Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1236/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce JUDr. J. K., zastoupeného Mgr. Z. H., advokátem, proti žalovaným 1) B. V. B., a 2) J. R., zastoupené JUDr. R. H., advokátem, o zaplacení částky 150.000,  Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. října 2005, č.j. -73, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 24. června 2004, č.j. -51, jímž Krajský soud v Brně ponechal ve vztahu k této žalované v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 23. května 2003, č.j. -10 a uložil jí zaplatit na náhradu nákladů řízení částku 150,- Kč (výrok. I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení čl. I , , , a - v odůvodnění rozsudku zdůraznil, že kauzální námitky neexistence pohledávky z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi první žalovanou a původním majitelem směnky a neexistence kauzy směnky (pro nesplnění podmínek smlouvy o převzetí dluhu, jehož zaplacení směnka zajišťovala) druhé žalované jako avalistovi za výstavce nepřísluší, když se nezakládají na vztazích mezi ní a původním majitelem směnky a druhá žalovaná nebyla ani stranou smlouvy o převzetí dluhu. Shora uvedenými námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu se tak druhá žalovaná „povinnosti zaplatit směnku spolu s postižními nároky ubránit nemohla“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „“).

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nemohla namítat neexistenci kauzy směnky, jelikož není stranou smlouvy o převzetí dluhu. Potud poukazuje na obsah čl. V. smlouvy o převzetí dluhu, podle něhož směnku vystavila (spolu s první žalovanou) jako fyzická osoba, čímž „dala fakticky najevo, že se cítí být vázána závazkem z této smlouvy“. Stala-li se avalistou směnky, projevila tím i vůli ( ) stát se stranou smlouvy o převzetí dluhu.

Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení , jehož se dovolatelka výslovně dovolává. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. ). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolacími námitkami zpochybněný právní závěr odvolacího soudu o tom, zda dovolatelce (jako směnečnému rukojmímu) přísluší námitka neexistence kauzy směnky, když nebyla stranou smlouvy o převzetí dluhu, především postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc. Navíc dovolatelka uvedený právní závěr napadá, dovolávajíc se jiného, než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu (tvrdíc, že „účastnicí“ dohody byla); ve skutečnosti tak uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím  ale přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení založit nelze.

Jelikož dovolání  není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl [ a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. února 2007

JUDr.  Petr  G e m m e l

předseda senátu