Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 5/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 13. 2. 1992, sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení , odst. 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení , odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1993, v neprospěch obviněného O. M.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 20. 11. 1950, sp. zn. Vt -205/50, byl obviněný O. M. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle , odst. 2 písm. a) tr. , kterého se dopustil tím, že dne 10. 10. 1950 v B. při vydávání zbraní nováčkům odmítl přijmout pušku a cvičit s ní, odvolávaje se na svoje náboženské přesvědčení. Za uvedené jednání byl obviněný O. M. odsouzen k trestu odnětí svobody na 18 měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 1. 1951, když usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 26. 1. 1951, sp. zn. Vto-75/51, bylo zamítnuto odvolání obviněného O. M. i vojenského prokurátora.

Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 28. 11. 1991, sp. zn. , bylo rozhodnuto o návrhu obviněného O. M. na soudní rehabilitaci tak, že rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 20. 11. 1950, sp. zn. Vt - 205/50, se podle zrušuje ve výroku o vině a trestu a zároveň se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V odůvodnění usnesení bývalý Vojenský obvodový soud v Brně uvedl, že důvodem pro zrušení rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 20. 11. 1950, sp. zn. Vt - 205/50, byla chybná právní kvalifikace, podle které byl obviněný O. M. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle , odst. 2 písm. a) tr. , aniž byly znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu podle tr. naplněny. Obviněnému bylo kladeno za vinu, že se úmyslně vyhnul plnění služebních povinností nebo služebního úkonu tím, že se odvolával na svoje náboženské přesvědčení, přičemž se takového činu měl dopustit v úmyslu vyhnout se zvláště důležité služební povinnosti. Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně však ve svém odůvodnění uvedl, že znak zvláště důležité služební povinnosti nemůže být naplněn nesplněním jakékoliv obecné povinnosti, ale musí jít o kvalifikovanou zvláště důležitou služební povinnost, již v rámci jejího výkonu. Odepření převzetí zbraně na počátku vojenské služby – výcviku nováčků takový požadovaný znak zvláště důležité služební povinnosti nenaplňuje. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 11. 1991.

Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 19. 12. 1991, sp. zn. , pak bylo rozhodnuto tak, že se podle čl. V z důvodů části II čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 9. 5. 1960 trestní stíhání O. M. pro skutek, v němž je spatřován trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zák., zastavuje. Obviněný však v zákonné lhůtě prohlásil, že trvá na projednání věci.

Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 13. 2. 1992, sp. zn. , bylo rozhodnuto tak, že byl obviněný O. M. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , kterého se dopustil tím, že dne 10. 10. 1950 v B. při vydávání zbraní nováčkům odmítl přijmout pušku a cvičit s ní, odvolávaje se na svoje náboženské přesvědčení. Z důvodů tr. ř. trest nebyl uložen. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 2. 1992.

Proti rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 13. 2. 1992, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného O. M. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení , odst. 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, a v řízení, které tomuto usnesení předcházelo, v ustanovení , odst. 6 tr. ř., v tehdy účinném znění, ve vztahu k ustanovení tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Vojenský obvodový soud v Brně se výše uvedenými ustanoveními při rozhodování rehabilitační věci obviněného O. M. důsledně neřídil. Přestože rehabilitační soud zrušil výrok o vině trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zák., sám posléze ve věci rozhodl tak, že obviněného O. M. opětovně uznal vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák. Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně tak postupoval přesto, že smyslem bylo rehabilitovat, a to nejen právně, ale i morálně co nejvíce těch, kteří v období totalitního režimu trpěli a byli pronásledováni. Z napadeného rozsudku je patrno, že důvodem vyhýbání se služební povinnosti bylo náboženské přesvědčení obviněného O. M., aniž by byla vyhodnocena konkrétní situace v době, kdy došlo k trestné činnosti obviněného. Jednalo se o situaci, kdy přes obecně deklarovanou náboženskou svobodu nebyla současně zajištěna možnost tuto svobodu, v případě konfliktu s danými občanskými povinnostmi, realizovat. Tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdy by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Nebylo tedy přiměřeně vzato v úvahu základní právo obviněného vyplývající z Všeobecné deklarace lidských práv, tedy právo na svobodu svědomí, které nelze zaměňovat se svobodou víry ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. Podle ministra spravedlnosti bývalý Vojenský obvodový soud v Brně pochybil, když rozsudkem ze dne 13. 2. 1992, sp. zn. 2 Rtv 151/91, uznal obviněného O. M. vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 13. 2. 1992, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného O. M. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, stejně jako další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon porušen byl.

Podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), je účelem tohoto zákona zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručenéu a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly. Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení je rovněž účelem tohoto zákona rehabilitovat činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručenýchu a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání.

zrušil některá soudní rozhodnutí přímo sám, u jiných předpokládal jejich zrušení po provedeném přezkumném řízení. Podle tohoto zákona přezkumné řízení bylo možno konat ve věcech, v nichž bylo v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy, přečiny nebo přestupky neuvedené v , spáchané po 5. květnu 1945, mimo jiné též pro trestný čin vyhýbání se výkonu vojenské služby podle tr. Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně, který v této věci přezkumné řízení podle na základě žádosti obviněného prováděl, se však důsledně citovaným účelem neřídil.

Jak je zřejmé z usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 28. 11. 1991, sp. zn. , bylo rozhodnuto o návrhu obviněného O. M. na soudní rehabilitaci tak, že rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 20. 11. 1950, sp. zn. Vt - 205/50, se podle , zrušuje ve výroku o vině a trestu a zároveň se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V odůvodnění usnesení bývalý Vojenský obvodový soud v Brně uvedl, že důvodem pro zrušení rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 20. 11. 1950, sp. zn. Vt - 205/50, byla chybná právní kvalifikace, podle které byl obviněný O. M. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle , odst. 2 písm. a) tr. , aniž byly znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu podle tr. naplněny.

Bývalý vojenský obvodový soud pak rozsudkem ze dne 13. 2. 1992, sp. zn. , znovu rozhodl tak, že obviněný O. M. byl uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , kterého se dopustil tím, že dne 10. 10. 1950 v B. při vydávání zbraní nováčkům odmítl přijmout pušku a cvičit s ní, odvolávaje se na svoje náboženské přesvědčení. Z důvodů tr. ř. trest nebyl uložen. V odůvodnění rozsudku mimo jiné uvedl, že po skutkové stránce soud zjistil, že obviněný O. M. poté, co nastoupil vojenskou základní službu v říjnu 1950, při vydávání zbraní nováčkům odmítl převzít vojenskou pušku a konat s ní výcvik, odvolávaje se na svoje náboženské přesvědčení.

Zde je na místě připomenout zejména právní názor a závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. a nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. a dále navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. , v jiné obdobné trestní věci, že „pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jeho jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejšíu 9. května (zák. č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoli totiž citovaná deklarovala v svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezila již v odstavci 2 citovaného ustanovení, podle něhož mj. víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí tak negovala i v tak, když stanovila každému občanu povinnost mj. konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdyby její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především d, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1953 za trestný čin“.

Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a závěry Ústavního soudu i Nejvyššího soudu je zřejmé, že pokud rehabilitační senát bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně znovu uznal obviněného O. M. vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , a to ve smyslu shora uvedeném, porušil zákon v ustanoveních , odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci, a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních , odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1993, v neprospěch obviněného O. M. Jako důsledek této skutečnosti Nejvyšší soud podle tr. ř. zrušil v celém rozsahu nejen napadený rozsudek, nýbrž i všechna další rozhodnutí, na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud nemohl ve věci sám meritorně rozhodnout, neboť podle § 271 odst. 1 tr. ř. může postupovat tímto způsobem jen, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn, přičemž tuto podmínku neshledal Nejvyšší soud splněnou. Nejvyšší soud proto podle tr. ř. věc přikázal Městskému soudu v Brně jako soudu nyní podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, příslušnému, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž bude podle tr. ř. vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.