a zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu  shledává v řešení právních otázek:

1) zda zjištění pohledávky v konkursu má při posuzování běhu promlčecí doby stejné důsledky jako pravomocné přiznání pohledávky v soudním řízení,

2) zda  soud může v usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení určit den ukončení konkursního řízení předcházející dni právní moci usnesení a

3) ke kterému dni dochází k obnovení běhu promlčecí doby při zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení.

Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolatelka napadá - jak je zřejmé z obsahu dovolání - rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v  rozporu s hmotným právem [ ].

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z  hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z  pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud totiž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož  na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006,  pod číslem 150). Z uvedeného plyne, že na dovolacích argumentech, s nimiž by byl pojen závěr o naplnění dovolacího důvodu dle ustanovení , závěr, že dovolání je přípustné podle ustanovení , založit nelze.

Rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ani co do řešení otázky (ne)důvodnosti žalovanými vznesené námitky promlčení.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. ,  formuloval a odůvodnil závěr, který se obdobně uplatní i v této věci, podle něhož  právním úkonem, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo            za uplatnění práva v již zahájeném řízení, jímž se ve smyslu ustanovení obch. zák. staví běh promlčecí doby, je podle dikce ustanovení i přihláška věřitelovy pohledávky v konkursu vedeném na majetek dlužníka. Uplatní-li věřitel nevykonatelnou pohledávku přihláškou podanou v konkursním řízení vedeném na majetek dlužníka a takto přihlášená a následně i v konkursu řádně zjištěná pohledávka není za trvání konkursu zcela uspokojena, pak běh promlčecí doby po dobu konkursního řízení je třeba posuzovat podle ustanovení obch. zák. ve vztahu k osobě dlužníka. Ve vztahu k osobám ručitelů                 pak platí ustanovení obch. zák., podle něhož se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

Právní posouzení věci odvolacím soudem o promlčení práva dovolatelky                             je  s  uvedeným judikatorním závěrem v souladu, byť odvolací soud určil počátek běhu promlčecí doby a její konec nesprávně, a to ve prospěch dovolatelky. Řešení otázky,                   zda v usnesení o zrušení konkursu    po splnění rozvrhového usnesení může soud určit den ukončení konkursního řízení předcházející dni právní moci usnesení, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť nemá vliv na závěr o (ne)důvodnosti námitky promlčení.

Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2007

JUDr. Petr  Gemmel

předseda senátu