Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 87/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 10. 2001, č. j. -56, potvrdil rozsudek, jímž Okresní soud v Chebu (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 27. 7. 1999, č.j. -22, byl ve vyhovujícím výroku ohledně částky 277.196,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – opětovně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 277.196,- Kč s 16% úrokem od 1. 1. 1995 do zaplacení a náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který požadované plnění přiznal žalobci (jsa vázán právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným v předchozím zrušovacím usnesení) jako plnění z platné nájemní smlouvy, odvolací soud svůj právní názor revidoval a dospěl k závěru, že žalovaný na základě neplatné nájemní smlouvy užíval bez právního důvodu nebytové prostory a pozemky ve vlastnictví žalobce, aniž za ně zaplatil za rok 1993 a leden až březen 1994 úhradu, a proto se žalobce výše uvedené částky důvodně domáhal z titulu bezdůvodného obohacení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. S poukazem na to, že byl v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nesprávně poučen o nepřípustnosti dovolání, označil dovolání podané v poslední den lhůty čtyř měsíců od doručení dovoláním napadeného rozsudku za včasné. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně rozhodoval dne 8. 1. 2001 podle ve znění účinném od 1. 1. 2001, označil za nesprávný právní názor odvolacího soudu, že odvolání mělo být projednáno podle ve znění účinném do 31. 12. 2000. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud dle jeho názoru „rozhodl o nároku, který žalobce nevymezil jako předmět řízení, když tento nárok nikterak nevyplývá ze skutkových tvrzení učiněných žalobcem, ani o tomto nároku nemohla být v dosavadním průběhu řízení bez provedení jakýchkoli důkazů učiněna nezbytná skutková zjištění“. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Po podání dovolání (18. 3. 2002) byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 5. 2002, č.j. -24, prohlášen konkurs na majetek žalovaného. V důsledku toho bylo dovolací řízení dle písm c) , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, přerušeno. Usnesením téhož soudu ze dne 28. 8. 2006, č.j. 54 k 20/2002-197, byl konkurs na majetek žalovaného zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Tím došlo ke zrušení žalované společnosti dle obchodního zákoníku, avšak návrh na její výmaz z obchodního rejstříku nebyl podán (viz zpráva Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2007). Zároveň tak odpadl důvod přerušení dovolacího řízení.

Žalovanému lze přisvědčit v tom, že byl-li rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 8. 1. 2001, pak ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 1 se po 1. 1. 2001 řízení mělo řídit (a dle protokolu o jednání ze dne 8. 1. 2001 také řídilo, srov. např. poučení dle ) ve znění účinném od 1. 1. 2001; v tomto znění platil i pro následné odvolací řízení, v němž byl vydán napadený rozsudek odvolacího soudu (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15 ), a to bez ohledu na nesrozumitelné poučení obsažené v závěru rozhodnutí odvolacího soudu, a týmž zněním se řídí i řízení dovolací, včetně posouzení otázky zachování dovolací lhůty. S dovolatelem je proto též nutno souhlasit, že pokud se řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání (viz dále), je dovolání jím podané v poslední den čtyřměsíční lhůty počínající doručením napadeného rozsudku zástupci dovolatele dovoláním včasným (srov.  věta druhá ).

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen ( ), přichází v úvahu k založení přípustnosti dovolání toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum je tedy zde předpokládán – zásadně – pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Jinými slovy při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval. Takové (konkrétní) námitky však dovolatel proti rozhodnutí odvolacího soudu nevznáší a dovolání žádnou otázku zásadního právního významu výslovně neformuluje.

Námitka, že soud „rozhodl o nároku, který žalobce nevymezil jako předmět řízení, když tento nárok nikterak nevyplývá ze skutkových tvrzení učiněných žalobcem, ani o tomto nároku nemohla být v dosavadním průběhu řízení bez provedení jakýchkoli důkazů učiněna nezbytná skutková zjištění“ je podřaditelná dovolacím důvodům dle (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), popřípadě dle (rozhodnutí vychází ze skutkového stavu, které nemá podle obsahu spisu v podstatné část oporu v provedeném dokazování). Uvedené dovolací důvody však nejsou v případě dovolání, jehož přípustnost může být založena pouze ustanovením , uplatnitelné.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, není dovolání přípustné ani podle písm c), odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání podle věty první a odmítl.

Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobci, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu , 224 odst. 1 a věty první výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. února 2007

JUDr. Robert  W a l t r , v. r.

předseda senátu