Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 247/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 17 930 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 690 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 251,87 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 9 690 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 8 240 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 601,83 Kč a nadále běžícím ve výši 18,84% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení
a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11,67 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 310 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 182,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph. D.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 690 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 251,87 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 9 690 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 8 240 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 601,83 Kč a nadále běžícím ve výši 18,84% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11,67 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 310 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 182,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph. D.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 17 930 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 30. 7. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 240 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 9. 2020. Žalovaná svůj dluh uhradila pouze částečně. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 10 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 7 930 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 601,83 Kč a nadále běžícího ve výši 18,84% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 263,54 Kč a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na svůj dluh ničeho neuhradila.
1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
3. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 30. 7. 2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 8 000 Kč a poplatek za službu pojištění Credit Life ve výši 240 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 240 Kč v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 1. 2018, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, a Zařazení do pojistného programu ze dne 30. 7. 2019).
5. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 30. 7. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Její čistý měsíční příjem měl činit 20 650 Kč. Uvedla, že bydlí v nájmu s rodiči. Náklady na bydlení včetně inkasa měly činit 4 000 Kč a její osobní výdaje 4 500 Kč. K prokázání uvedených údajů měla předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky.
6. Z dokladu o výplatě mzdy žalované za květen a červen roku 2019, ze mzdového výměru a z pracovních smluv ze dne 9. 9. 2018 a ze dne 21. 6. 2019 má soud za prokázané, že byla žalovaná zaměstnaná u společnosti právnická osoba na dobu určitou do 31. 3. 2020 a že její čistá základní mzda měla za měsíc květen 2019 činit částku ve výši 21 700 Kč a za měsíc červen 2019 částku ve výši 19 600 Kč. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba soud zjistil, že žalovaná pracovala pro pracovní agenturu, která ji přidělila k dočasnému výkonu práce u společnosti právnická osoba s místem výkonu práce v obec s příjmem 150 Kč za hodinu práce. Týdenní pracovní doba činila 38,68 hodin a byla nepravidelně rozložena. S ohledem na ujednání o příplatcích má soud za prokázané, že práce u zaměstnavatele probíhá v nepřetržitém provozu včetně práce o víkendech a svátcích.
7. Z čestného prohlášení žalované ze dne 30. 7. 2019 pak vyplývá, že žalovaná měla před právní předchůdkyní žalobkyně čestně prohlásit, že žije v nájmu s rodiči od roku 2015, kdy těmto má přispívat měsíčně částku ve výši 4 000 Kč na náklady na provoz domácnosti, tj. nájemné, energie, odpady, topení, rozhlas a televize.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 19. 2. 2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 22. 2. 2021.
9. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.
23. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/ 2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
24. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovanou, výplatní pásky za měsíc květen a červen 2019, pracovní smlouvu včetně mzdového výměru a čestného prohlášení žalované o místu bydliště a nákladech na bydlení. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované. Soud má rovněž za prokázané, že příjem žalované byl řádně ověřen shodně jako výše výdajů na bydlení, a že z prvotního porovnání příjmů a výdajů žalované vyplynula základní schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet splátkou ve výši cca 1 300 Kč měsíčně splácet. Pro úplnost soud však poukazuje na to, že žalovaná uvedla jako výši svých životních nákladů na jídlo, drogerii, léky, telefon a dopravu ve výši 4 500 Kč měsíčně, což je částka, která budí nedůvěru již jen z okolnosti, že žalovaná dle prohlášení bydlela v obec a pracovala v obec v nepravidelně rozložených pracovních směnách včetně práce v noci, o víkendech a svátcích, tedy byla nucena vynakládat značné finance prostředky na dopravu do zaměstnání. I pokud by nevynakládala prostředky na cestu do práce, činila by částka určená na úhradu základních potřeb žalované, včetně telefonu a internetu 150 Kč denně, což je částka hraniční a budí tak obavu o své správnosti.
25. Právní předchůdkyně žalobkyně však zcela rezignovala na ověření úvěrové angažovanosti žalované a její platební historie ve veřejných i neveřejných databázích jako je insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. Žalobkyně pak nedoložila, že by k prověřování v takových databázích došlo. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud by tak učinila, zjistila by, jak vyplývá z úřední činnosti soudu, že na majetek žalované byla vedena celá řada exekučních řízení. S ohledem na to, že listiny předložená žalobkyní nejsou výplatní páskou, neboť z nich nelze mimo jiné zjistit jaké konkrétní srážky (a to včetně zákonných) byly ze mzdy žalované provedeny, nemohla právní předchůdkyně ani ověřit, zda ze mzdy nejsou prováděny exekuční splátky.
26. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 30. 7. 2019 číslo je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
27. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 30. 7. 2019 částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila celkem částku ve výši 310 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 9 690 Kč, včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 251,87 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaná musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni je povinna vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 9 690 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.).
28. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).
29. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 182,19 Kč. Tato částka představuje 8,09 % z jejich celkové výše, tj. z částky 2 252 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 930 Kč sestávající 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).