Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1581/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 15. května 2002, č.j. -55, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. března 2002, č.j. -8, kterým žalované uložil zaplatit žalobci částku 609.024,- Kč s 6% úrokem od 5. prosince 2000 do zaplacení a na nákladech řízení 65.150,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení (dále jen „“) - zdůraznil, že meze procesní obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu stanoví žalovaná sama v námitkách, přičemž vzhledem k zákonné koncentraci námitkového řízení „lze vést řízení pouze o odůvodněných námitkách, které byly podány v zákonem stanovené třídenní lhůtě“. Jelikož námitka částečného plnění byla žalovanou konkretizována co do výše takového plnění až po uplynutí lhůty určené v ustanovení , odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že jde o námitku opožděnou, ke které přihlížet nelze ( ) a ohledně které není nutné provádět dokazování. V situaci, kdy nebylo zjištěno, že by směnka zajišťovala splnění závazku žalované ze  smlouvy o finančním pronájmu strojů ze dne 16. listopadu 1999, uzavřené mezi  žalobcem a D. G. T. s. r. o. (dále jen „smlouva“), když z této smlouvy pro žalovanou „žádný závazek nevyplývá“, a ve včasných námitkách žalovaná „neuvedla, že by směnka zajišťovala závazek třetí osoby“, shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení

Dovolatelka namítá, že smlouvu uzavřela jako „jednatelka“ D. G. T. s. r. o., ale směnku podepsala - k výslovné žádosti žalobce - jako fyzická osoba.  Opakujíc výhradu o částečném plnění na směnku, soudům obou stupňů vytýká, že neprovedly důkaz výslechem svědka Ing. L. N., který se měl vyjádřit „k existenci závazkově právního vztahu“ a k zajišťovací funkci směnky, v důsledku čehož zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení a c) O případ podle ustanovení nejde (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem ve věci), přičemž dovolání - oproti očekávání dovolatelky - není přípustné ani podle ustanovení

Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (k tomu srov. shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. ).

Výhrady dovolatelky co do neprovedení navrhovaného důkazu, podřaditelné dovolacímu důvodu podle ustanovení , tak přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení založit nemůžou.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pak nelze usuzovat i proto, že závěr o opožděnosti námitky částečného plnění (v konkrétní výši), na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, nebyl dovoláním napaden a nelze jej tak ani podrobit dovolacímu přezkumu (srov. k tomu mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud  je, aniž nařizoval jednání  ( věta první ), odmítl [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a  žalované vznikla povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle ustanovení , , , a a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení ve výši 75,- Kč, a celkem činí 7.575,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. února 2007

JUDr.  Petr   Gemmel

předseda  senátu