Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 134/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 15. května 2006, č. j. -35, tak, že výrokem pod bodem I. zamítl návrh žalobce z 15. 5. 2006 na přerušení řízení podle (dále „OSŘ“), a výrokem pod  bodem II. zamítl návrh žalobce, aby „soud určil, že je výlučným a neomezeným vlastníkem budovy č. p. 40 L. - objekt bydlení, stojící na pozemku parc. č. st. 691 o výměře 125 m2 a pozemku parc. č. st. 691 o výměře 125 m2, obojí zapsané na LV 1031 pro obec a k. ú. Č. K. u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště Č. K..“ Dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem  ze dne 26. září 2006, č. j. -57, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body. II. a III. (ve věci samé a o nákladech řízení) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.  Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. listopadu 2004, č. j. -256, kterým byl žalobci jako vydražiteli udělen příklep k výše specifikovaným nemovitostem,  Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 18. listopadu 2005, č. j. -267, změnil tak, že příklep nebyl udělen. Na základě tohoto zjištění shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce nemá ve smyslu  naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k nemovitostem  a k podání  žaloby není ani věcně legitimován. Nedisponuje žádným titulem (příklep mu nebyl udělen), z něhož by bylo možné dovodit jeho vlastnické právo k těmto nemovitostem. Jeho postavení není ani nejisté, neboť již v předchozím exekučním řízení bylo najisto postaveno, že příklepem vlastnictví k nemovitostem nenabyl. Odvolací soud ještě dodal, že usnesením Nejvyššího soudu z 8. srpna 2005, č. j. -300, bylo dovolání žalobce proti unesení odvolacího soudu z 18. listopadu  2005, č. j. -267, zamítnuto.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z   , s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2006, č. j. -300, a proti rozhodnutí Krajského soudu ze dne 18. listopadu 2005, č. j. -267, podal ústavní stížnost z důvodů, která blíže rozvádí. Protože ústavní stížnost v případě úspěšnosti může změnit právní stav tak, že žalobci bude jako vydražiteli poskytnuta ochrana vlastnického práva k nemovitostem, navrhuje,  aby rozsudky soudů obou stupňů (které by mohly představovat překážku věci rozsouzené), byly zrušeny a věc vrácena  soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání poukazuje na to, že argumentace žalobce nesměřuje proti napadeným rozhodnutím, ale proti rozhodnutím vydaným v předcházející exekuční věci, ve které již dovolací soud rozhodl. Proto navrhuje, aby dovolání  žalobce bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněným, řádně zastoupeným účastníkem řízení, zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce v dovolání neuvádí žádnou právní otázku, která by činila rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Námitkami žalobce, které směřují proti unesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2005, č. j. -267, se dovolací soud v tomto řízení zabývat nemůže. Ohledně námitky překážky věci rozsouzené dovolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. , publikované pod C 3601 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, podle kterého „překážka pravomocně skončené věci není dána, jde-li sice v novém řízení o tentýž vztah mezi týmiž účastníky,  avšak opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo později.“ Zamítavý rozsudek na určení vlastnického k nemovitostem, vycházející z toho, že žalobce neprokázal existenci pravomocného rozhodnutí o příklepu,  nezakládá překážku věci rozsouzené pro rozhodnutí o  vlastnickém právu žalobce k týmž nemovitostem, které by později  příklepem nabyl. Žalobce přehlíží, že i kdyby (hypoteticky) Ústavní soud zrušil rozhodnutí dovolacího a dovolacího soudu vydaná v exekučním řízení, zůstalo by nepravomocné rozhodnutí  soudu prvního stupně o příklepu, napadené  odvoláním, o němž by musel odvolací soud znovu rozhodovat.

Protože  předpoklady přípustnosti dovolání podle , odst. 3 v daném případě nebyly naplněny, dovolací soud podle za použití dovolání jako nepřípustné odmítl.

Žalobce je povinen podle , odst. a nahradit žalované náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem. Náklady  spočívají v paušální odměně  podle   , , , a , ve znění vyhl. č. , ve výši 5 000,- Kč, paušální náhradě hotových výdajů 300,- Kč podle vyhl. č. , ve znění vyhl. č. , a činí celkem 5 300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto usnesení, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. února 2007

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu