Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 320/2021-22

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 45 213 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 173 Kč s úrokem z prodlení ve výši

10 % ročně z částky 17 173 Kč od 6.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 173 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 173 Kč od 6.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 45 213 Kč s příslušenstvím, tuto žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. právnická osoba, IČO se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo žalovaná se zavázala podle této smlouvy splácet úvěr, který obdržela ve výši

34 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 1 034 Kč, a to spolu s částkou 27 200 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 6 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,32 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 800 Kč a částkou ve výši 13 600 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná fakticky zaplatila pouze částku 16 827 Kč, dále pak již ničeho. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupena žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalované dopisem ze dne 19.2.2021, který byl spolu s výzvou k plnění zaslán doporučeně žalované dne 22.2.2021. Žalovaná přesto, že byla předžalobní upomínkou vyzvána k zaplacení celého dluhu, neuhradila ničeho. Před uzavřením uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna uvedený úvěr splácet tak, jak se dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k tomuto závěru na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, poskytnuté informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud ve věci z listin předloženými žalobkyní, označenými jako Smlouva o úvěru číslo ze dne datum, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19.2.2021 včetně podacího lístku, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, a dále z karty zákazníka ze dne 19.6.2018, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, poskytla žalované dne datum částku 34 000 Kč. Současně pak byla dne datum podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouva o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalované částku 34 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve splátkách spolu s částkou 27 200 Kč. Protože tento úvěr spoplu s částkou 27 200 Kč žalovaná řádně nesplácela, fakticky uhradila jen částku 16 827 Kč. Dopisem ze dne 19.2.2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 48 963 Kč bez příslušenství. Uvedená výzva byla žalované doručována doporučeně s tím, že má žalovaná svůj dluh zaplatit do 10 dnů, přičemž uvedená výzva spolu s oznámením o postoupení pohledávky byla žalované odeslána doporučeně dopisem, a to dne 22.2.2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalované doručována doporučeně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 19.2.2021 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalované a zaslaný jí doporučeně, včetně výzvy k zaplacení dluhů z těchto smluv. Z karty zákazníka ze dne 19.6.2018 bylo zjištěno, že žalovaná má jedno nezaopatřené dítě, je zaměstnaná na částečný úvazek u jméno příjmení a její čistý příjem činí 2 279 Kč. Dále měla pobírat státní podporu ve výši 14 230 Kč a výživné ve výši 1 000 Kč, čímž dle karty zákazníka vykazovala žalovaná příjem ve výši 17 509 Kč. Její výdaje pak byly za bydlení ve výši 3 000 Kč, za telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení vydala měsíčně 5 500 Kč, dále uváděla splátku na jiných úvěrech již ve výši 2 456 Kč Celkem tedy vykazovala výdaje ve výši 10 956 Kč. Doklady, které ke svým příjmům doložila, pak byly pouze výplatní pásky, pracovní smlouva a potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, a dále„ složenky“. Žádný doklad o příjmech ve výši 14 230 Kč (státní podpora), jakož i 1 000 Kč z výživného, nebyly právní předchůdkyní žalobkyně předloženy. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla deklarované příjmy žalované pouze ve výši 2 279 Kč. Z uvedených skutečností pak rozhodně nevzal soud za prokázané, že by žalovaná byla schopna z tohoto příjmu hradit jakékoliv další splátky úvěru, když navíc by tyto splátky byly ve výši

4 136 Kč až 5 176 Kč měsíčně, a to za situace, kdy již žalovaná měla jiný úvěr ve výši 2 456 Kč, jak vyplývá z karty zákazníka. Tedy jen na splátkách úvěru měla žalovaná vynakládat od datum měsíčně 7 620 Kč. I kdyby měla žalovaná státní podporu ve výši 14 230 Kč k příjmu z částečného úvazku (což však soud nemá za prokázané), nepostačovaly by tyto příjmy k úhradě nákladů za bydlení žalované a další nezaopatřené osoby ve výši 3 000 Kč měsíčně a ani na jejich osobní výdaje deklarované v kartě zákazníka ve výši 5 500 Kč měsíčně. Rovněž tak soud nevzal za prokázané, že by výdaje na bydlení a osobní výdaje pro dvě osoby činily v srpnu 2018 pouze 3 000 Kč a 5 500 Kč, když ani tyto výdaje nejsou ničím ověřovány (např. nájemní smlouvou a doklady o platbách nájemného apod.). Soud tedy nevzal za prokázané, že žalovaná je schopna měsíčně s ohledem na její osobní a majetkové poměry, hradit další úvěr ve výši od 4 136 Kč až po 5 170 Kč.

4. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, poskytla žalované dne datum částku 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně úvěr v 60 týdenních splátkách po 1 034 Kč, a to spolu s částkou 27 200 Kč, což představuje měsíčně splátku ve výši 4 136 Kč až po 5 170 Kč. Současně pak byla dne datum podepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou smlouva o úvěru, na základě které žalovaná převzala v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 34 000 Kč. Z této částky žalovaná vrátila pouze 16 827 Kč. Dopisem ze dne 19.2.2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky

48 963 Kč bez příslušenství. K zaplacení úvěru nedošlo. Pohledávka byla postoupena ke dni 15.1.2021 na žalobkyni. Ani na předžalobní výzvu žalovaná úvěr nezaplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, avšak dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalované úvěr zaplatit, když žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy vykazovala pouze příjem, který byl doložen, a to z pracovního úvazku ve výši 2 279 Kč měsíčně. Další příjmy nebyly žalovanou doloženy (ve výši celkem 15 230 Kč), rovněž nebylo doloženo jak žalovaná splácí své dřívější zápůjčky (měsíční splátka ve výši 2 456 Kč), rovněž tak nebyly doloženy alespoň náklady na bydlení žalované, tj. nebylo možné na základě žalovanou doložených listin k jí sděleným údajům dospět jak k jí tvrzeným příjmům

(17 509 Kč), tak k tvrzeným výdajům ve výš 10 956 Kč. Při takto zjištěném skutkovém stavu nebylo možné uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru.

5. Podle , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze co do částky 17 173 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr. V souladu s ust. , 2 , v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr a ten jí poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaná ho bude schopna splácet.

11. Výše uvedená zjištění k prověření úvěruschopnosti žalované nedovolují soudu učinit závěr o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně prozkoumala úvěruschopnost žalované řádně. Zkoumala-li by ji řádně, nemohla by dospět k závěru, že žalovaná s příjmem okolo 2 279 Kč je schopna splácet zápůjčku v takovém rozsahu (4 136 Kč – 5 170 Kč měsíčně) spolu s další zápůjčkou ve výši 2 456 Kč měsíčně. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je z tohoto důvodu absolutně neplatná. Jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z tohoto pak soud dovozuje, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalované, z tohoto důvodu je nutno smlouvy o zápůjčkách hodnotit jako absolutně neplatné.

12. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala dne datum částku 34 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpanou částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaná splnila jen částečně, když žalobkyni vrátila z částky 34 000 Kč pouze

16 827 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně, aby jí vrátila peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy k plnění, která byla žalované zaslána dne datum doporučeně, částku nevrátila. Vzhledem k tomu, že žalovaná na základě takto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzala od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z. Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již žalobkyni vrácenou (34 000 Kč – 16 827 Kč = 17 173 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 17 173 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 17 173 Kč, a to i s úrokem z prodlení počítaný od doručení výzvy k plnění, tj. od 23.2.2021, tj. s prodlením od 5.3.2021. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v  Lhůta k plnění vychází z ust. věta prvá před středníkem

13. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstala po celou dobu tohoto řízení procesně nečinná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.