Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1804/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci zrušení obchodní společnosti W. Y. I. T. C. L. společnost s ručením omezeným, za účasti 1. navrhovatelky České republiky – Městského státního zastupitelství v Praze, a 2. likvidátora JUDr. Z. A., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání likvidátora, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2003, č. j. – 22, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 30. října 2002, č. j. - 8, kterým Městský soud v Praze rozhodl o zrušení obchodní společnosti W. Y. I. T. C. L. společnost s ručením omezeným (dále jen „společnost“) s likvidací (I. výrok), jmenoval likvidátorem JUDr. Z. A. (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. a IV. výrok).

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že odvolání likvidátora proti usnesení soudu prvního stupně (odůvodněné tím, že je v současné době vytížen na hranici svých kapacitních a zdravotních možností, které stačí k tomu, aby dokončil dříve mu svěřené funkce správců konkursních podstat a poté se nechal vyškrtnout ze seznamu správců vedeného Městským soudem v Praze), není důvodné. Odvolací soud poukázal na ustanovení § 71 odst. 7 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), dle kterého nelze-li jmenovat likvidátora podle odstavců 1 až 4, jmenuje likvidátora soud z osob zapsaných v seznamu správců konkursní podstaty. Konstatoval, že odvolatel je dosud zapsán v seznamu správců konkursní podstaty a nijak neosvědčil, že by (alespoň předběžně) požádal vedení soudu prvního stupně o vyškrtnutí ze seznamu s tím, aby nebyl dále ustanovován správcem (likvidátorem). Z uvedených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal likvidátor dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na a odst. 3 (dále jen „ “)    a namítaje, že již ve svém odvolání ze dne 18. listopadu 2002 a jeho doplnění ze dne 30. ledna 2003 uvedl důvody své maximální vytíženosti, když vedle své advokátní činnosti byl  v průběhu devadesátých let ustanoven správcem konkursní podstaty několika úpadců. Dovolatel poukazuje na ustanovení obch. zák. v rozhodném znění, přičemž argumentuje tím, že odvolacímu soudu doložil, že od roku 2000 byl s přestávkami buď v pracovní neschopnosti, nebo se musel podrobit lázeňské péči a má za to, že za stavu, kdy je maximálně vytížen povinností urychleně dokončit své původní závazky vzniklé před rokem 2000, nelze na něm spravedlivě požadovat, aby při svém zdravotním stavu nabíral závazky nové. Dovozuje, že uvedené skutečnosti jsou takového charakteru, že mu znemožňují vykonávat další funkci likvidátora a soud měl proto postupovat podle obch. zák.

Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Současně navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání poukazuje na to, že likvidátor v dovolání uvádí stejné argumenty jako v odvolání, tedy pracovní vytíženost a nepříznivý zdravotní stav, aniž by tato tvrzení blíže rozvedl a navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení               je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen             o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci              (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.

Dovolatel založil dovolání na tom, že je v současné době maximálně pracovně vytížen, a od roku 2000 byl s přestávkami buď v pracovní neschopnosti, nebo se musel podrobit lázeňské péči. Má za to, že za této situace na něm nelze spravedlivě požadovat, aby nabíral závazky nové. Dovolatel se tedy domáhá toho, aby dovolací soud přezkoumal závěry odvolacího soudu o tom, zda z konkrétních, dovolatelem tvrzených důvodů, na něm lze spravedlivě požadovat, aby vykonával funkci likvidátora v konkrétní společnosti.

Z uvedeného je patrno, že právní závěr odvolacího soudu postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě jen pro projednávanou věc. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, , a tak jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl v dovolacím řízení úspěch, a ostatním účastníkům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. února 2007

JUDr. Ivana   Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu