Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1/2006

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku – Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 5. 2004, č.j. -12, uložil žalované vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 3, o velikosti 1+1, III. kategorie, ve 2. podlaží domu 1653 na ulici          J. Haška ve F. – M. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“)  a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 1. 2005, č.j. -51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl     o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť nájemní vztah založený nájemní smlouvou ze dne 18. 12. 1996 uzavřenou mezi žalobcem (vlastníkem předmětného domu) a žalovanou na dobu určitou do 1. 9. 1997, a následně prodlužovaný dodatky k nájemní smlouvě – naposledy do     31. 8. 2003, zanikl uplynutím doby, tj. k posléze uvedenému datu. Protože žalovaná po zániku nájmu byt nevyklidila a žalobce podal včas žalobu na vyklizení, byla žaloba shledána  podle § 126 odst. 2 obč. zák. důvodnou. Odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – dospěl dále k závěru, že výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) a že povinnost žalované nelze vázat na zajištění bytové náhrady. Poukázal přitom na to, že žalovaná opakovaně dlužila nájemné a úhradu za plnění poskytovaná užíváním bytu, a dovodil, že tento rozpor nelze shledat ani s ohledem na její tíživou sociální situaci, neboť si byla vědoma, že podmínkou prodlužování nájemního vztahu je řádné placení nájemného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost neodůvodnila odkazem na žádné zákonné ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvod podle Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že výkon práva žalobce domáhat se jejího vyklizení bez bytové náhrady je v rozporu s dobrými mravy, a to především s ohledem na důvody, pro které nebylo nájemné placeno (byla ve výkonu trestu a její bývalý manžel, který v bytě bydlí, nájemné neplatil), a na svoji tíživou sociální situaci (je bez pracovního poměru, je odkázána na dávky státní sociální podpory a pečuje o tři nezletilé děti). Za rozhodnou považuje rovněž okolnost, že žalobce s ní opakovaně prodlužoval nájemní smlouvu na dobu určitou, což je také v rozporu s ustanovením obč. zák. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém dovolacím vyjádření namítl, že dovolání není důvodné, uvedl, že žaloba byla podána po právu, když žalovaná měla opakovaně dluhy na nájemném,      a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle

Podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V dané věci spojuje dovolatelka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s (chybnou) aplikací ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. odvolacím soudem. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud  se (stejně jako soud prvního stupně) zabýval posouzením věci dle obč. zák.  a na základě zjištěného skutkového stavu (který nelze v případě dovolání, jehož přípustnost je posuzována podle zpochybnit) dospěl k závěru,  že žalobci nelze odepřít  ochranu jeho vlastnického práva domáhat se vyklizení žalované z bytu užívaného bez právního důvodu, a to bez bytové náhrady, ve lhůtě 15 dnů počítané od právní moci rozsudku.

Pokud dovolatelka proti tomu předkládá vlastní (odlišné) hodnocení okolností významných pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je třeba poukázat na to, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu, s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. ).

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení      , , a a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (, ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění do 31. 8. 2006), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění do 31. 8. 2006).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 15. února 2007

Doc. JUDr. Věra  K o r e c k á , CSc., v. r.

předsedkyně senátu