Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 255/2021-32
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 16 908,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 908,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 11 908,14 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 11 908,14 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 908,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 908,14 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 11 908,14 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 908,14 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že žalovanému bylo umožněno čerpat úvěr z jeho běžného účtu až do výše 10 000 Kč, tzn. měl možnost čerpat peněžní prostředky na svém účtu do záporného zůstatku až do uvedeného limitu. Žalovaný nebyl oprávněn čerpat peněžní prostředky nad sjednaný limit. Současně byl povinen na svém účtu udržovat za období předchozích 3 měsíců kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu a hradit splátky úvěru společně s úrokem ve výši 19,90 % p.a. formou připsání jakékoli příchozí kreditní transakce na jeho účet. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil smlouvu, když řádně nehradil splátky a nezajistil na běžném účtu sjednaný kreditní obrat. Dle žalobkyně žalovaný vyčerpal celkem 11 908,14 Kč. Z důvodu porušení smlouvy žalovaným předchůdkyně žalobkyně ke dni datum zesplatnila celý neuhrazený úvěr. Současně požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ujednané ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Po postoupení žalovaný svůj dluh neuhradil. Nárok žalobkyně tedy tvoří neuhrazená jistina úvěru ve výši 11 908,14 Kč, smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč (za období od datum do datum) a příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku i úroku z prodlení.
2. Žalobkyně dále uvedla, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Hodnotila informace získané od žalovaného a porovnávala je s údaji zjištěnými nahlížením do veřejných registrů. Na základě zjištěných informací nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o kontokorentu číslo. Tato skutečnost vyplývá z návrhu na uzavření smlouvy, který dne datum podal žalovaný, a z dopisu z téhož dne, jímž předchůdkyně žalobkyně návrh žalovaného akceptovala. Smlouva pak byla uzavřena ve znění návrhu. Z návrhu (zejména jeho čl. 2) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky z jeho běžného účtu č. bankovní účet až do záporného zůstatku ve výši 10 000 Kč. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 19,90 % p.a. jako neměnná po celou dobu trvání smlouvy. V čl. 4 smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného udržovat na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu za období předchozích 3 měsíců pro splácení vyčerpaného úvěru. Žalovaný současně nebyl oprávněn přečerpat sjednanou výši kontokorentu. Vzájemná práva a povinnosti byly zakotveny také ve všeobecných obchodních podmínkách a produktových obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy. Z výpisů z běžného účtu žalovaného je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost, neboť žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky z účtu. Žalovanému byly k úhradě předepisovány také sjednané poplatky (ve spojení se Sazebníkem poplatků). Z výpisů je dále patrné, že čerpaný úvěr sice byl splácen, nikoli řádně. Porušení povinností žalovaného zřetelně vyplývá především z výpisu za prosinec 2019, v němž žalovaný vyčerpal 11 908,14 Kč. Za následující období pak nebyl na účtu udržován žádný kreditní obrat, z něhož by bylo možné vyčerpaný úvěr splatit. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že z důvodu přetrvávajícího neuhrazeného dluhu v podobě nedovoleného záporného zůstatku předchůdkyně žalobkyně k uvedenému dni zesplatnila celý dluh ve výši 11 908,14 Kč a převedla jej z běžného účtu na samostatný technický účet (v souladu s čl. 6 smlouvy). Vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu společně se smluvní pokutou, která podle čl. 6 smlouvy odpovídá 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni. Skutečnost, že pohledávka byla postoupena, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty, z níž dále vyplývá, že k postoupení došlo s účinností ke dni datum. Opětovně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne datum, z níž vyplývá povinnost žalovaného uhradit v náhradní lhůtě dlužnou jistinu úvěru i smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Ačkoliv všechny výzvy byly žalovanému podle poštovních podacích archů či podacích lístků prokazatelně odeslány, k úhradě dluhu žalovaným nedošlo.
5. Soudu byla předložena také Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb, která zřejmě měla být právním základem pro uzavření předmětné smlouvy či jakéhokoli dalšího závazku mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně. Z této rámcové smlouvy však soud při zjišťování skutkových okolností věci nevycházel, neboť veškeré relevantní skutečnosti vyplývají z ostatních předložených důkazů. Rámcová smlouva navíc neobsahuje podpis na straně žalovaného, ani žádné jiné indicie v podobě například vygenerovaného podpisového kódu, z čehož by se dalo usuzovat, že projevil vůli řídit se rámcovou smlouvou.
6. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy řádně ověřena, žalobkyně předložila výpisy z interního i externího systému a Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne datum společně s formulářem obsahujícím poměry žalovaného. Z výpisů ze systémů vyplývá, že žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr neměl jiný závazek po splatnosti a jeho platební morálka byla hodnocena kladně (konkrétně pravděpodobnost splácení úvěru žalovaným byla vyhodnocena jako téměř stoprocentní). Z protokolu a formuláře pak vyplývá, že byla posuzována osobní a rodinná situace žalovaného - v době žádosti o úvěr byl svobodný, jako druh bydlení uvedl„ jiné“, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, žil ve společné domácnosti s další osobou a neměl žádné vyživované dítě. Ve formuláři žalovaný vyplnil, že má příjem ze zaměstnání ve výši 12 000 Kč měsíčně a jeho výdaje na živobytí představují 3 500 Kč a další výdaje ve výši 300 Kč měsíčně. Neměl žádné splátky jiných úvěrů. Z protokolu pak zřetelně vyplývá postup předchůdkyně žalobkyně, jímž hodnotila údaje uvedené žalovaným. Tyto údaje podrobila standardním parametrům schváleným pro bankovní sektor, za využití komplexních statistických nástrojů. Takto byl ověřen příjem žalovaného jako reálně dosažitelný příjem na základě osobních předpokladů žalovaného, tedy uvedených 12 000 Kč. Výdaje žalovaného byly oproti jím tvrzeným navýšeny tak, že výdaje na živobytí byly uvažovány v částce 3 619 Kč, kromě toho byly uvažovány výdaje v podobě životního minima jedince ve výši 3 410 Kč a ostatní výdaje uvedené žalovaným ve výši 300 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 4 671 Kč, který považovala za dostatečný pro splácení úvěru. S přihlédnutím ke zjištěné dosavadní platební morálce žalovaného neměla předchůdkyně žalobkyně důvod pochybovat o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.
7. Na základě výše uvedeného soud nemá pochyb o tom, že předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému postupovala dostatečně odborně a pečlivě vyhodnocovala různé aspekty ovlivňující jeho schopnost splácet úvěr. Její postup, resp. hodnocení poměrů žalovaného bylo transparentní, přičemž v postupu předchůdkyně žalobkyně soud neshledal žádné pochybení.
8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. Na základě zjištěných skutkových okolností věci s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným ustanovením soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud na tento závazkový vztah aplikoval kromě obecných ustanovení rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru vystupovala v postavení věřitele a žalovaný v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když poskytla žalovanému peněžní prostředky sjednaným způsobem, a že řádně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Současně bylo prokázáno splnění povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru na posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak bylo uvedeno, předchůdkyně žalobkyně postupovala s dostatečnou odbornou péčí a její postup nevyvolal žádné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Její postup lze považovat za souladný i s ustálenou judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Pokud jde o žalovaného, soud má za to, že mu v plnění jeho povinností nebránily žádné objektivní překážky. Pokud tedy žalovaný nevrátil předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících plateb, porušil tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 16 908,14 Kč sestávající z dlužné jistiny a smluvní pokuty, na níž žalobkyni vzniklo právo v souladu se smluvním ujednáním v intencích ustanovení § 2048 o. z. Soud dále přiznal žalobkyni smluvní úrok ve smluvené výši 19,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 11 908,14 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalovaného se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.