Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 560/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně  JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. I. s., a. s., člena skupiny Č. zastoupené advokátem, proti žalované K., a. s., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 5,000.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17(16) Cm 136/98, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2006, č.j. -219, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. června 2006, č.j. 17(16) Cm 136/98-203, odmítl odpor podaný žalovanou proti platebnímu rozkazu ze dne 26. března 1998, č.j. -26 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované usnesením ze dne 18. srpna 2006, č.j. -219, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), ztotožňuje se s jeho závěrem o opožděnosti odporu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí o odmítnutí odporu vychází z nesprávného zjištění o doručení platebního rozkazu dne 3. dubna 1998, přestože byl doručen až 8. dubna 1998 a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť bylo rozhodnuto po sedmi letech od podání odporu. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje dovolání za nedůvodné a opožděné.

Podle (dále též jen „“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Podle ustanovení , a není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Ustanovení upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání žalované tak není přípustné ani podle ustanovení

Přípustností dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost podle ustanovení , se ostatně Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dovolání podle ve znění účinném                  od 1. ledna 2001 proti takovému výroku, není přípustné. V usnesení ze dne 21. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněném v témže časopise č. 9, ročník 2002,               pod číslem 177, uzavřel, že odmítá-li soud odpor proti platebnímu rozkazu vydanému před 1. lednem 2001 v době od 1 ledna 2001, a nejde-li o případ uvedený v bodě 13.,     hlavy první, části dvanácté, , postupuje podle ve znění účinném od 1. ledna 2001 a není podstatné, jak dlouhou dobu před datem 1. ledna 2001 řízení probíhalo a kolik procesních úkonů soud učinil v době po tomto datu.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalované podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalované vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500,- Kč podle ustanovení  , a , ve znění účinném od 1. září  2006, z paušální náhrady 300,- Kč podle , rovněž ve znění účinném od 1. září 2006 za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 152,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. února 2007

JUDr. Ivana    Štenglová

předsedkyně senátu