Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3513/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. května 2005, č. j. -25, vyhověl žalobě a výrokem I. určil, že povinnost vyklidit „byt č. 11 o velikosti 1+1, I. kategorie, ve 3. nadzemním podlaží domu č. p. 2126 v P. 9, v ulici P. m.“, která byla žalované uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. ledna 2002, č. j. -28, není vázána na zajištění náhradního bytu, výrokem II. žalované uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů od zajištění přístřeší a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení účastnic.

Odvolání proti citovanému rozsudku, které žalovaná podala k poštovní přepravě dne 28. června 2005, soud prvního stupně usnesením ze dne 30. června 2005, č. j. -31, odmítl jako opožděně podané. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. září 2005, č. j. -40, odmítl odvolání, které žalovaná podala proti citovanému usnesení soudu prvního stupně, resp. ve skutečnosti potvrdil citované usnesení soudu prvního stupně.

Proti vyhovujícímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. května 2005, č. j. -25, se žalovaná znovu odvolala dne 16. května 2006. Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. května 2006, č. j. -44, odvolání opětovně odmítl jako opožděně podané. K odvolání žalované odvolací soud usnesením ze dne  18. července 2006, č. j. -50, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaná (nezastoupena advokátem) dne 1. září 2006 Ústavnímu soudu České republiky doručila podání, které bylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno dne 18. září 2006. Toto podání lze – s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) – považovat za dovolání proti shora označenému usnesení odvolacího soudu. V podání popsala své současné finanční poměry, uvedla, že pro ni není problém vzniklé dluhy uhradit, a požádala, aby se Nejvyšší soud České republiky „tímto případem zabýval a dal jí možnost se k dané situaci vyjádřit“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle b/ a c/ nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , ,         a 2 , upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť žádné z citovaných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.

Přípustnost dovolání však nelze dovodit ani z ustanovení Podle tohoto ustanovení je totiž dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 8 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 41 v sešitě č. 5 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání proti napadenému usnesení ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení . Lze proto – stejně jako ve shora zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. – uzavřít, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud bez jednání ( věta prvá ) dovolání podle věty první a odmítl pro nepřípustnost. Přitom s přihlédnutím k ustanovení věty za středníkem bylo nerozhodné, že dovolatelka nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 15. února 2007

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu