Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1557/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 9. 6. 2005, č. j. -20, ve znění opravného usnesení ze 14. 9. téhož roku,                                    č. j. -32, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí vyklizením povinných a jejich přestěhováním do přístřeší zajištěného jim oprávněnou v u. S. s.z.í S., spol. s r.o.

V dovolání (zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovozuje ze závěru, že rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem, totiž ustanoveními  a /dále též jen „obč. zák.“/) povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“) spatřuje v tom, že povinnost k vyklizení bytu byla titulem vázána na pouhé zajištění přístřeší, ač podle jejího názoru existují důvody zvláštního zřetele hodné („ohled na úplnou rodinu s nezletilými dětmi“ a „výhled na další nemožnost při současných poměrech opatřit si řádné ubytování“), pro něž mělo být rozhodnuto podle věty druhé obč. zák., že povinní mají právo na náhradní ubytování, případně náhradní byt. Exekuční titul je podle názoru dovolatelky „v rozporu s platnou právní úpravou“ a „proto se nelze úspěšně domáhat provedení jeho výkonu“.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení - jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatelka to ani netvrdí,             nejde – kdy by samotná vada podle , pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze  důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným dovolacím důvodem je Nejvyšší soud vázán ( věta první ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Dovolatelka sice námitky ve prospěch názoru, že podmínky předepsané ustanovením a odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu přednesla, k závěru o jejich splnění však hodnocením těchto námitek dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Z obsahu dovolání je předně zjevné, že povinná namítá věcnou nesprávnost k exekuci navrženého (ostatně v nalézacím řízení odvoláním nenapadeného) rozsudku, kterou spatřuje v tom, že povinnost k vyklizení bytu jím nebyla – ač tomu tak podle jejího názoru mělo (vzhledem k důvodům, jež sama považuje za zvláštního zřetele hodné) být – vázána na zajištění náhradního ubytování, popřípadě náhradního bytu, nýbrž pouze na zajištění přístřeší. Podkladový titul však soud při nařízení exekuce oprávněn přezkoumávat po stránce věcné není; jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, č.j. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 4, nebo usnesení téhož soudu z 25. 10. 2002, č.j. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod poř. č. 62).

K otázce, že přístřeším se rozumí i ubytování na základě smlouvy podle ustanovení a následujících obč. zák. srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 4. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2003, pod poř. č. 206. Z povahy přístřeší, jež v třetí větě svého ustanovení definuje jako „provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby“, také plyne závěr o nepřípadnosti námitky povinné (druhá strana dovolání /č.l. 62/ desátý řádek zdola), že „ubytovnu, tj. místnost, nelze považovat, ani za přístřeší pro vícečlennou rodinu“, jelikož u této bytové náhrady svého druhu zákon neumožňuje rozlišovat mezi případy, kdy jde o rodinu s nezletilými dětmi a případy ostatními.

Protože – jak vyplývá z výše uvedeného – nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (, odst. 3 ), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle ,   a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2007

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu