Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 352/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v N. (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. května 2003, č. j. -423, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 310.725,- Kč s 3% úrokem od 19. 2. 1994 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v H. K. jak soud odvolací rozsudkem ze dne 21. prosince 2004, č. j. -444, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech řízení státu.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byla dne 9. března 1993 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla (původně blíže nevymezená) rekonstrukce rodinného domu žalovaného. Žalovaný zmocnil k přesnému vymezení rozsahu prováděných prací Ing. T. plnou mocí, která se vztahovala na práce prováděné v souladu s projektovou dokumentací a stavebním povolením. Žalobce ovšem provedl i práce nad rámec projektové dokumentace (tzv. vícepráce), z nichž část bylo třeba provést, aby byly splněny normy uvedené ve stavebním povolení, část pak nebyla nezbytně nutná. K provedení všech těchto prací dal Ing. T. souhlas zápisem ve stavebním deníku. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně dovodil, že mezi účastníky byl sjednán předmět díla, a to rekonstrukce domu v té podobě, v jaké ji žalobce provedl. Souhlas s vícepracemi nutnými k dodržení podmínek stavebního povolení byl totiž Ing. T. oprávněn udělit na základě plné moci a překročení rozsahu zmocnění ohledně zbývajících víceprací bylo zhojeno tím, že žalovaný žalobci bez zbytečného odkladu neoznámil, že s překročením plné moci nesouhlasí. Ze závazného právního názoru odvolacího soudu vysloveného v předchozím průběhu řízení vyplývá, že cena díla byla ve smlouvě sjednána neurčitým způsobem a tedy neplatně. Proto musí žalovaný zaplatit žalobci cenu přiměřenou ve smyslu (dále jen „“). Ta byla stanovena na základě znaleckého posudku částkou 1,565.540,- Kč a jelikož žalovaný dosud zaplatil 1,204.613,- Kč, je žaloba důvodná. Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně ztotožnil a k námitce žalovaného, že písemně uzavřenou smlouvu o dílo nebylo možno měnit jinak než písemně, uvedl, že Ing. T. odsouhlasil provedení víceprací ve stavebním deníku, který podepsal, a písemná forma tedy byla dodržena.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost – na rozdíl od poučení, jehož se dostalo účastníkům v písemném vyhotovení rozsudku – dovozoval z . V něm především namítl, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť pominul jeho námitku proti postupu soudu prvního stupně, který přes rozpory ve dvou znaleckých posudcích podaných v průběhu řízení odmítl jím navrhované vypracování posudku revizního. Žalovaný dále zpochybnil závěr odvolacího soudu, že došlo k písemné změně smlouvy o dílo, když jednak z obsahu zápisu ve stavebním deníku podle jeho názoru vyplývá, že jde pouze o stanovisko objednatele, nikoli o odsouhlasení víceprací, jednak smlouva o dílo odkazovala, pokud jde o vedení stavebního deníku, na , z jehož znění (bod 12.) je zřejmé, že ke změně smlouvy dohodou ve stavebním deníku je třeba, aby zápis byl jako změna označen a aby byl podepsán oprávněnými osobami. Jestliže tedy nedošlo k dohodě, že předmětem smlouvy o dílo budou práce tak, jak je žalobce provedl, je právní posouzení věci nesprávné, neboť věc měla být posuzována podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalovaný navrhl, aby byly zrušeny rozsudky soudů obou stupňů a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „OSŘ“).

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné (pokud jde o výrok ve věci samé) podle , i když odvolací soud v napadeném rozsudku nesprávně poučil účastníky v tom smyslu, že je přípustné pouze za podmínek uvedených . Rozsudkem ze dne 22. června 1998, č. j. -197, totiž soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 2. října 2000, č. j. -216, tento rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, přičemž pro případ, že nebude prokázáno, že po provedení díla došlo mezi účastníky k dohodě o jeho ceně, vyslovil závazný právní názor, že ujednání o ceně ve smlouvě o dílo z 9. 3. 1993 není určením ceny odhadem podle , nýbrž ujednáním, které je absolutně neplatné pro neurčitost podle a . Vázán tímto názorem pak soud prvního stupně žalobě vyhověl s odkazem na . Jde tedy o situaci, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil, tedy o situaci, kdy je dovolání přípustné podle .

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) proto poté, co konstatoval, že dovolání má náležitosti uvedené v a že jsou splněny i podmínky a 4 , přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 . Žalovaný nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v , a b) a , a s výjimkou poukazu na neprovedení navrhovaného důkazu revizním znaleckým posudkem ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny. Nic takového pak neplyne ani z obsahu spisu. Proto se dovolací soud zabýval jen výslovně uplatněnými dovolacími důvody, jak je žalovaný obsahově vymezil, a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. Podle odst. 3 téhož ustanovení je písemný právní úkon platný, je-li podepsán jednající osobou.

Smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky dne 9. března 1993 má písemnou formu a bylo ji tedy možno platně měnit pouze písemně. Odvolací soud se vypořádal s námitkou žalovaného, že k písemné změně smlouvy o dílo nedošlo, tak, že podepsal-li Ing. T. odsouhlasení víceprací ve stavebním deníku, je písemná forma dodržena. Při této úvaze ovšem pominul skutečnost, že v řízení nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že písemný úkon směřující ke změně smlouvy o dílo učinil i žalobce. Přitom k uzavření písemné smlouvy je třeba, aby obě smluvní strany učinily shodný písemný projev vůle, který bude ve smyslu též podepsán. To ostatně výslovně předpokládá i článek X. smlouvy o dílo z 9. 3. 1993, podle kterého lze smlouvu měnit či doplňovat pouze písemnými dodatky podepsanými osobami uvedenými v článku I., tedy – na straně zhotovitele – žalobcem jako osobou „oprávněnou ve věcech smlouvy“. Jestliže tedy neexistuje shodný písemný projev vůle podepsaný oběma smluvními stranami, nedošlo k písemné změně původní smlouvy o dílo ohledně jejího předmětu a rozhodnutí odvolacího soudu, které je na tomto závěru založeno, spočívá na vadném výkladu a 3 , t. j. na nesprávném právním posouzení věci.

Z uvedeného plyne, že je naplněn dovolací důvod uvedený v . Proto Nejvyšší soud ČR – aniž se musel zabývat poukazem žalovaného na procesní vadu, jejíž případná existence je za této situace bez významu – napadený rozsudek zrušil ( část věty za středníkem ), a to jak v přezkoumávaném meritorním výroku, tak i ve výrocích o nákladech řízení, proti nimž sice není dovolání přípustné (viz usnesení dovolacího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003), ale které jsou na meritorním výroku ve smyslu závislé (tyto výroky ovšem byly zrušeny bez věcného přezkumu jejich správnosti – srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 1998, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 27/1999). Jelikož důvody zrušení rozsudku odvolacího soudu platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, byl zrušen i tento rozsudek a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

V jeho průběhu budou soud prvního stupně, případně i soud odvolací vázány právním názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku ( věta prvá ve spojení s ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. února 2007

Vít Jakšič

předseda senátu