Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1146/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. května 2005, č.j. -214, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2004, č.j. -190, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 13. července 2004, č.j. -199, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 434 280 Kč a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně žalobě nevyhověl, když žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení peněžitého ekvivalentu neoprávněného majetkového prospěchu, který měla žalovaná získat tím, že její právní předchůdce v roce 1991 převzal od žalobkyně poukázky na pohonné hmoty, avšak poukázky, resp. bloky poukázek neměly uvedenou požadovanou hodnotu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že žalobkyně se mýlí v tom, že neoprávněný majetkový prospěch žalované představuje hodnotu pohonných hmot, resp. cenu pohonných hmot. K neoprávněnému majetkovému prospěchu ve smyslu § 123 odst. 1 hospodářského zákoníku (dále jen „HZ“) na straně žalované na úkor žalobkyně by mohlo dojít jedině v případě, že by žalobkyně tvrdila a prokázala, že k čerpání pohonných hmot žalovanou u čerpacích stanic skutečně došlo, v jakém množství a za jakou cenu. Ztotožnil se rovněž se závěrem nalézacího soudu, že nebylo třeba prokazovat znaleckým posudkem, že blok poukázek nebyl ceninou, neboť se jednalo o otázku právní, přičemž podle žádného právního předpisu, jak správně soud prvního stupně dovodil, poukázky neměly v době, kdy je předchůdce žalované od žalobkyně měl převzít, charakter cenin. Pokud žalobkyně poukazovala na cenový předpis, který měl stanovit ceny pohonných hmot, odvolací soud uvedl, že v roce 1991 nebyly konkrétní ceny pohonných hmot stanoveny rozhodnutím cenového orgánu, ale byly výsledkem dohody uzavřené mezi prodávajícím a kupujícím při respektování pravidel věcného usměrňování cen podle zákona o cenách, jeho prováděcí vyhlášky a výměru ministerstva financí č. 01/91, kterými byl vydán seznam zboží s regulovanými cenami. Jestliže žalobkyně ani po poučení a vyzvání soudem prvního stupně k doplnění tvrzení a označení důkazů, proč má za to, že žalovaná získala neoprávněný majetkový prospěch převzetím poukázek a proč požaduje peněžité plnění a ne vydání poukázek, svá tvrzení s návrhy na dokazování nedoplnila, odvolací soud uzavřel, že je správný závěr soudu prvního stupně o neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního na straně žalobkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu, a proto je proti němu dovolání přípustné podle (dále jen „“). Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle a že ve smyslu 241a odst. 2 písm. a) je řízení postiženo vadou. Nesouhlasí se závěrem, že ustanovení HZ by dopadalo jen na případ, že by přijetí plnění spočívalo jen v získání plnění v naturální formě – načerpání pohonných hmot žalovanou u čerpacích stanic. Má za to, že uvedené ustanovení o získání neoprávněného majetkového prospěchu dopadá i na případy jinak získaného majetkového prospěchu, tedy jako v dané věci již samotným odebráním a nezaplacením odběrních poukázek. Je přesvědčena, že prokazování tzv. „vytankování“ bloků bylo s přihlédnutím k dikci ustanovení HZ nadbytečné. Za související otázku zásadního právního významu považuje vyřešení otázky, zda odběrní poukázky na pohonné hmoty jsou ceninou. Odkazuje na údaje uvedené na poukázkách, z nichž je zřejmá jejich platnost, číslo a množství pohonné hmoty k odběru, proto se domnívá, že povinnost uhradit hodnotu ceniny vzniká nabyvateli již jejím odběrem od předávajícího, a není rozhodující, jakým způsobem dál s ceninou naloží. Nesouhlasí s tím, že ve smyslu HZ měla požadovat předně vydání poukázek namísto plnění peněžitého, a to navíc za situace, kdy z chování žalované nevyplývalo, že by odběrní poukázky mohla žalobkyni vrátit. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas ( ) a je řádně zastoupena advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují).

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neřešil-li odvolací soud otázku, v rozporu s hmotným právem ( HZ), a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Podle § 123 odst. 1 HZ jestliže organizace přijala plnění nebo jinak získala majetkový prospěch, které jí nenáleží, musí je neprodleně vydat organizaci, na jejíž úkor byly získány; přitom je povinna se řídit jejími pokyny.

Vyplynulo-li ze skutkových zjištění, že žalovaná převzala od žalobkyně poukázky na benzin, za něž nezaplatila, odvolací soud správně konstatoval, že žalovaná by byla ve smyslu uvedeného ustanovení povinna je žalobkyni vydat. Žalobkyně však ani po poučení o možnosti doplnění tvrzení a návrhů na dokazování vydání těchto poukázek nepožadovala. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná na její úkor získala neoprávněný majetkový prospěch v požadované výši ceny pohonných hmot, avšak neprokázala, že by žalovaná na základě těchto poukázek pohonné hmoty skutečně odebrala a v jaké výši, neunesla tím důkazní břemeno svého tvrzení o získání neoprávněného majetkového prospěchu na straně žalované v požadované výši. Domnívá-li se žalobkyně, že poukázka v uvedeném případě byla ceninou, je třeba konstatovat, že poukázka představovala pouze potvrzení o tom, že právní předchůdce žalované zaplatil žalobkyni cenu dodávky zboží, a má právo na odebrání pohonných hmot po dobu uvedené na poukázce. V tomto smyslu nebyla tedy poukázka ceninou, ale jen potvrzením s uvedeným obsahem.

Je-li v dané věci mimo jiné výtka žalobkyně směřována do neúplného skutkového zjištění spočívající v tom, že soud odmítl provést důkaz znaleckým posudek, jímž mělo být prokázáno, že poukázka byla ceninou, pak správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou, ve smyslu , spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.

Za procesní situace, kdy dovolání není přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. února 2007

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu