Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1266/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Mgr. L. R. (dříve Ing. M.. H.), jako správce konkursní podstaty úpadce U. b., a.s. \"v likvidaci\", zastoupeného advokátem, proti žalované Č. n. b., zastoupené advokátem, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2005, č.j. -63, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. března 2005, č.j. -63, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2004, č.j. -30, kterým byla zamítnuta žaloba s návrhem na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. ; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že je správné rozhodnutí soudu prvního stupně o nevyhovění žalobě, jíž bylo požadováno zrušení rozhodčího nálezu podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, nebyla-li naplněna skutková podstata tohoto ustanovení neposkytnutí možnosti věc projednat před rozhodci. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně učinil závěr, že účastníkům byl na třech jednáních rozhodčího soudu dán dostatečný prostor k projednání věci, a skutečnost, že soud prvního stupně nevyhověl žalobci provést důkaz jiným spisem rozhodčího soudu, měl-li skutkový stav věci dostatečným způsobem objasněn jinými důkazy, což uvedl soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku, nemohla vést k závěru, že by žalobci nebyla poskytnuta možnost věc projednat před rozhodci. Uzavřel, že podle je možné zrušit rozhodčí nález zásadně jen tehdy, pokud se navrženým důkazem rozhodci bez důvodu odmítli zabývat nebo se jím zabývali jen nedostatečně; posouzení, zda některé důkazy provedeny budou či nebudou podléhá výlučně rozhodnutí rozhodců a v návrhu na zrušení rozhodčího nálezu nelze přezkoumávat věcnou správnost ani právní hodnocení učiněná rozhodci ve věci samé, proto nelze ani posuzovat rozsah provedeného dokazování. Odvolací soud konstatoval, že je nepřípustné z návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, resp. z následného odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí uvedeného návrhu, činit opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu ve věci samé.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je podle (dále jen „“) přípustné, když v dané věci se jedná o vyřešení otázky, která má po právní stránce zásadní význam. Žalobce ji spatřuje v tom, zda správnost či nesprávnost postupu rozhodčího soudu lze redukovat toliko na procesně právní záležitosti nebo je relevantní, aby postup rozhodčího soudu byl posuzován i v širším kontextu s ohledem na hmotně právní otázky projednávané věci. Má za to, že odvolací soud nesprávně interpretoval ustanovení , když jej vyložil zužujícím způsobem. Je přesvědčen, že uvedené ustanovení nelze vnímat jen ve směru k procesnímu postupu rozhodců, ale v obecnější rovině, neboť podstatou rozhodčího řízení je, že má být vedeno bez zbytečných formalit při dodržení všech procesních náležitostí tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci potřebný k rozhodnutí. Nalézání práva nelze podle dovolatele omezit jen na otázku dodržování obecně definovaných procesních pravidel. Pokud rozhodčí soud odmítl provést důkaz, který mohl mít vliv na výsledek sporu, má dovolatel za to, že došlo k pochybení v procesním postupu rozhodčího soudu, a s přihlédnutím k hmotněprávním náležitostem projednávané věci mu byla odňata možnost řádného projednání věci. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost. Neztotožňuje se s tvrzením dovolatele o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, neboť jím nastolená otázka je v právní teorii i soudní praxi řešena jednoznačně tak, že důvod stanovený pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu , je procesněprávní povahy. Je přesvědčena, že odvolací soud posoudil věc správně a není důvod pro zrušení rozhodnutí. Pokud by dovolací soud i přesto dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, navrhla jeho zamítnutí. Připomíná, že žalobce v dovolání žádný dovolací důvod ve smyslu ani neuvádí. Pokud by bylo možno z obsahu dovolání dovodit dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle aplikovaného ustanovení , pak konstatuje, že uvedené ustanovení neslouží k přezkoumávání hmotněprávních závěrů rozhodců, což by v důsledku dovolatelem požadovaného rozšiřujícího výkladu předmětného aplikovaného ustanovení vedlo k druhoinstančnímu přezkumu rozhodčího nálezu, ač charakter rozhodčího řízení je založen na principu jednoinstančního řízení, v němž má rozhodčí soud, mimo jiné, právo rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas ( ) a byl řádně zastoupen advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti.

Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit při dovolávání se přípustnosti podle , je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ) a vady řízení ve smyslu

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

Dalším předpokladem toho, aby dovolací soud mohl posuzovat, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu, popř. v něm řešená právní otázka, má po právní stránce zásadní význam je mimo jiné to, že jde o právní otázku v tomto rozhodnutí řešenou. Jestliže však v daném případě dovolatel pokládá za otázku zásadního významu, zda správnost či nesprávnost postupu rozhodčího soudu lze redukovat toliko na procesně právní záležitosti nebo je relevantní, aby postup rozhodčího soudu byl posuzován i v širším kontextu s ohledem na hmotně právní otázky projednávané věci, pak dovolací soud je nucen učinit závěr, že tuto právní otázku odvolací soud neřešil a nemá tedy pro konkrétní věc zásadní význam, neboť na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud své rozhodnutí založil na posouzení odvolací námitky směřující k nesprávnému posouzení postupu rozhodců soudem prvního stupně v otázce odmítnutí provést žalobcem navržený důkaz za situace, kdy skutkový stav věci měl rozhodčí soud dostatečným způsobem objasněn jinými důkazy a navržený důkaz považoval za irelevantní, jak také uvedl i v odůvodnění svého nálezu.

Nebyla-li tedy v dané věci nastolena právní otázka zásadního významu, která by byla řešena v rozporu s hmotným právem, a Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, dovolání v dané věci není podle přípustné.

Za této situace nebyl dovolací soud oprávněn zabývat se ve smyslu ani případnými vadami řízení, když vady řízení je dovolací soud oprávněn zkoumat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nejvyšší soud proto podle a dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 1 550 Kč [, , , a , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč ( ), celkem tedy ve výši 1 625 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 27. února 2007

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu