Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 321/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 16. listopadu 2004, č. j. -103, Krajský soud v Plzni jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. září 2003, č. j. -83, ve výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 24.840,- Kč s 26% úrokem z prodlení od 15. 6. 1998 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, změnil jej ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V dovolání proti tomuto rozsudku žalovaná vytýká odvolacímu soudu, že stejně jako předtím soud prvního stupně nepřihlédl při právním posouzení věci náležitě k její námitce, že požadavek žalobce odporuje dobrým mravům, a jeho rozhodnutí je tak v rozporu s hmotným právem. Navrhuje proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Dovolání žalované proti výroku ve věci samé není přípustné podle a jeho přípustnost není dána ani podle písm. c) uvedeného ustanovení, jelikož napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Už v usnesení ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod č. C 23, vyslovil dovolací soud názor, že k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, nestačí, že odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam; rozhodnutí musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Obdobný závěr pak přijal i v usnesení ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru pod č. C 71. Jelikož posouzení rozporu výkonu práva s dobrými mravy ( – dále jen „ObčZ“) v tom kterém případě je vždy založeno na zcela jedinečném skutkovém stavu, postrádá řešení této otázky potřebný judikatorní přesah a nemůže tak založit zásadní právní význam napadeného meritorního výroku.

Z hlediska tvrzeného rozporu řešení zmíněné otázky s hmotným právem nelze přisvědčit žalované, že její námitku, že požadavek žalobce na náhradu neinvestičních výdajů podle , o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění před 1. 1. 2001, odporuje dobrým mravům, odvolací soud přešel pouhým konstatováním, že tento nárok vyplývá z tehdy platné právní úpravy. Závěr odvolacího soudu, že tato námitka není důvodná, totiž vychází z úvahy, že změna právní úpravy, jíž se žalovaná dovolává (nové znění od účinnosti novely provedené , podle něhož není obec povinna hradit neinvestiční náklady, jestliže má zřízenu školu, ve které má žák zajištěny podmínky pro plnění povinné školní docházky) nastala až od 28. 6. 2002, zatímco žalobce požaduje náhradu výdajů za rok 1997. Pokud by tedy žalovaná splnila své závazky včas, byly by uhrazeny ještě před shora uvedenou změnou. Jinými slovy řečeno, odvolací soud má za to, že by žalovaná neměla mít prospěch z toho, že po dlouhou dobu postupovala v rozporu s právními předpisy. Tomuto závěru odvolacího soudu nelze nic vytknout a rozhodně v něm není možno spatřovat výklad ObčZ v rozporu s hmotným právem, ze kterého by bylo možno dovozovat přípustnost dovolání podle .

Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než je podle věty prvé a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle věty prvé, , a měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. února 2007

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu