Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3344/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelky RNDr. J. Č., CSc., zastoupené advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 2. 11. 2004, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. (žalobkyně RNDr. J. Č., CSc., zastoupené advokátem, proti žalovanému ČSAD – T. a z. s., s. p., o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze z 2. 11. 2004, sp. zn. , se zrušuje ve výroku, jímž byl potvrzen výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 z 28. 11. 2002, č. j. -602, o zamítnutí žaloby ohledně uzavření dohody o vydání 17/40 parcely č. 674/2 s domem čp. 616 v katastrálním území K.

V tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu  v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobkyně, podané u soudu 23. 12. 1991, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 z 28. 11. 2002, č. j. -602. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně o uložení povinnosti žalovanému státnímu podniku ČSAD – Technické a zásobovací služby uzavřít dohodu se žalobkyní RNDr. J. Č., CSc., o vydání nemovitostí – ideální poloviny pozemku parc. č. 674/2 s domem čp. 616 v katastrálním území K.

O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 2. 11. 2004, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího  soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 z 28. 11. 2002, č. j.  7. C 26/2000-602, změněn tak, že žalovanému státnímu podniku ČSAD – Technické a zásobovací služby bylo uloženo uzavřít se žalobkyní RNDr. J. Č., CSc., dohodu o vydání ideální poloviny parcely č. 673/2 (o výměře 776 m2) a ideální poloviny parcely č. 674/1 (o výměře 1.126 m2) v katastrálním území K. (s veškerými průmyslovými objekty na těchto pozemcích, popsanými ve znaleckém posudku Ing. J. P. č. 313 – 65/92 ze dne 11. 11. 1992 a v jeho doplňku ze dne 4. 6. 1994). Dalším výrokem tohoto rozsudku byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ohledně uzavření dohody o vydání 17/40 parcely č. 674/2 s domem čp. 616 v katastrálním území K. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů 23.400,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému státnímu podniku bylo uloženo zaplatit státu jím placené náklady řízení částkou 36.491,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 8.

Odvolací soud ve svém rozsudku vycházel z toho, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení , která řádně a včas vyzvala povinného k vydání nemovitostí. Odvolací soud byl toho názoru, že vydání nemovitostí žalobkyně v daném případě nebrání důvody uvedené v , jak to vyplývalo z výsledků řízení před soudy obou stupňů.

Sporná byla v tomto řízení (i v odvolacím řízení) ta okolnost, zda v daném případě byla splněna skutková podstata ustanovení , když žalobkyní uváděné nemovitosti přešly na stát na základě trhové smlouvy, uzavřené dne 22. 12. 1947. Odvolací soud dovozoval, že v dosavadním průběhu řízení bylo prokázáno, že tato smlouva byla uzavřena původním vlastníkem K M. v tísni. Pokud šlo o objasnění toho, zda smlouva byla uzavřena také za nápadně nevýhodných podmínek, odvolací soud měl za to, že tu soud prvního stupně správně vyšel ze závěrů revizního znaleckého posudku znaleckéhou, kterým byla stanovena kupní cena nemovitostí v době prodeje kupní smlouvou z 22. 12. 1957; cena, za niž byl právní předchůdce žalobkyně nucen své nemovitosti prodat (tj. za 306.917,- Kč ) byla o 34,5% nižší; odvolací soud proto v tom shledal existenci nápadně nevýhodných podmínek, za nichž byl nucen původní vlastník trhovou smlouvu uzavřít. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně však pochybil, když při oceňování uplatnil na daný případ nemovitostí ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č. 140/1947 Sb. Úředního listu, o nejvyšších cenách za spotřebované zboží, neboť tato vyhláška se na prodej nemovitostí nevztahovala a v daném případě šlo o prodej pozemků a budov. Odvolací soud shledal nápadně nevýhodné podmínky i v tom, že v uváděné smlouvě byla sjednána podmínka o tom, že se účastníci smlouvy podrobují dalšímu přezkoumání kupní ceny; takto tedy nebyla kupní cena konečným způsobem určena a prodávající se musel podrobit úřednímu přezkoumání v pozdější době a v době podpisu smlouvy nevěděl, za kolik nemovitosti prodává. Dospěl proto odvolací soud k závěru, že tu byl dán důvod ve smyslu ustanovení

Odvolací soud tedy zaujal výsledný právní závěr, že je tu na místě vyhovět žalobě žalobkyně o vydání jedné ideální poloviny parcely č. 673/1 a parcely č. 674/1 v katastrálním území K. V tomto smyslu změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně však odvolací soud potvrdil, pokud šlo o požadované vydání ideálních 17/40 parcely č. 674/2 a domu čp. 616 v katastrálním území K., neboť v tomto směru se odvolací soud cítil být vázán právním názorem dovolacího soudu (z rozsudku Nejvyššího soudu z 18. 12. 2003, ).

Odvolací soud ještě dodával, že žalovaný státní podnik ke dni účinnosti (k 1. 4. 1991) nedržel spornou nemovitost v rozsahu jedné ideální poloviny, ale pouze v rozsahu ideálních 3/20 této nemovitosti, když žalobkyně je oprávněnou osobou co do 3/40. Odvolací soud neshledal v daném případě porušení ustanovení a 2 v tom, že k reorganizaci ČSAD KNV P. došlo k 31. 12. 1990, přičemž delimitační řízení bylo skončeno až v listopadu 1991 a rozdělení majetku mělo zpětnou účinnost od 1. 1. 1991, neboť vydané rozhodnutí k 1. 11. 1991 určovalo majetek obou původních žalovaných a reflektovalo skutečné užívání nemovitostí žalovanými.

O nákladech řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s použitím ustanovení , a .

O dovoláních žalobkyně RNDr. J. Č., CSc., i žalovaného státního podniku ČSAD - Technické a zásobovací služby proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze z 2. 11. 2004, sp. zn. , bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyšší soudu z 23. 11. 2005, . Tímto rozsudkem dovolacího soudu bylo dovolání dovolatele ČSAD - Technické a zásobovací služby, s. p., zamítnuto. Dovolání dovolatelky RNDr. J. Č., CSc., bylo odmítnuto jako opožděně podané. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

K ústavní stížnosti RNDr. J. Č., CSc., Ústavní soud ČR nálezem z 1. 11. 2006, , zrušil rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 11. 2005, , a to ve výrocích, označených II. a III., týkajících se odmítnutí dovolání dovolatelky RNDr. J. Č., CSc., jakož i rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení.

V odůvodnění uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR bylo odůvodněno zrušení výroku rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 23. 11. 2005, , ohledně odmítnutí dovolání dovolatelky RNDr. J. Č., CSc., odůvodněného opožděným podání dovolání, názorem Ústavního soudu, že tu nebylo možné spokojit se s konstatováním data na cenné nálepce na podané zásilce obsahující písemné dovolání dovolatelky, ale že bylo třeba si ověřit den podání zásilky na poště, a to výzvou k předložení podací stvrzenky. Tato podací stvrzenka pak Ústavnímu soudu dokládala, že k podání dovolání došlo odevzdáním k poštovní přepravě již 28. 2. 2005 na noční přepážce pošty ve směně 28. 2. 2005 – 1. 3. 2005 (a nikoli tedy až 1. 3. 2005, jak bylo na cenné nálepce na poštovní zásilce vyznačeno), takže šlo o dovolání podané včas. V odůvodnění citovaného nálezu Ústavního soudu ČR bylo dále uvedeno, že „zrušením rozsudku Nejvyššího soudu se stěžovatelce otvírá možnost projednání věci před obecným soudem, a tím i možnost uplatnění její argumentace“; tím, že byla věc znovu vrácena Nejvyššímu soudu se otevřela opět i otázka nákladů řízení před dovolacím soudem“.

Dovolatelka RNDr. J. Č., CSc., ve svém dovolání (jakož i ve své ústavní stížnosti z 3. 3. 2006, podané Ústavnímu soudu ČR a řešené pak nálezem z 1. 11. 2006, , namítala především, že tím, že odvolací soud ve svém rozsudku z 2. 11. 2004 (sp. zn. Městského soudu v Praze) potvrdil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 z 28. 11. 2002 (č. j. -602) o zamítnutí žaloby ohledně uzavření dohody o vydání 17/40 parcely č. 674/2 s domem čp. 616 v katastrálním území K., „ došlo k porušení ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích (tzv. blokačního paragrafu)“. Dovolatelka pokládá za zcela nesprávný závěr odvolacího soudu v rozsudku z 2. 11. 2004, v němž bylo uvedeno: Odvolací soud „neshledal porušení ustanovení ve skutečnosti, že k reorganizaci ČSAD KNV P. došlo k 31. 1. 1990, přičemž delimitační řízení bylo skončeno až v listopadu 1991 a rozdělení majetku včetně nemovitostí mělo zpětnou účinnost od 1. 1. 1991, neboť předmětné rozhodnutí k 1. 1. 1991 určovalo majetek dříve žalovaného ČSAD – Služby výpočetní techniky P., ale i prvého žalovaného ČSAD – Technické a zásobovací služby, a reflektovalo skutečné užívání těchto nemovitostí žalovanými“.

Dovolatelka měla za to, že z předchozích rozhodnutí, vydaných v této právní věci, bylo správně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze 16. 4. 2003, sp. zn. , jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 8 z 28. 11. 2002, č. j. -602) tak, že žalobě žalobkyně RNDr.J. Č., CSc., bylo vyhověno v celém rozsahu a žalovanému ČSAD – Technické a zásobovací služby P. bylo uloženo uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání jedné ideální poloviny pozemků parc. 637/2 a parc. č. 674/1 v katastrálním území K. (obec P.) a také jedné ideální poloviny domu čp. 616 s pozemkem parc. č. 674/2 v katastrálním území K. Podle názoru dovolatelky byl výrok tohoto rozsudku v souladu s hmotně právní úpravou, uvedenou v ustanovení Nedostatkem tu však bylo, podle názoru dovolatelky, že se odvolací soud v odůvodnění tohoto rozsudku „nevypořádal s rozporem specifikace nemovitosti, ve výroku, a stavem zápisu v katastru nemovitostí převodu práva hospodaření k ideálních 17/20 předmětných nemovitostí na základě rozhodnutí ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky z 15. 11. 1991 č. 266“.

Dovolatelka je proto stále toho názoru, že by rozsudek Městského soudu v Praze z 2. 11. 2004, sp. zn. , jímž byl změněn rozsudek na základě jejího dovolání (přípustného podle ustanovení ) měl být dovolacím soudem zrušen a věc by měla být vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Ústavní soud ČR ve svém nálezu z 1. 11. 2006, , vyslovil, jak již shora uvedeno, právní názor (jímž se dovolací soud cítí být vázán), že zrušením rozsudku Nejvyššího soudu z 23. 11. 2005, , (ve výrocích označených II. a III. týkajících se především žalobního návrhu žalobkyně) se žalobkyni RNDr. J. Č., CSc., „otvírá možnost projednání věci před obecným soudem a tím i možnost uplatnění její argumentace“.

Za těchto uvedených okolností dospěl dovolací soud k závěru, že podle přípustné dovolání dovolatelky je třeba pokládat i za důvodné, a to ve smyslu ustanovení , protože z obsahu dovolání a z již citovaného závěru nálezu Ústavního soudu ČR (poukazujícího na otvírající se možnost dalšího projednání věci před obecným soudem i na širší uplatnění argumentace žalobkyně v dalším řízení ) vyplývá, že tu nelze mít za dostatečně doložené, že dovoláním dovolatelky napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, které  má plnou oporu v provedeném dokazování.

Přistoupil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu z 2. 11. 2004 (sp. zn. Městského soudu v Praze)., a to ve výroku potvrzujícím výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalobkyně „ohledně uzavření dohody o vydání 17/40 parcely č. 674/2 s domem čp. 616 v katastrálním území K.“ V tomto rozsahu byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení, v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( a ), uváží odvolací soud postup v odvolacím řízení podle ustanovení či podle ustanovení . V dalším řízení po zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu je třeba umožnit ještě v širším rozsahu projednání zbývající části žalobního návrhu žalobkyně (v které zatím nebylo v řízení před soudy obou stupňů vyhověno), a to s využitím důkazních návrhů žalobkyně k úplnému doložení skutečného stavu věci (zejména z hlediska námitky žalobkyně týkající se toho, že odvolací soud se nevypořádal s rozporem specifikace nemovitostí, ve výroku, a stavem zápisu v katastru nemovitostí v souvislosti s tvrzenou absolutní neplatností právního úkonu, spočívajícího v převodu práva hospodaření k ideálním 17/20 předmětných nemovitostí na základě rozhodnutí č. 266 ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR ze dne 15. 11. 1991); účastníkům řízení je třeba v tomto důkazním řízení plnou možnost jejich argumentace.

V dalším řízení bude ve smyslu ustanovení , věta druhá, třeba rozhodnout o dalších nákladech řízení v tomto dalším řízení, ale také o nákladech již proběhlého řízení o dovolání.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 22. února 2007

JUDr. Josef   R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu